Nejvyššímu vrcholu východní části Českého středohoří na pravém břehu Labe se dříve říkalo Gletschberg, Jelečský vrch, Jelečská hora nebo Vysoké levínské sedlo. Nynější název Sedlo souvisí s charakteristickým tvarem protáhlého hřbetu, který z profilu připomíná koňské sedlo. Okolní krajina si díky své malebnosti zahrála v 70. letech v jednom z nejpůvabnějších filmů pro děti Páni kluci.
Sedlo patří k nejvýraznějším dominantám Českého středohoří nejenom kvůli výšce 726 metrů, ale i celkové mohutnosti a neobvyklému tvaru. Téměř jeden kilometr dlouhý vrcholový hřeben, výškově pozvolna narůstající směrem od severu k jihu, kopíruje dávnou puklinu v zemské kůře, po níž došlo k několikanásobnému průniku magmatu. Dnešní výrazně vystupující horu geologové interpretují jako erozí vypreparovanou přívodní dráhu mohutné sopky.
Na stavbě kopce se podílí méně obvyklá, tmavě šedá čedičová hornina trachybazalt s výraznou hranolovou odlučností, podle níž se jednotlivé skály rozpadají do bizarních tvarů. Nejkrásnější útvary se vyvinuly díky mrazovému zvětrávání v celé délce vrcholového hřbetu. Velmi rozmanitý komplex drobných skalek lze považovat za malé skalní město, u nás ve vulkanických horninách ojedinělé.
Skalní útvary na hřebeni Sedla
Neméně úchvatnou podívanou skýtá na Sedle i živá příroda. Mohutný masiv hory pokrývá souvislý listnatý porost, na mnoha místech připomínající původní prales. Převažují duby a buky, hojné jsou vtroušené javory, lípy a jilmy.
Zdravost a zachovalost lesa dokazuje jinde velmi vzácný lejsek černohlavý, datel černý a ořešník kropenatý. Z motýlů zaslouží zmínku batolec duhový a červený, bělopásek topolový a otakárek fenyklový. Na skalách rostou teplomilné druhy rostlin, např. kosatec bezlistý, tařice skalní a hvězdnice alpinská, ve stínu lesa bývá hojná lilie zlatohlávek a měsíčnice vytrvalá. Jako národní přírodní rezervace je Sedlo chráněné na ploše 42,2 ha od roku 1968.
Přechod skalním městem
Východiskem k návštěvě Sedla je osada Horní Vysoké ležící u silnice č. 260 Úštěk - Malé Březno. Vybrat si lze ze tří variant, jak se přiblížit k hoře vzdálené dva kilometry. Nezapomenutelným zážitkem je přechod hřebenem Sedla po zelené turistické značce od severu postupně vzhůru až na nejvyšší jižní vrchol.
Návrh okružní trasy: Mapa: |
Od rozcestí turistických tras Pod Malým Sedlem značky opouštějí pevnou lesní cestu a po úzké pěšince míří nekompromisně do mimořádně strmého svahu. Tabule chráněného území oznamuje vstup do národní přírodní rezervace, kde se může chodit jen po vyznačených stezkách. Vzhledem k neschůdnému terénu všude kolem to jinak ani dost dobře nejde. Tady stoprocentně nepotkáte žádné zběsilce na motorkách nebo čtyřkolkách.
Sklon svahu se po zdolání úvodního výšvihu příjemně zmírňuje a začínají se objevovat první skalky. Ty postupně zvětšují svou velikost a vytvářejí různá bizarní uskupení. Chodník se mezi nimi proplétá, občas je třeba se přidržet, za mokra to tady dost klouže. Podaří-li se vám sem zabloudit za brzkého rána nebo k večeru, sluneční paprsky vám předvedou úžasnou hru stínů. Neméně působivá je mlha, tmavé skály a staré pokroucené stromy se v ní vyjímají trochu strašidelně.
Vyhlídky ze dvou vrcholů
Výstup hřebenem Sedla od severu k jihu přerušuje skalisko severního vrcholu, na němž stojí velký dřevěný kříž se schránkou vrcholové knihy. Vyšplhat se na něj musí pomocí rukou.
Výhled se otevírá hlavně směrem k západu na pásmo Českého středohoří s vykukující Milešovkou v dálce. Na opačnou stranu jsou přes clonu stromů vidět homole Lužických hor a Ještěd.
Výhled jižním směrem cloní zalesněná kupa jižního, o něco málo vyššího vrcholu. K jeho dosažení je potřeba opět po skálách sejít na značený chodník, překonat několik skalních štěrbin a v závěru pohodlně a skoro po rovince přijít k malému palouku v okolí nejvyšší kóty. Poblíž je ohniště, kde pod korunami monumentálních stromů s oblibou přespávají trampové.
Zatímco turistická značka se ostře lomí směrem doleva, k vyhlídkovému místu je třeba popojít rovně původním směrem. Krátká odbočka značená zelenými trojúhelníky zakrátko končí u vyhlídkových skal, zdobících jižně orientovaný sráz kousek pod úrovní vrcholu. Zde se naráz otevře závratná hlubina pětisetmetrového převýšení, které dělí vrchol Sedla od sníženiny České tabule. Z ní vystupuje přímo naproti charakteristická kupole Řípu.
Sestup ze Sedla v pokračování zeleně značené trasy je mimořádně strmý, ale naštěstí docela krátký. Po zdolání asi 100 výškových metrů střídají úzký kamenitý chodníček opět bezproblémové lesní cesty.
Návrat kolem mauzolea k bývalé železnici
Nevyměníte-li při návratu do osady Horní Vysoké zelenou značku za jinou, přijdete po třech kilometrech k pozoruhodné stavbě v lese, která připomíná byzantský chrám.
Autorovi tohoto článku Martinu Janoškovi právě vychází kniha o českých sopkách. Jsou jich desítky, nejen notoricky známé Říp, Bezděz, Milešovka, Trosky nebo Komorní hůrka. Většinou ční osamoceně v krajině, připomínají tak majáky s vynikajícím rozhledem. Často se na nich tyčí zříceniny středověkých hradů nebo osamocené věže rozhleden.  |
Je to mauzoleum rodiny broumovského textilního velkopodnikatele Josefa Edlera Schrolla, posledního majitele Liběšického panství. Nechal ji postavit roku 1881 v antickém stylu na půdorysu řeckého kříže. Od roku 1945 je několikrát vykradená hrobka neudržovaná. Před zloději ji neuchránilo bytelné zdivo ani absence oken, do stavby vnikali přes střechu. Mauzoleum stojí na krásném otevřeném místě ve svahu s výhledem do okolí.
Kousek za mauzoleem vybízí krátká odbočka z turistické trasy k výstupu na skalní ostroh s dřevěným křížem, odkud se v průhledu mezi stromy přes údolí objevuje v plné kráse malebný Levín. Středověké městečko, nyní městys, není narušeno žádnou moderní zástavbou a působí velmi starobyle. Jeho charakteristickou dominantu tvoří bílá barokní věž na místě někdejšího hradu, dnes využívaná jako rozhledna.
Z téže skalní vyhlídky je vidět také osada Horní Vysoké s bývalými lesními a klimatickými lázněmi Jeleč. Dnes slouží bývalé lázeňské budovy a park jako rekreační středisko.
Malebná krajina pod horou Sedlo byla zachycena ve známém filmu pro děti Páni kluci. Natáčel se v době, kdy tady ještě fungovala úzkorozchodná železnice z Úštěku do Velkého Března. Terénní stopy této železnice najdete v údolí mezi Levínem a osadou Horní Vysoké.
