Konečně se dostáváme do klidné zátočiny asi dva kilometry po proudu řeky od hraničního mostu. Nastupujeme do raftů a trénujeme koordinaci společného pádlování, sesedání z okrajů raftu do lodi v prudkých peřejích a opouštění raftu. Naše osádka je opravdu mezinárodní – Kanaďan, Angličan, Američan, ona Američanka s cvičkami, Jihoafričan, já, můj kamarád ze Švýcarska a místní zkušený kormidelník. Podle vyprávění ostatních jsem jediný, kdo se do peřejí chystá poprvé. Při pohledu na Američanku, která s námi v raftu je, se ale ujišťuji, že nejsem připraven zdaleka nejhůře.
Konec průpravy, následuje focení na památku, do každého raftu nasedá jeden instruktor, který bude kormidlovat, kromě toho několik instruktorů nasedá do kajaků, ve kterých nás budou doprovázet a pomohou lidem, kteří by se vlastními silami nemohli dostat zpět do raftu. Když vidím zkušené kajakáře, připravené pomoci v případě nouze, zbavuji se konečně posledních zbytků obav o bezpečné zajištění celé akce. Organizace je opravdu výborná.
Vyrážíme. Hned od začátku člověk pozoruje vysoké stěny kaňonu – rafting na Zambezi není výjimečný jen peřejemi, ale také úchvatnou přírodou. Už se však blíží první velká peřej, „Morning Glory“ (Ranní krása). Hukot je stále hlasitější, adrenalin stoupá a kormidelník se snaží rozptýlit napětím vtipkováním, se kterým nepřestane až do večera. Při vjezdu do peřeje se ozve kormidelníkovo hlasité „to the front!“ a ihned potom ještě hlasitější „go, go, go!“, kterým nás povzbuzuje v pádlování.
| Přečtěte si první díl reportáže o raftingu v Zimbabwe ZDE! |
Raft sebou hází ze strany na stranu a já mám dost práce s udržením rovnováhy a nedávám pozor na pádlování, což se mi stává osudným. V jednu chvíli nezpozoruji, že je má strana raftu prudce vynesena vzhůru vlnou a zabírám tedy pádlem ne do vody, ale do vzduchu. Nulový odpor jsem nečekal, a tak se samozřejmě poroučím do vln. Se mnou ještě dva další členové posádky. Naštěstí se jedná o kratší peřej, a tak se rychle vracíme zpátky do raftu.
Během chvíle, kdy pádlujeme klidnou vodou, si předáváme své zážitky z průjezdu peřejí. Mnoho času ale nemáme, protože se již blíží další peřej, „Stairway to Heaven“ (Schody do nebe). Tentokrát je to stupeň 5. Najíždíme na peřej a před námi se otevírá díra do propasti. Padáme strmě o osm výškových metrů dolů, raft naráží do protivlny a jsme prudce vrženi zpět. Kormidelník hlasitě křičí své „go, go, go!“ a my se snažíme ze všech sil pádlovat. Tentokrát všichni zůstávají v raftu, i když Američanka neměla k vypadnutí daleko, naštěstí jsme ji ale včas zachytili.
V pořádku sjíždíme i další peřej a čeká nás nejdelší peřej celého dne, „Gulliver's Travels“ (Gulliverovy cesty). Bohužel hned na začátku špatně koordinujeme pádlování, dostáváme se mimo optimální trasu a levá strana raftu prudce naráží do vlny. Přestože jsem připraven na možné přepadnutí přes okraj raftu, na kterém sedím, není mi to nic platné. Náraz mě a ostatní, kteří rovněž seděli na levé straně raftu, vymršťuje do vody.
Okamžitě mizím hluboko pod hladinou. Ve zpěněné vodě nemá vůbec smysl plavat, musím jen čekat, až mě záchranná vesta vynese na hladinu. Konečně se dostávám k čerstvému vzduchu, vidím raft se zbytkem posádky bojující ve vlnách těsně vedle mě a opět mizím pod hladinou, tentokrát na delší dobu. Když už cítím, že stoupám vzhůru, narážím hlavou do dna raftu. Vteřiny, během kterých se pokouším dostat z pod raftu, mi připadají nekonečné, nakonec se však ocitám opět na hladině a zbytek peřeje proplouvám ve vodě.
V klidné vodě pod peřejí se škrábu zpátky na raft, se mnou i ostatní, kteří z raftu vypadli a nakonec společnými silami vylovíme i Američanku, která ztratila jednu botu a přestaly jí fungovat hodinky.
Po další peřeji se blíží peřej číslo 9, známá „Commercial Suicide“. Před ní vystupujeme z raftu a jdeme se na ni podívat. Hned je mi jasné, proč se tato peřej nesjíždí. Pro nezkušeného vodáka by to skutečně byla sebevražda. Tuny vody se řítí do nekonečné propasti, všude ohromné vlny, připravené vás každým okamžikem pohltit.
Po této peřeji následuje jedna menší, a pak už lehký oběd a krátká pauza. Ti, kteří si vybrali jen půldenní rafting, odcházejí vzhůru soutěskou a jsou opravdu zklamaní, že nemohou pokračovat. Někteří odvážlivci mění raft za kus umělé hmoty a druhou polovinu dne budou provozovat „river-boarding“.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
