Watzmann i na jaře voní lyžařským dobrodružstvím

- Na Šumavě se zelenají louky, ale v Alpách ještě vládne k radosti lyžařů zima. Pod nejbližší pořádnou horu Watzmann je to přitom autem z Dolního Dvořiště nebo Vyššího Brodu jen pár hodin jízdy. Kdo by ovšem očekával, že 2713 metrů vysokého krále hor s prastarým germánským jménem Watz, jeho manželku a sedm dětí, znesvěcují lanovky a vleky, bude zklamán. Pod každý z takto pojmenovaných vrcholků si totiž lyžař musí vynést svá prkénka sám. Do úvahy naštěstí nepřipadá použití sněžných skútrů, terénních aut či helikoptér, protože pohoří je německým národním parkem.

Lyžař s turistickým vázáním a nalepenými stoupacími pásy se za to v klidu dostane až kousek pod hlavního vrchol Watzmannu Mittelspitze. Podle průvodce to má sice z parkoviště u Königssee osm hodin perné dřiny, ale většina návštěvníků si túru dělí na dva dny. Brzy ráno vyrážejí podél uměle chlazené bobové dráhy a potom lesními cestami k chatě Kühroint. Zde si obvykle nasazují lyže a vysokohorským lesem traverzují k místu zvanému Falzsteig. Je to prudký výstup po skalách, který je místy zajištěn ocelovými lany.
"Zatímco jsme s cepíny v rukou a s lyžemi na batozích obtížně stoupali, proti nám stejný svah sjížděli odvážlivci na lyžích," popisuje svůj loňský zážitek dvaatřicetiletá Eva Brezíková a s lehkou nadsázkou dodává: "Asi jim nebylo líto lyží, protože sjezd vedl mezi vápencovými skalkami a občas nějakou přejeli nebo se po ní sklouzli."
Další lana jsou natažená přímo pod chatou a tak nezbývá nic jiného, než si znovu sundat lyže a vystoupat s nimi na zádech posledních sto metrů. Jaká úleva potom padne na turisty, když se jim na velké skalní plošině k večeru zjeví jako z jiného světa chata Watzmann - Haus! Nejdůležitější je malý domeček vzadu, ve kterém je Winterraum neboli zimní prostor. Právě tam všichni lyžaři míří, protože od října do května je samotná chata zavřená. Uvnitř domečku jsou palandy, kousavé deky, stůl, kamna a basy s pivem, vínem a limonádou. Polena a špalek na sekání dřeva stojí venku. Za jednu noc se tady do kasičky platí patnáct marek, pití stojí tři marky.
Druhý den již není jen bohapustá dřina při stoupání lesem s těžkým batohem. Všechny přebytečné věci si totiž lyžaři nechávají v domečku a nalehko jen s cepínem v ruce, lanem na zádech, lyžemi na ramenou a stoupacími železy na nohou dojdou k ochranné chatce na vrcholu Hocheck. Tam odkládají i lyže a naopak rozmotávají lano.
"Další cesta vypadala na první pohled tak, že se mi rozklepala kolena," líčí Eva Brezíková. "Nakonec to byla jen túra srovnatelná s lehkými zajištěnými cestami v Dolomitech." Na nejvyšší bod totiž vede úzký skalní hřeben sice dobře zajištěný ocelovými lany, ale turista má pořád letecké výhledy do tisícimetrových hloubek. Z Mittelspitze je potom dobře vidět i nejvyšší skalní sráz Evropy, dva kilometry vysokou východní stěnu Watzmannu.
Sjezd od Hocheck vede vlevo od výstupové trasy do kotle Watzmanngrube a na chatu zpět k odloženým věcem. Nad Watzmannovou jámou se kličkuje mezi skalisky po tvrdém prudkém sněhu, a tak tam není radno upadnout. Pád by skončil hodně špatně buď na některé skále nebo až po pár stech metrech v kotli.
Od chaty lyžaři jedou širokým svahem pod nákladní lanovkou. "Sjížděli jsme pozdě odpoledne, a tak se očekávaný zážitek stal utrpením," popisuje pražský lyžař Lukáš Bludský a vysvětluje: "Odtálý měkký sníh se střídal s ledovými plotnami a tak jsem často padal na ústa, protože těžký batoh mne srážel na zem." Následek z tohoto svahu si odnesla i Eva Brezíková: "Ještě týden mne bolela stehna od neustálého vstávání, protože mne batoh naopak srážel na záda."
U dolní stanice nákladní lanovky nezbývá lyžařům nic jiného, než dát na svůj instinkt a vyjeté stopy. Musí se totiž dostat k chatě Schapbach. "Jeli jsme po stopě a najednou skončil sníh. Hodili jsme si tedy lyže na záda a bez cesty sešli lesem až k chatě," popisuje Lukáš Bludský trampoty, které mohou potkat každého.
Závěr dvoudenní túry na Watzmann není vůbec příjemný. Deset kilometrů po silnici s těžkým batohem a v plastových botech dá zabrat i hodně otrlému turistovi.
Túra na hlavní vrchol Watzmannu je kombinací vysokohorské turistiky a lyžování. Pravověrní lyžaři proto volí spíše sjezd kotlem Watzmannkar. Výstup začíná stejně jako na Watzmann, ale pod místem Falzsteig se stoupá přímo sněhovým karem až do některého ze sedel mezi Watzmanovými dětmi. Je to túra na celý dlouhý den.
Turisté si mohou zase vyzkoušet fyzicky náročnou túru vysoko nad hladinou jezera Konigssee. U chaty Kühroint odbočí ke žlabu Rinnkendl, který je dovede na kuriozní traverzovou cestičku vysoko nad jezerem. "Pár zajištěných cest jsem již prošel v italských Dolomitech, ale že někdy půjdu po kovových skobách, žebřících a drátech uprostřed kolmého lesa, to jsem netušil," přibližuje charakter cesty turista Pavel Sýkora.
Komu se nechce do kopce a přesto touží dostat se do klínu hor, tomu stačí koupit zpáteční lodní lístek do St. Barholomä. K poutnímu kostelíku ho doveze loď, která ze všeho nejvíce připomíná tramvaj. Poblíž kostelíku je výletní restaurace, pár dřevěných domečků a trochu pastvin. Jinak jsou všude kolem hory.
Není divu, že přístup sem je pouze po vodě, v zimě po ledě a pěšky po zajištěné stezce vhodné pouze pro zdatné turisty. Jinak se musí použít stará poutní cesta přes dvoutisícové hory Steinernes Meer, která vede do Rakouska. Jiné cesty do Bartholomä už nevedou.

