Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ypry, temný symbol zákopové války. Výlet za historií, která se nesmí opakovat

aktualizováno 
Vlámské město Ypry se stalo symbolem válečných hrůz. V letech 1914–1918 tu na západní frontě probíhaly nejhorší bitvy, jaké kdy evropský kontinent zažil. Zhruba milion mrtvých není ani po stovce let zapomenut, město samotné i jeho okolí je poseto stovkami válečných památníků.

Tyne Cot u osady Zonnebeke je největší válečný hřbitov uchovávající ostatky padlých vojáků zemí Commonwealthu na světě. | foto: Profimedia.cz

Trubači u Meninské brány

Krátce před osmou hodinou večerní zatarasí policejní jednotka silnici a šoféři projíždějících aut musí chvíli počkat. Nastoupí řady trubačů, obvykle sledované stovkami zvědavců a zahrají krátkou, asi dvouminutovou skladbu. Zvuk tributu se odráží od mohutné brány, která kdysi bývala součástí městského opevnění. Pár vteřin je ticho a pak se přihlížející začnou pomalu rozcházet.

Tato ceremonie se u Meninské brány (nizozemsky Menenpoort) na okraji belgického města Ieper (Ypres, česky Ypry) odehrála již více než třicet tisíckrát. Vždy ve stejnou dobu, přesně v osm hodin večer, každý den již od druhého července 1928 (s výjimkou přerušení za 2. světové války).

Australská skupina Cessnock vzdává poslední poctu padlým u Meninské brány.

Jde o britskou tradici, zvuky polnic mají uctít památku desítek tisíc spojeneckých, především britských vojáků, kteří v okolí města padli v zákopových bojích 1. světové války. Mnozí z nich procházeli vstříc svému poslednímu dni právě Meninskou bránou, která dnes nese více než 50 000 jmen.

Metropole sukna povstalá z ruin

Dnešní Ypry působí čistě a upraveně a kdybychom pominuli připomínky válečné historie, město by příliš nevybočovalo z řady tisíců podobně spořádaných západoevropských sídel.

Cestou k Meninské bráně jsme přešli přes hlavní náměstí, kterému vévodí ohromný Dům soukeníků (Lakenhalle). Masivní věž a nákladná vnější výzdoba evokuje spíše církevní stavbu, ve skutečnosti se jedná o komerční budovu zřízenou pro potřeby obchodu se suknem, které je hlavním zdrojem středověké prosperity města. Jde o jednu z největších staveb svého druhu v Evropě.

Podobně jako v případě jiných historických budov v Yprech je ovšem i dnešní podoba Domu soukeníků kopií, byť precizně věrnou. Stavba byla totiž, stejně jako prakticky celé město, za 1. světové války úplně zničena a posléze rekonstruována.

Ypry byly během 1. světové války téměř kompletně zničeny.
Ypry ležely v letech 1914–1918 v těsném zázemí tzv. Yperského oblouku, hlavní frontové linie mezi spojeneckými a německými jednotkami.

Ypry ležely v letech 1914–1918 v těsném zázemí tzv. Yperského oblouku, hlavní frontové linie mezi spojeneckými a německými jednotkami. Nedaleko města se odehrálo několik vleklých zákopových bitev, které si vyžádaly stovky tisíc mrtvých, přičemž fronta se vesměs pohnula jen o několik kilometrů. Nejprve Němci, později i spojenecké armády tu v boji několikrát použili chemické zbraně včetně tzv. hořčičného plynu, který byl později nazván podle města samého – yperit.

Ieper, Ypres nebo Ypry?

V Belgii, kde jsou uznány tři oficiální jazyky, může být korektní forma místních jmen oříškem. A oblast, o níž zde píšeme, není výjimkou. Region leží v regionu Flandry (nizozemsky Vlaams Gewest), kde je úředním jazykem nizozemština, označovaná též jako vlámština. Z tohoto pohledu platí za základní název města Ieper.

Jako podklad pro exonyma v jiných jazycích, včetně angličtiny, ovšem slouží francouzská verze názvu, tedy Ypres. Od tohoto základu se odvozuje i vžitá česká forma Ypry.

A aby těch komplikací nebylo málo, v češtině se toto jméno gramaticky chová jako množné číslo (v Yprech, u Yper atd.).

V místní informační kanceláři hledíme na historické fotografie zachycující podobu města po skončení bojů v roce 1918. Scéna vůbec nepřipomíná lidské sídlo. Spíš jde o hromady sutin tu a tam prostoupené ohořelými zbytky stojících zdí.

Vnucuje se myšlenka: copak tohle nebylo dostatečně silné memento? Vždyť sotva o čtvrt století později, se zdokonalenými zbraněmi, mělo přijít Coventry, Rotterdam či Drážďany.

