Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak totální nehorolezec zdolal Grossglockner, nejvyšší horu Rakouska

aktualizováno 
Jdeme mlčky. Prodírám se tmou nejistou chůzí. Je skoro ještě noc a taková zima, až mi z nevyspalých očí tečou slzy. A můj horský vůdce Alois ke všemu nasazuje šílené tempo. Tak začíná vysněný výstup na střechu Rakouska do výšky 3 798 metrů přes exponovaný jihozápadní hřeben Stüdlgrat.

Jeden z "mých pronásledovatelů" na exponovaném hřebenu Stüdlgrat | foto: Petr Pravda, iDNES.cz

Přede mnou se třesou světla z čelovek. Snažím se dostat do tempa a chytit rytmus. Ale dýchání je nic moc, cítím tu výšku. Fouká ledový vítr. Kdesi za námi bouda Stüdlhütte, před námi spíš jen tuším obrysy zubaté stěny Stüdlgrat.

Nahoru na vrchol je převýšení skoro 1 000 metrů. Máme na to čtyři hodiny. Tma odchází zatraceně pomalu. Do toho mě zrazuje čelovka, asi jsem ji pořádně nenabil. A tak se kymácím jako námořník ve stopách Aloise Mariachera, jednoho z nejzkušenějších vůdců z Kalsu.

Tanec mezi trhlinami

Za chvíli je tu sníh a ledovec Teischnitz Kees. Nasazujeme mačky a přivazujeme se na lano. Brzy se zjevuje první ledovcová trhlina. Sranda, říkám si nad 15 cm širokou prasklinkou. Neujdu ani 30 metrů a je tu druhá. Má půl metru. Za dalších 100 metrů se čelovky vpředu zastavují. Když dojdu k ostatním, spatřím díry jak hrom. Mají dva metry na šířku a dole končí až někde v Austrálii. Opatrně kličkujeme, abychom tam nespadli.

Může se hodit

Vyberte si z pestré nabídky zájezdů do Rakouska na dovolena.iDNES.cz.

Úplně mě to probere. Najednou je světla víc, obrysy hory vystupují úchvatně ze stínu. Konečně stojíme pod prudkým hřebenem Stüdlgrat. Mačky dolů a jde se na to. Začíná pravé horolezení, po kterém jsem tak toužil a které jsem si nakonec vykoledoval.

Když si zelenáč vybere těžší cestu

Začalo to takhle: Petře, chceš jít nahoru klasickou cestou, nebo tou těžší přes Stüdlgrat, zeptala se mě průvodkyně Eva Oberhauserová z Kalsu. Takhle se mě nemá nikdo ptát. Evo, hádej? odtušil jsem, aniž bych přesně věděl, co to je Stüdlgrat.

Fotogalerie

Takže teď jdu přes proslulý Stüdlgrat s dalšími třemi miniskupinkami horolezců, zatímco zbytek mé skupiny a další desítky rozumných vysokohorských turistů budou zdolávat vrchol o hodně lehčí "normální" trasou. Všichni kolem mě se tváří a také vypadají jako zkušení lezci, kteří vědí, do čeho jdou. Veškeré úkony dělají mlčky, automaticky, profesionálně odmotávají lana a cvakají karabiny.

Upozornění

Výstup na Grossglockner je náročný. Jedná se o horolezecký terén. Je třeba bezpečně ovládat chůzi po ledovci a jištění na ledovci i skále. Nutné je speciální horolezecké vybavení pro pohyb po ledovcích a jištění na skále. Žádná z výstupových cest není vhodná pro vysokohorské turisty bez speciálního vybavení a znalostí jištění. (www.alpy.net)

Pro výstup maximálně doporučujeme využít zkušené horské vůdce z Kalsu.

S absolutní pravděpodobností tu budu jediný zelenáč. Zato zelenáč, jak se patří. Tady je pointa celého příběhu. Do dnešního dne mám totiž za sebou pár ferrat, nejzákladnější horolezecký kurz, nějaké to slaňování v kaňonech při mém neoblíbeném canyoningu a výstup na Gerlach. Teď mě čeká regulérní horolezecký terén obtížnosti místy 3+ až 4-. Ale jak si můžu dát pokoj, když mě horolezení od malička tak baví. Virtuálně. Kolik už jsem přečetl knížek a viděl filmů. Naštěstí mám se sebou Aloise, ten je zárukou, že tohle snad není hazard.

A to jsem tu katastrofu mohl ještě včera pohodlně zastavit. Petře, bude ti vadit, když nakonec nebudeš moci jít tou těžší cestou? zeptala se mě později při setkání před hotelem Eva a tvářila se provinile. Zato já se debilně zamračil. Hmm, kvůli tomu jsem se sem vypravil, trochu jsem si stěžoval. Je mi líto, ale teď volali vaši vůdcové a říkali, že kvůli napadanému sněhu je to moc nebezpečné a že budete muset jít všichni klasickou cestou, tvářila se skoro nešťastně Eva. Trochu mi zkazila několik následujících minut. Ale tím to bohužel neskončilo.

