Nejvyšší bod Špičáku

Nejvyšší bod Špičáku | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Tenhle Špičák turisté zatím neobjevili. Skrytý unikát u Krušných hor

  • 14
Kopců nazvaných Špičák je rozseto po naší krajině nespočet. Jeden, kterému se úspěšně vyhýbá jakýkoli turistický ruch, se ukrývá na východním konci Krušných hor. Zvláště pro milovníky přírody je návštěva tohoto místa nečekaným překvapením.

O tom, že je u nás stále co objevovat, vás přesvědčí kopec jménem Špičák (723 m). Najdete ho v turisticky hluchém prostoru mezi Krušnými horami a Děčínskou vrchovinou v oblasti, kterou se zpravidla jenom projíždí. Většinou na kole z Komáří hůrky do Tiských stěn a na Děčínský Sněžník, případně autem po nové dálnici z Prahy do Drážďan.

Vrch jménem Špičák poblíž obce Krásný Les není příliš nápadný ani v krajině a už vůbec ne v turistické mapě. Značené trasy i cyklotrasy vedou mimo, jediným signálem, že dané místo stojí za návštěvu, je značka přírodní rezervace.

Druhohorní ostrůvek v Krušných horách

Za podzimních mlh, které bývají na krušnohorských pláních hodně husté, může být hledání Špičáku docela obtížné. Žádnou cedulku ani směrovku nenajdete, navíc po úpatí kopce prochází dálnice D8, která odřízla původní cesty a znesnadnila přístup.

Vydáte-li se na Špičák z Krásného Lesa, coby nejbližšího východiska, musíte podejít dálnici jedním ze dvou podchodů a pak se vydat vlevo podél dálničního tělesa až do nejvyššího místa stoupání ve výšce asi 650 m. To už stojíte na úpatí Špičáku. Odtud odbočuje vpravo na sever cesta loukou, posléze proměněná v lesní pěšinu, která po necelých 500 m vychází na vrcholovou plošinku kopce.

Špičák je v podstatě přírodním exotem v okolní krajině. Jeho hmotu tvoří druhohorní pískovec sedící jako čepice nebo ostrůvek na geologicky mnohem starší krušnohorské pláni. Je to zbytek kdysi rozsáhlejšího pískovcového pokryvu, který se zachoval na tomto místě díky čedičové žíle. Ta vrstvami pískovců pronikla, zpevnila je a tím zabránila jejich odnosu. Čedičová žíla, kdysi ukrytá v puklině pískovcového souvrství, dnes tvoří nejvyšší vrcholek Špičáku.

Pískovcový labyrint s jeskyní

Přírodní rezervace Špičák u Krásného Lesa

Byla vyhlášena roku 1997 na ploše 74 ha. Svahy kopce pokrývají smíšené lesní porosty s častou břízou, pouze na plošině mezi čedičovým hřbetem a pískovcovými skálami se vyskytuje smrková monokultura. Úpatí lemují louky a pastviny, kde rostou suchomilné i vlhkomilné byliny, např. prha arnika, koprník štětinolistý, hvozdík lesní, prstnatec májový, upolín nejvyšší, tučnice obecná, lilie cibulkonosná, kosatec sibiřský nebo vrba plazivá. Na území rezervace, zasahující na severozápadě daleko za vlastní masiv kopce, se vyskytuje značný počet chráněných živočišných druhů, zejména ptáků, např. čáp černý, moták pilich, luňák červený, tetřívek obecný, křepelka obecná, ťuhýk obecný...

Vy se však doposud nacházíte na pískovcové vrcholové plošině, která je porostlá převážně smrkovou monokulturou a na první pohled nesignalizuje nic zvláštního. Stačí se však vydat po málo zřetelném chodníčku vpravo na východní úbočí a záhy se před vámi objeví příkré srázy. Řady skal porostlé břízami a jeřáby zde vystupují ze svahu do výšky až 10 m, jejich úpatí lemují haldy mohutných balvanů.

