Na začátku výpravy na stolovou horu je třeba přebrodit poněkud rozvodněnou řeku.

Na začátku výpravy na stolovou horu je třeba přebrodit poněkud rozvodněnou řeku. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Nádherný trek na Kubě: výlet na magickou horu El Yunque

  • 7
Ten pohled očaroval již Kryštofa Kolumba, který přistál v nedaleké zátoce. Obrovská stolová hora zahalená do mraků je nepřehlédnutelnou dominantou divokého východu ostrova. A nabízí také nádherný, byť poněkud krkolomný výstup.

Na začátek přiznejme jednu věc. Horská krasavice El Yunque, což v překladu znamená kovadlina, není klasickou stolovou horou s rozlehlou náhorní plošinou. Jako stolová hora jen vypadá, především při pohledu od pobřeží či z městečka Baracoa, které samo o sobě patří k nejzvláštnějším místům na Kubě.

V reálu je to vlastně jen horský hřeben, ale to nic nemění na jejím magickém vzhledu, ani na krásném treku, který na její vrcholek vede. A přestože narostla jen do výšky 575 metrů, vydrápat se nahoru může být občas náročnější než vylézt třeba na Sněžku. Zvlášť když vám před výstupem pořádně zaprší.

Žabka pod lupou

Cesta na vrchol tajemné hory začíná pro mnoho turistů v "campismu", tedy ve třicet let starém mládežnickém kempu, které hojně budoval Castrův režim v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Dnes jsou chatičky značně vybydlené, zpustlé a na klasickém žebříčku hotelových hvězd by dostaly maximálně jednu, a to ještě s odřenýma ušima. Každopádně nocleh tu stojí pět dolarů na osobu. Navíc kemp leží těsně pod horou, docela dobře tu vaří a lednici mají plnou plechovek celkem slušného kubánského piva bucanero.

Pohled na stolovou horu zdálky od pobřeží

V kempu se také platí za výstup a každá skupinka vyfasuje domorodého průvodce. A protože cesta není značená, tak se docela i hodí. Navíc turisty upozorní na celou řadu místních unikátů. Národní park El Yunque, rozprostírající se kolem hory, je totiž biosférickou rezervací na seznamu UNESCO a skrývá celou řadu botanických či zoologických rarit, od masožravých květin až po maličkou, sotva centimetrovou žabičku.

Sklizeň grepů

Cesta na horu není úplně snadná. Zvlášť když se tu objevíte v období dešťů, které zvednou hladinu říčky Toa. Zatímco večer se dá mělký tok celkem slušně přeskákat po kamenech, po vydatném dešti čeká na turisty poctivé brodění do půl pasu.

Také stezka vedoucí na vrchol se kvůli dešti proměnila v jednu nekonečnou klouzačku, takže trekové hole se v tomto případě náramně hodí. Výstup zpestří četné přestávky, které zaplní poznávání tropického ovoce.

K osvěžení během výstupu či sestupu poslouží kokosové ořechy.

Cesta na El Yunque vede tropickým pralesem, ve kterém se skrývá spousta ovocných a kakaových plantáží.

Ochutnávka čerstvě načesaných grepů či banánů nabízí mimořádný zážitek, neboť zralé ovoce utržené přímo ze stromu chutná naprosto jinak než chudinky prodávané v českých supermarketech. Překvapivá je také ochutnávka zralých kakaových bobů, které pochopitelně nejsou sladké, jak si spousta lidí myslí, nýbrž hořké (proto se do čokolády přidává cukr).

Marný boj Tainů

Vrchol El Yunque zdobí bronzová busta kubánského hrdiny Antonia Macea, který byl jednou z vůdčích postav v boji o nezávislost proti koloniálnímu Španělsku. Naopak na vrcholu chybí symbolický pomník Tainům, původnímu předkolumbovskému obyvatelstvu, které se bránilo proti obsazení ostrova španělskými dobyvateli a právě na této hoře si zbudovalo jeden z posledních táborů. Bohužel, házení kamenů proti moderním střelným zbraním nestačilo, a tak nakonec většina bojovníků spáchala sebevraždu, aby se nemusela stát otroky.

Milovníci botaniky zde najdou celou řadu endemických druhů.

Po krátkém exkurzu do historie zavelel průvodce k poněkud krkolomnému sestupu, neboť podmáčená jílovitá hlína klouzala jako led a všichni padali jako zralé hrušky, takže jsme se dolů vrátili nejen pomlácení, ale také pěkně špinaví.

500 let izolace

Naštěstí nás čekala koupel v řece při závěrečném brodění, po které jsme už nemířili do kempu, ale do blízkého města Baracoa, které má velmi zajímavou historii. Na začátku kolonizace Kuby totiž bylo několik let centrem celého ostrova. Zátoku objevil při své objevitelské plavbě Kryštof Kolumbus, později se zde usídlili první osadníci a v roce 1512 zde byl také postaven první kostel na ostrově.

Jenže již v roce 1515 přestěhoval Diego Velázques centrum Kuby do Santiaga a Baracoa se navždy ztratila z průsečíku dějin. Město obklopené mořem a neprostupným tropickým pralesem tak po dlouhá staletí žilo vlastně jen z lovu ryb, pěstování kakaa, kokosů a banánů. A jeho dlouhá izolace skončila až relativně nedávno, kdy byla vybudována silnice La Farola.

Kolumbův kříž

Baracoa má hned několik unikátů, které přitahují pozornost nezávislých cestovatelů, i když rozhodně nepatří mezi nejnavštěvovanější místa ostrova svobody. Jedním z nich je starobylý kříž z 15. století, který je umístěn v místní katedrále a podle tradované pověsti ho na ostrov přivezl sám Kryštof Kolumbus.

Katedrála v Baracoa

Továrna na čokoládu na okraji města Baracoa nese jméno Ernesta Che Guevary.

Dalším zajímavým místem je továrna na čokoládu, která nese jméno populárního revolucionáře Che Guevary. A velmi oblíbená je také zmrzlinárna v centru města, kde skutečně za pár drobných můžete ochutnat výtečné zmrzliny. Jeden kopeček stojí pouhou korunu.

Jeden velký parket

Se setměním se centrum města kompletně promění. Terasy před restauracemi se zaplní lidmi, na ulici vyhrává hned několik kapel, všude se zpívá a tančí. A také pije, především slavný kubánský rum, který je zde velmi levný. A kdo nechce pít čistý rum, může vyzkoušet některý z vyhlášených kubánských koktejlů, ať už je to Cuba libre, daiquiri či mojito, které se zde nedělá s ledovou tříští, jako u nás, ale jen s kostkami ledu. Zato mátou a rumem se tady při jeho přípravě nešetří, takže je většinou velmi silné. A jako většina věcí na Kubě také velmi levné.

, pro iDNES.cz