Je to vzpomínka na padlé. Na ty, kteří se z válečné vřavy domů už nevrátili. A vůbec nezáleží na tom, kdy se tak stalo. Konečně Kanada má svou válečnou historii velice bohatou. Vyvrcholením tohoto týdne veteránů je 11. listopad, den, kterému dali Kanaďané název The Remembrance Day.
Mentalitou jsou Kanaďané velice mírumilovní. Nikoho nenutí, aby přijal jejich historii, návyky, mladou kulturu, jenž se vyvíjí za silného ovlivňování kultur přistěhovalců z celého světa. Jsou však hrdí a potrpí si na tradici vydobyté svobody. Milují své rodiny, ctí tuto malou pospolitost státu s vytrvalostí téměř posvátnou. Proto dodržují svoje svátky, proto jsou především rodilí Kanaďané těmi, kdož se pravidelně v listopadu zdobí květy vlčího máku.
Z válečné tradice
Turisty snad překvapuje, kolik různých pomníků vidí v kanadských městech. Celkem si tři války – první, druhá sv. a korejský konflikt - vyžádaly životy 1 031 902 mužů a zhruba 50 tisíc žen. V nadživotní velikosti bronzové famózní pomníky připomínají obětavost 650 tisíc kanadských vojáků např. v 1. sv. válce, kde jich bylo 140 tisíc zraněno a 69 tisíc se jich nevrátilo ( včetně těch Novofundlanďanů, kteří sloužili v britské armádě - nutno uvést, že Newfoundland byl britskou kolonií až do roku 1949).
Dodnes si zejména Holanďané pamatují na obětavý zásah kanadských vojáků, kteří osvobodili jejich fašisty okupovanou zemi. Druhá světová válka si vyžádala 47 tis. životů Kanaďanů včetně Novofundlanďanů, když se jich bojů na souši, na moři i ve vzduchu zúčastnilo 1,5 miliónu: 237 tisíc jich například sloužilo na severozápadním konci Evropy, 97,5 tisíc v Itálii, 1975 bylo umístěno v Hong Kongu (a 557 jich tam bylo zabito); vojáci země javorového listu sloužili u Normandie ve Francii, plavili se po severním Atlantiku, podíleli se na vzdušných bojích v Evropě.
Po vypuknutí války se jen na 37 cizích lodích plavilo 1400 kanadských námořníků. Kanada tehdy měla ze zemí Britského společenství nejsilnější obchodní loďstvo se zhruba 180 zaoceánskými nákladními loděmi a 14 tis. kvalifikovanými námořníky. Není také bez zajímavosti, že země v té době měla jen něco přes jedenáct miliónů obyvatel.
A třetím takovým setkáním s minulostí je pod vlajkou OSN účast Kanaďanů v korejském konfliktu v letech 1950-53. Tam jich z 26 790 zúčastněných vojáků – na souši, vodě i ve vzduchu ( vzdušné boje a transport byly posilovány 426 letkami Royal Air Force ) položilo své životy 516.
Možná vás bude zajímat, zda byli památného vzpomínkového dne přítomni i přímí účastníci tehdejších válek? Jak ukazuje letošní statistika, naživu zůstalo 282 přímých účatníků I. sv. války, z čehož bylo 46 žen. Jejich věkový průměr činil 101 rok. V průměrném věku 79 let žije 339 690 účastníků bojů II. sv. války, z toho je 35 636 žen. Nejmladšími jsou bývalí bojovníci v Korejské válce, kterým je dnes v průměru 70 let. Tohoto věku se dožilo 16 842 přímých účastníků, z toho jsou 1684 ženy.
Svět se s kanadským státním znakem - javorovým listem - setkává při různých mírových akcích. Kanaďané se pod vlajkou jednotek OSN podíleli např. na řešení suezské krize v roce 1956, někteří se zúčastnili zklidňování situace na Kypru, v Egyptě, Kongu, monitorovací tým byl ve Vietnamu, jednotky působily v Indii a Pákistánu, v Rwandě i Somálii, v Golfském zálivu, v bývalé Jugoslávii a dnes v Afgánistánu.