SCÉNÁŘ VÍKENDOVÉ LYŽAŘSKÉ TÚRY: Pátek: večer odjezd z Česka, o půlnoci příjezd na kryté parkoviště Königssee (600 metrů n.m.). Sobota: výstup k chatě Watzmann-Haus (1930). Neděle: výstup na lyžích k chatce Hocheck (2651), s mačkami, cepínem a lanem na hlavní vrchol (2713). Návrat k lyžím a sjezd k chatě Schapbach. Pěšky na parkoviště. O půlnoci příjezd domů.

CO S SEBOU: Turistické lyže se skialpinistickým vázáním a stoupacími pásy, skialpinistické přezkáče s vibramovou podrážkou, cepín, 20 metrů horolezeckého lana, stoupací železa. Nezapomenout dost odvahy a zároveň opatrnosti, protože popsané túry jsou náročnými lyžařskými podniky.

CO ZA TO: Za noc v zimním prostoru Watzmann-Haus se platí patnáct marek. Tři marky tam stojí lahev piva, svařenho vína nebo limonády.
Víkendová rakouská dálniční známka stojí dvě stě korun nebo sedmdesát šilinků, parkoviště přijde na šest marek za den a plavba lodí k osadě Bartholomä na 10,50 a zpáteční 18 DM.

JAK SE TAM DOSTAT: Po silnici E55 do Salzburgu, na křižovatce Salzburg-Süd do Berschtesgadenu a ke Königssee. Auto lze odstavit jen na placeném parkovišti. Celnice mezi Rakouskem a Německem není v provozu.

INTERNET: Na stránkách turistické centrály v Berchtesgadenu je předpověď počasí, aktuální záběry automatických kamer, lodní jízdní řád a informace o národním parku (http://www.berchtesgadener-land.com), na privátní stránce lze najít mapky okolí Watzmannu (http://privat.schlund.de/W/Watzmann/mainright.htm).