Za tři hodiny mě Eva skoro objala radostí. Tak mám dobrou zprávu, teď volali, že to půjde. Máš radost? Obrovskou, vypálil jsem, aniž bych aspoň trochu zapojil mozkové buňky. A půjdeš sám, protože Gregor má nějaké problémy s achilovkou, dodala, což mě, přiznám se, nadchlo ještě víc. Jen já a horský vůdce. Hora a živly. Chladná prudká stěna a vítr... To je přesně to, co chci.

Pohled z údolí Kalsu na Grossglockner

Pohled z údolí Kalsu na Grossglockner

Po zásluze "potrestán" aneb jak leze puma s koalou

Tak takhle pitomě to začalo. A teď mám po zásluze, co jsem chtěl. Nade mnou stěna jako hrom, která se ježí rozeklanými šutry. Proč mám tušení, že ke konci bude ještě strmější?

Trocha horkého čaje a jdeme na to. Alois Mariacher mi podává karabinu s jisticím lanem a začíná šplhat vzhůru.

Probouzím v sobě všechny dosud spící síly. Pudy pravěkého lovce, odvahu Toma Sawyera i haurství Arona Ralstona, hrdiny slavné knihy a filmu 127 hodin.

Skála je naštěstí většinou suchá a téměř bez sněhu. Jdeme rychle, jak jen to dokážu. Snažím se dívat na svého učitele, kam klade nohy, jak se tiskne ke stěně, kde a jak se chytá. Mám před sebou koncert. Alois leze i ve svých 53 letech jako puma. Já jako méďa koala.

Na hřebenu Stüdlgrat

Na hřebenu Stüdlgrat

Erzherzog Johann - Hütte, horská bouda pod Grossglocknerem ve výšce 3454 m,...

Erzherzog Johann - Hütte, horská bouda pod Grossglocknerem ve výšce 3454 m, odkud se vyráží na výstup klasickou normální cestou

Pokouším se maximálně koncentrovat, spolupracovat, nebýt na obtíž a ještě si to užívat. Vím, že se nesmím dlouho zdržovat a hlavně ztrácet čas a síly váháním v těžších místech. Nedívat se moc dolů, využívat síly nohou, nezmatkovat.

Alois mě chválí, ale jsem si jistý, že to takhle dělá s každým. Nemůže přece říct: Hej kámo, udělej s tím něco, lezeš jako slůně. Zezadu, tedy zezdola, se na mě občas tlačí další skupinka mladých rychlíků.

Horská bouda Stüdlhütte ve výšce 2801 m. Odtud se vyráží na vrchol obtížnější...

Horská bouda Stüdlhütte ve výšce 2801 m. Odtud se vyráží na vrchol obtížnější cestou přes hřeben Stüdlgrat.

"Procházka" končí, přicházejí nejtěžší úseky

Tak a jsme na Frühstücksplatz, zubí se Alois. Na miniplotně 3 550 metrů  vysoko máme za sebou asi 40 procent celkové doby výstupu. Naštěstí jsme hluboko pod limitem tří hodin, což by byl hraniční čas pro další výstup. Jak se píše na výrazné zlaté ceduli zasazené v kameni, kdo to sem zvládne pomaleji, měl by se vrátit zpět. Tady teprve pochopím, že nejtěžší momenty výstupu nás teprve čekají.

Jak popsat pocity? Jde to, ale dře to, chvílemi dost. A vím, že bude hůř. Kdo někdy něco aspoň amatérsky vylezl, ví, jak navíc síly dokážou při nedokonalé technice závratnou rychlostí odcházet. Navzdory tomu, že na mnoha místech výstupu mi pomáhají pevné jisticí body.

Jedno z exponovaných míst na hřebenu Stüdlgrat. Vůdce Alois mi "razí" cestu...

Jedno z exponovaných míst na hřebenu Stüdlgrat. Vůdce Alois mi "razí" cestu vzhůru.

Musím přiznat, že posledních 200 výškových metrů je to prakticky už jen boj s únavou a hlavně s mými technickými lezeckými limity. Pod Kleine Platte zmizí Alois kolmo nade mnou z dohledu a já najednou nevím, jak dál. Na jedno z nejtěžších míst výstupu se nakonec vydrápu jen tak tak s vypětím všech sil.

Zato výhledy jsou tu fantastické. Kde to jde, snažím se aspoň trochu kochat se a fotit. Ale je to s tím větrem a ubývajícími silami skoro ekvilibristika.

S datlujícíma nohama konečně na vrcholu

Blížící se cíl a vymetené nebe vracejí poslední zbytky sil. Nahoře u kovového kříže se mi únavou třesou nohy a skoro tomu nevěřím. Podáváme si s Aloisem ruce. Fantastický pocit.

