Z jiného světa

Někdy v polovině 80. let jsem jela za svým manželem autem do Hamburku. Nedílnou součástí cesty byl přechod mezi NDR a NSR v Gudowě. V NDR to byla továrna na ponižování, šikanování a terorizování lidí, kteří měli tu smůlu, že přechod museli použít. Byla jsem patřičně vyděšena ze samopalů, psů a lidí viditelně nepřátelských. Popudila jsem je ještě tím, že jsem nerozuměla německy. Jejich nepřátelský postoj nic nezměnil na tom, že mě museli přes tu neviditelnou hranici propustit. Zařadila jsem jedničku a popojížděla územím nikoho k celnici NSR. Z prefabrikované unibuňky visela ruka, která se kývala a naznačovala, ať jedu. Po předešlých zkušenostech jsem jí moc nevěřila a stále jsem jela pomalu v očekávání, co se bude zase dít. Ruka to se mnou nevydržela a pěkně se na mě naštvala. Začala se kývat čím dál rychleji a beze slov mi naznačila, abych přidala a konečně vypadla. V obavách jsem tak učinila. Bez zájmu kohokoliv jsem projela a stále moc nevěřila. Ale ruka se vrátila ke svému majiteli a já jsem byla bez potíží v NSR. Musím podotknout, že to byla má první cesta autem do zahraničí a na takovou dálku jsem opravdu nebyla zvyklá. Podle itineráře svého švagra jsem se na konci své cesty měla setkat u pumpy ARAL se svým mužem. Když jsem vyjížděla z Děčína, moc jsem tomu nevěřila. Přesto jsem to dokázala a u té pumpy jsem se se svým mužem šťastně setkala. Nevím, jestli je můj zážitek pro vás dost zajímavý. Přesto, posílám. Moje vnučky poslouchají toto vyprávění jako pohádku. Nevěří, že něco tak hloupého existovalo tak nedávno. Vysvětlit jejich moderně počítačovým mozečkům "celní prohlášení", pašování peněz, strach na hranici prostě již není možné. Zaplať Bůh žijí v jiném, byť značně nedokonalém světě. Já jsem moc šťastná, že tyto mé zážitky platí dnes spíše jako pohádka, a věřím tomu, že vše bude stále lepší.

* * *

Ne všechno, co vyprávějí ošlehaní lodníci vltavských parníků a chataři kolem řeky, musí být vždy zcela přesné. Tak například stavení připomínající hrad, jež stojí mezi chatičkami nad Vltavou poblíž soutoku se Sázavou, si - přestože se to mezi lidmi kolem řeky traduje - nenechal postavit herec Karel Höger, jak jsme to napsali v sobotu 17. června v článku Zpráva o veliké plavbě. Protože chceme, aby informace pro turisty v této příloze byly spolehlivé, uvádíme tuto nepřesnost na pravou míru.
(zah)