Podobně jako ve známých pískovcových skalních městech tu můžete obdivovat drobné tvary zvětrávání a odnosu jako například skalní mísy, převisy a různé dutiny. Místní lahůdkou je však jeskyně o délce 20 m. Navzdory tomu, že není nijak označená, je poměrně snadné ji objevit. Skalním "minilabyrintem" se klikatí několik cestiček a ty vás ke vchodu do jeskyně dříve či později dovedou.

Jedná se o jeskyni puklinovou nebo přesněji pseudokrasovou, která nevznikla krasovými procesy a chybí jí tudíž typická krápníková výzdoba. Má charakter úzké, asi metr široké a zhruba šest metrů vysoké chodby, mířící kolmo do skalního masivu. Lze jí procházet v podstatě bez hrbení až k samotnému snižujícímu se závěru, kde je malá dvoumetrová propast.

Vchod do pseudokrasové jeskyně

Skalní mísa s odtokovým žlábkem

Kdysi oblíbené výletní místo

Při procházce pískovcovým minilabyrintem na východním svahu hory si pozorný návštěvník všimne, že pěšinka sestupující do rokle nese stopy dávné údržby. Jsou tu patrné vyskládané schody, po nichž se kdysi určitě ubíralo mnohem více návštěvníků než dnes. Vysvětlení je jednoduché. Na Špičáku, dříve zvaném Sattelberg, stávala výletní hospoda či chata a kopec býval před druhou světovou válkou, tak jako mnoho jiných v česko-německém pohraničí, oblíbeným výletním místem.

Pěšinka z pískovcové rokle vás zanedlouho přivede k ruinám chaty, ukrývajících se v houští keřů a kopřiv. Zároveň k tomuto místu přichází jiný, lépe vyšlapaný chodník, po němž dnes na Špičák přichází největší množství návštěvníků - vede od severu z asi 2,5 km vzdálené německé vesnice Oelsen.

Představu o tom, jak to tady kdysi před válkou vypadalo, si můžete udělat z kopie historické fotografie nalepené na titulní stránce vrcholové knihy. Ze zápisů v ní je zřejmé, že německy mluvící návštěvníci tady mají výraznou převahu.

Špičák, pohled z jihu od Krásného Lesa

Skvostná vyhlídka z čedičových skal

Může se hodit

Jak se tam dostat
Autem z Ústí nad Labem po dálnici D8 směr Dresden, projet tunelem pod Nakléřovským průsmykem a hned za ním odbočit na posledním českém exitu směr Petrovice a Krásný Les. V Krásném Lese končí rovněž autobusová linka z Ústí nad Labem.

Mapa
KČT 1 : 50 000 č. 6 – Krušné hory, Teplicko

Nejvyšší partie Špičáku se vypíná hned nad ruinami výletní chaty a má podobu ostrého, skalního hřbetu vystupujícího až nad okolní vzrostlý les. Jedná se o výše zmíněnou čedičovou žílu dlouhou 120 m a širokou 4–8 m, která pronikla do pískovcové hmoty kopce. Vysokou estetickou působivost nevšedního přírodního výtvoru umocňuje šikmo ukloněná sloupcová odlučnost a ohromná kamenná moře, do nichž černé čedičové skály na strmých úbočích plynule přecházejí. Člověka tato divoká scenérie překvapí o to víc, že zdálky není nic vidět a Špičák působí dojmem zcela obyčejného kopce.

Výhled z vrcholu na dálniční mosty

Nejvyšší kótu zvýrazňuje starý kříž na kamenné podezdívce, kde je umístěná vrcholová kniha. Výhled sice není kruhový, avšak i tak nemá chybu. Vidět je hlavně na sever a na západ do Německa, poutavou podívanou skýtají dva dálniční mosty přes hluboká údolí Rybného a Hraničního potoka. Nebýt hluku z nedaleké dálnice, dal by se Špičák označit za oázu téměř božského klidu a pohody.

Chcete-li si odpočinout od lidí a nerušeně rozjímat nad krásami přírody, pak se vypravte právě sem. Že by sem chodily davy turistů, zatím nehrozí.

, pro iDNES.cz