Autor na vrcholku střechy Rakouska

Autor na vrcholku střechy Rakouska

To první, co člověk vidí, že je skutečně nejvýš ze všech okolních hor. Jen Ortler, nejvyšší hora bývalého mocnářství, vypadá v dálce podobně vysoko. Široko daleko jsou vidět skoro všechny vrcholy a masivy, na které si člověk vzpomene. Kompletně zasněžený Grossvenediger, nejvyšší hora Německa Zugspitze, nejvyšší bod masivu Gruppo Sella - Piz Boe a také Marmolada nebo Brenta v Dolomitech. Nebo Dachstein…

Škoda, že to tímhle výstupem asi skončí. Nebo ne? Že bych si dal nějaký pořádný kurz a zkusil si dát další vrcholky? Třeba už zmíněný Ortler? Nebo Eiger? Že by byl zelenáč polapen?

Grossglockner. Seznamte se

Grossglockner patří do horského systému Vysoké Taury, měří 3 798 metrů a je nejvyšší horou Rakouska. Pyramidový tvar připomíná zvon, odtud název "Velký zvon". V roce 1561 byl  označen v tištěném atlasu jako "Glocknerer". V roce 1583 se objevila první  listinná zmínka ve spisu kalského  soudu, kde byl dvakrát uveden "Glogger" jako hraniční hora Kalsu.

Grossglockner je velmi oblíbeným cílem vysokohorských turistů a horolezců, každoročně se zde uskuteční přes 5 000 výstupů. Panorama hory patří k nejznámějším symbolům Rakouska a je hlavní atrakcí ve vesničce Kals pod Grossglocknerem.

První výstup se uskutečnil 27. července 1800. Expedici zorganizoval biskup Franz Xaver Salm-Reifferscheid, členy vrcholové skupiny byli bratři Klotzovi z obce Heiligenblut a farář Horrasch z Döllachu.  První výstup ze strany Kalsu byl v říjnu  1855 a podnikli ho dva horští vůdci Georg Ranggetiner a Johann Huter.

Novou éru turismu pak v Kalsu zahájil Johann Stüdl. Tento osvícený cestovatel a fanoušek hor postavil ve výšce přes 2 801 m Stüdlhütte – první ochrannou chatu ve východních Alpách. Vesnička Kals se pak brzy stala centrem pro výstupy na Glockner. Už v roce 1869 založil Johann Stüdl první Spolek horských vůdců v Alpách. Jeho předsedou byl farář Andreas Lercher. Horští vůdci z Kalsu měli velmi dobrou pověst i za hranicemi, měli vlastní status a řád.

Další info na: www.tirol.at, www.osttirol.at

Autor:




Nejčtenější

Tchajwanský turista je po 47 dnech strávených v horách v péči lékařů. (26....
Ztracený turista přežil v Himálaji 47 dní, přítelkyně se záchrany nedožila

Záchranáři ve středu našli naživu tchajwanského turistu, který s přítelkyní před měsícem a půl zmizeli v horách v oblasti Dhading v centrálním Nepálu....  celý článek

Do terénu, na polňačky nebo lesní cesty, se hodí silnější kola od průměru 20...
Koloběžky nejsou jen pro děti. Jak se na nich jezdí a jakou vybrat

Na koloběžce jezdili králíci z klobouku, Hurvínek i Krteček. Dávno to však není jen zábava pro děti nebo pohádkové postavičky. Kouzlo koloběhu objevují i...  celý článek

Dřevěný kostelík v Lipné u Potštátu
Oderské vrchy: Projděte si drsný svět větru a zvrásněného kamení

Toulání Oderskými vrchy na kole či pěšky přináší ty nejhezčí cestovatelské zážitky, které lze na území naší domoviny získat. Málo obydlená krajina prostoupená...  celý článek

Krabí invaze v zátoce Sviní
VIDEO: Zátoku sviní obsadili krabi. Miliony jich zemřou na silnici

Zátoka podél kubánského poloostrova Zapata prožívá opět další invazi. Nejde však o vojenskou akci, ale čistě rozmnožovací. Silnice a domy totiž každý rok...  celý článek

Atrakce SlotZilla umožní návštěvníkům prolétnout se nad Las Vegas
Las Vegas má atrakci jako z filmu. Turisté minutu letí jako Superman

Něco takového se dá najít asi opravdu jen ve Vegas. Z obří budovy ve tvaru hracího automatu se do protějšího kasina vysoko nad zemí táhnou silná lana a na nich...  celý článek

Další z rubriky

Velký bariérový útes, obrazem
Odumírající korálové útesy může zachránit obyčejný ocet

Hvězdici trnitou, která devastuje korálové útesy napříč Tichým a Indickým oceánem, lze zlikvidovat obyčejným kuchyňským octem. Podle agentury AFP na to přišli...  celý článek

Degustace čaje pchu-er se podle expertů co do složitosti vyrovná ochutnávání...
Ochutnávka čaje pchu-er v Číně. Zraje jako víno, prodává se za statisíce

Tenhle čaj znají milovníci po celém světě a za nejkvalitnější lístky neváhají zaplatit statisíce korun za kilogram. Čaj pchu-er pocházející z jihočínské...  celý článek

Dovolená u moře.
Zahraniční dovolená 2017: ještě dražší Chorvatsko a vyprodané Řecko

Ten, kdo se chce letos v létě opalovat v Řecku nebo Španělsku, udělal nejlíp, když si pobyt objednal už v zimě. U těch nejžádanějších zájezdů teď už cestovky...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.