Vzhůru na Dvoračky: Trnitá cesta rájem

Jet na kole do Krkonoš možná vypadá jako čiré bláznovství. Člověk se hodiny dře, heká a potí, aby se dostal k cíli, který většinou bývá pekelně vysoko. A pak se v porovnání s tím pouhých několik minut žene dolů po rozbitých stezkách jako zběsilec, takže otřesy mu málem vykloubí půl těla. To je ten horší pohled. Ten lepší nabízí krásu a klid, které se snad ani nedají popsat.

Na počátku byl Peřimov
Je hezký květnový den. Optimální počasí ­ teplo a přecházející lehounké mráčky vytváří ideální podmínky na výlet.

Vyrážíme z Peřimova, utopené vesničky na úpatí Krkonoš mezi Jilemnicí a Semily, který kromě roubených chalup a půvabné hospody u Zapadla v sousední Mříčné, kde pan Zapadlo bezkonkurenčně dobře točí pivo, nenabízí masovým turistům zhola nic. Je tak nízko, že ji zmlsaní sjezdoví lyžaři v zimě nikdy vyhledávat nebudou.

Cyklističtí fajnšmekři by však zrovna takovou lahůdkou nepohrdli. Příjemně kopcovitý terén, klidné cesty s nepočetným provozem, koupání na Vápence v řece Jizeře či lesní stezky i vrch Strážník, který se téměř nedá vyjít pěšky, natož vyjet na kole.

Z tohoto ideálního místa pro všechny ty, kteří jsou zahlceni a znaveni civilizací, se vydáváme po lehce se vlnící asfaltové silnici Dolní i Horní Sytovou směrem na Poniklou. Asi dva kilometry dlouhý úsek před touto již horskou obcí je nutné přejet po nebezpečně frekventované komunikaci.

Cesta vede nahoru
Ostrá zatáčka "vracečka" hned na začátku Poniklé nenechává nikoho na pochybách - ­ Krkonoše jsou opravdu setsakramentsky do kopce. Začíná několikakilometrový výjezd do srdce velehor. Zpočátku nohy překypují silou, pedály jen odskakují, ale cesta vesnicí se sklonem stále nahoru začíná brzy unavovat.

Na mapě kratičký úsek je ve skutečnosti docela pořádná dřina. V tu chvíli se ani nechce věřit, jak daleko a vysoko se Poniklá táhne. Pot se řine z čela, plíce pomalu odmítají poslušnost.

Jaké překvapení, když se místní klučina prohání na kole nahoru a dolů bez jediného zadýchání. Kromě něho je jediným rozptýlením už jen lípa stará tři sta let a pomalu se otevírající výhledy na stráně Krkonoš. A ty opravdu stojí za to. Zvláště v okolí Jestřabí nabývají na síle.

Ještě mezi Poniklou a touto lidmi téměř zapomenutou osadou, kde si kupujeme v malém hotelu lahev vody, musíme pořádně šlápnout do pedálů. Z Jestřabí na turistickou křižovatku Rezek už začíná kochání se, obdivování, jednoduše úžas. Dovoluje to mírnější stoupání i občasné jemné sjezdy.

Horská chata Dvoračky (1140 m n. m.) byla založena v roce 1688 jako jedna z Rokytenských dvorských bud pro chov dobytka. Roku 1893 vyhořela a poté byla přestavěna pro turistické účely.

Louky poseté medově žlutými pampeliškami, rozkvetlé jabloňové aleje, pod jejichž korunami vytvářejí okvětní lístky bílé závěje. A výhledy, kam jen oko dohlédne. Vítkovice, Benecko, jedna z mnoha českých "tisícovek" ­ Přední Žalý. Krkonoše jsou fantastické hory. Nebo možná je to ráj.

Pět a půl kilometru
Na Rezku se občerstvujeme v jedné ze tří restaurací, které tu na turisty číhají. Z kapsy nám sice útrata za oběd vytáhne sumu odpovídající centru Prahy, ale co naplat, za kvalitu je nutné zaplatit a horská přirážka není prázdný pojem. Máme na vybranou ­ na chatu na Dvoračkách vedou dvě cesty a obě pochopitelně do kopce.

Vydáváme se po žluté. Podle doporučení číšnice, která "tudy šla sice jen jednou", je mírná a s krásnými vyhlídkami. Trošku nás znejistí dva vracející se cyklisté, kteří nevypadají na to, že by projížděli třeboňské rovinky. Ale vyhlídky jsou vyhlídky. A skutečně, jsou tam. Avšak pětikilometrové stoupání také.

Pokud chcete na našich stránkách zveřejnit vaše tipy na zajímavé cyklovýlety nebo cykloakce, napište na [e-mail]

Nasazujeme pravidelné tempo, abychom vydrželi. Projíždíme lesem, v jehož prosekaných mezerách pomalu defiluje západní část velehor ­ Vysoké nad Jizerou, Jablonec nad Jizerou, Rokytnice, Lysá hora, ba i Jizerské hory jsou nakonec dobře vidět.

Ještě ostrý sjezd a už se vynořují Dvoračky. V zimě vyhledávaná chata na úbočí Lysé hory nás přitahuje jako magnet. Záchytný bod, cíl cesty se blíží. Ještě ostrý sjezd a rozcestník s mapou dávají tušit konec námahy. Ne tak docela. Před sebou máme posledních pět set metrů. Prašná cesta podél sjezdovky dělá čest své poloze. Je to sjezdovka, vyjet na kole ji dokážou jen šílenci. Většina normálních cyklistů nedokáže kolo téměř ani vytlačit. Poloha napůl vleže, tělo nakloněné nad řídítka, pomalu, krok za krokem.

Dvoračky se blíží. Domácí pečené housky a borůvkové knedlíky už ne- trpělivě čekají v kuchyni.

Může se hodit


Délka trasy
Celkem pětačtyřicet kilometrů, z toho dvacet dva a půl do kopce, měří úsek z obce Peřimov na Dvoračky. Prudké stoupání začíná v Poniklé a trvá do osady Jestřabí. Poté se terén až na křižovatku turistických cest Rezek mírně zklidní. Závěrečný pětapůlkilometrový výjezd na Dvoračky je až na poslední stoupání sjezdovkou příjemný, s vyhlídkou na Rokytnici nad Jizerou a okolí.

Kde se najíst
Dobrou kuchyni mají na Rezku, kde jsou tři restaurace. Výborně také vaří v chatě na Dvoračkách. V obou případech je však nutné počítat s vyššími cenami. Hlavní jídlo se pohybuje okolo stokoruny.

Tip na cestu
Dobře se zásobte tekutinami. Koloniál v Poniklé, pokud má zrovna otevřeno, je poslední místo na cestě, kde lze koupit vodu. Pak už je možné platit za pití jen v restauracích.

Internetové adresy
www.krkonose.tk
www.krnap.cz
www.nasehory.cz

Krkonoše - ilustrační foto

Horská chata Dvoračky (1140 m n. m.) byla založena v roce 1688 jako jedna z Rokytenských dvorských bud pro chov dobytka. Roku 1893 vyhořela a poté byla přestavěna pro turistické účely.

Strmé svahy Krkonoš jsou posety turistickými chatami a roubenými chalupami