The Royal Canadian Legion
Veteráni jsou sdruženi v organizaci s názvem The Royal Canadian Legion (Královská kanadská legie), která je největší organizací svého druhu na světě. Dnes v 1600 pobočkách v Kanadě, ve 20 v Americe a třech v Německu sdružuje 480 tis. členů. Každým rokem aktivitu poboček podoruje centrála 350 miliony dolarů, které slouží především k obohacení života a služeb veteránům.
Respekt k veteránům
Vzpomínkový Den veteránů si získal velkou autoritu zejména letos, kdy si veřejnost uvědomila, že i v době míru potřebuje své hrdiny. Teroristický útok na americké objekty 11. září přinesl veliké zneklidnění, které vlastně ještě nemělo čas pominout. S úctou a velkou vážností byla letos pořádána oficiální i neoficiální vzpomínková setkání veteránů se školáky a studenty. Nikdy předtím nebyly tyto dny nabyty tak silnou emocí jako letos.
Veteráni navštěvovali školy a přednášeli a besedovali o tom, co je to válka, co znamená obětovat život pro svobodu, mír a demokracii. Pro mnohé studenty to bylo setkání nadmíru originální. V Kanadě se totiž s uniformovaným vojákem na ulici potkají velice sporadicky. Nábor do řad ozbrojených sil se koná ve sdělovacích prostředcích nenásilnou formou. Na ulicích nevolají na kolemjdoucí plakáty, v rádiu se o potřebě posílení ozbrojených sil nevysílá. Sem tam se objeví na televizní obrazovce reklama a výzva k mladým lidem. Kromě běžných kriminálních činů se kanadští občané nesetkávají s bombovými ani jinými ozbrojenými útoky a jejich likvidace. Mírově klidné ulice ani nedávají tušit, že vlastně někde jinde může být válka, že nebezpečí může do země přijít odněkud jinud a nečekaně. A v tomto momentě sehrávají takové besedy významnou roli.
Proč květ vlčího máku
Věřím, že vás také zajímá, odkud se se vlastně vzal onen květ vlčího máku jako symbol padlého vojáka. Každým listopadem v Kanadě „rozkvete“ více než třináct milionů květů vlčího máku. Kanaďané si jej připínají od roku 1921. Souvislost mezi tímto šarlatovým květem a padlými na bitevním poli existuje po 110 let. Existuje totiž důkaz o korespondentu, který si v průběhu napoleonských válek všiml toho, jak rychle rostou vlčí máky na hrobech vojáků ve francouzských Flandrách.
Člověk, který se zasloužil o adopci „poppy“ do Kanady, byl lékař John McCrae z ontarijského Guelfu (zemřel na pneumonii ve svých 44 letech), který sloužil v 1. sv. válce. Jeho báseň In Flanders Field the poppies blow... se po krátkém čase stala písní národní. Její slova a melodie se dotýkala každého. V Kanadě byl poprvé květ vlčího máku jako symbol vzpomínky na padlé přijat v roce 1921. A odtud se přenesl i do Ameriky. Kdo ví, třeba se bude jednou celý svět odívat do tohoto šarlatového květu.
Dvě minuty ticha
Velice se mi líbila slova pana Billa Barcalayho, presidenta Královské kanadské legie, který vyzval celou Kanadu, rozprostírající se v šesti časových pásmech, v neděli 11. listopadu v 11 h. ke dvouminutovému tichu: „Kdekoliv jste a cokoliv děláte, zastavte se a svou mysl soustřeďte na jediné – na vzpomínku. Ticho v tomto hlučném světě je dosti výmluvným potvrzením toho, že jsme se vyrovnali s minulostí a že pokračujeme v práci pro mír, demokracii a svobodu.“
Své čtenáře zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
 Tato válečná loď patřila ve 30.letech 20. stoleté k nejprogresivnějším. Její palebné vybavení ji dělalo velice silnou. Celkem bylo takových lodí postaveno 27: britské námočnictvo vlastnilo 16 - z toho 12 bylo zničeno ve II. sv. válce, kanadské jich mělo 8 - ve válce byla zničena jedna, a australské námořnictvo provozovalo takové tři. Hned v roce 1945 bylo započato s rekonstrukcí této lodě, která trvala téměř 20 let. |