Největší válečný hřbitov

Blízké okolí Yper je poseto desítkami válečných hřbitovů, kde spočinuly ostatky vojáků obou bojujících stran. Často mají podobu paralelních řad prostých, identických náhrobních kamenů s nápisem „neznámý vojín“. My míříme k památníku zvanému Tyne Cot u osady Zonnebeke, asi 12 kilometrů severovýchodně od Yper.

Jde o největší válečný hřbitov uchovávající ostatky padlých vojáků zemí Commonwealthu na světě. Vedle Britů zde leží také tělesné pozůstatky Novozélanďanů, Australanů, Kanaďanů a dalších národů. Impozantní je již pozice hřbitova / památníku, který se nachází na vyvýšenině zřetelně vystupující z plochých flanderských plání. A dojem je ještě umocněn po vstupu do objektu, řady prostých bílých náhrobků jako by nebraly konce. Celek je korunován symbolickým památníkem a tzv. Křížem oběti.

Obraz australského malíře Willa Longstaffa „Menin Gate at Midnight“, vytvořený v roce 1927 (dnes je součástí Australského válečného památníku v Canbeře).

Obraz australského malíře Willa Longstaffa „Menin Gate at Midnight“, vytvořený v roce 1927 (dnes je součástí Australského válečného památníku v Canbeře).

Celkový pohled na válečný hřbitov zvaný Tyne Cot nedaleko Yper

Celkový pohled na válečný hřbitov zvaný Tyne Cot nedaleko Yper

Zajímavá je historie místa, hřbitov byl totiž založen již v průběhu bojů v říjnu 1917 poté, co strategicky významnou výšinu dobyla spojenecká vojska. Asi o půl roku později ovšem pozici získali zpět Němci a definitivně do rukou Spojenců se lokalita dostala až těsně před definitivním utichnutím zbraní, koncem září 1918. Tehdy se tam nacházelo asi 350 hrobů. Dnes bychom napočítali téměř 12 000 náhrobků, z nichž většina nenese žádné jméno.

Válečný fotbal o vánočním příměří

Všechny připomínky válečných hrůz v okolí Yper působí nutně depresivně, za obvykle podmračené oblohy dvojnásob. Jedeme si proto trochu spravit náladu do vesnice Frelinghien, vzdálené asi 20 kilometrů jižním směrem. Ta se nachází již na francouzském území, ovšem je doslova „přilepená“ na státní hranici s Belgií. Místo není ničím pozoruhodné a nikdo by je neznal, nebýt příběhu, který se tu měl odehrát v počáteční fázi bojů Velké války na sklonku roku 1914.

Fotogalerie

Příběh, nebo legenda? Kdo ví. Pamětníci již dávno zemřeli a o věci existují protichůdné zprávy. Jisté je, že v prosinci 1914 v této lokalitě stály proti sobě německé a britské (velšské) jednotky. Znepřátelené strany byly ve vizuálním kontaktu, Němci měli obsazenou vesnici, zatímco Britové se zakopali o pár desítek metrů dál směrem na západ.

Ve dnech 24. a 25. prosince se tu přestalo střílet, to ještě víme s jistotou. Na okrajích německých pozic se tehdy objevily osvětlené vánoční stromky a ze zákopů se začaly ozývat, namísto dělostřelecké palby, vánoční písně. Britští protivníci se ke zpěvu měli přidávat... a dál už je to možná jen fabulace (o svědectvích si přečtěte zde).

Vojáci prý zorganizovali i fotbalový mač, ve kterém měli příslušníci saského regimentu zvítězit nad Skoty 3:2. Ojedinělou událost, která vešla ve známost jako Vánoční příměří, dnes připomíná malý památník, který najdete na jižním kraji Frelinghienu u sportovního hřiště.

Jenže idyla brzy skončila, účastníci Vánočního příměří si v roce 1914 sotva dokázali představit, co je čeká. Bojový plyn, smrtící útoky na bodáky a nemilosrdná dělostřelecká palba, to všechno mělo teprve přijít.

Může se hodit

Web:
www.greatwar.co.uk/places/ypres-salient-cemeteries.htm: Informace o válečných hřbitovech a památnících kolem Yper, součást rozsáhlého webového zdroje zabývající se 1. světovou válkou.
www.lastpost.be: Informace a rozpis slavnostní ceremonie „Last Post“ u Meninské brány v Yprech.
www.toerismeieper.be: Oficiální internetové stránky města Yper.

Logistika
Do Yper jezdí vlak (www.belgianrail.be), z Bruselu to trvá s jedním přestupem necelé dvě hodiny. Od nádraží dojdete pěšky přes hlavní náměstí k Meninské bráně za 20 minut. Na prohlídku válečných hřbitovů v okolí se ale hodí auto; jejich polohu zjistíte mj. z mapy, která je k dispozici v místní informační kanceláři.

Autor: pro iDNES.cz




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.