Východní Timor se modlí za příchod turistů

Téměř čtvrt století slýchali turisté doporučení, aby se té malé ostrovní polovině na druhém konci světa raději vyhnuli velkým obloukem. V dobách indonéské okupace totiž na Východním Timoru zavládl teror a strach. Teď je tomu jinak. Nezávislá země si přeje, aby si cestu do Timoru našlo co nejvíc solventních turistů.

Nejmladší stát světa, který oslavil 20. května svou nezávislost, doufá, že se cestovní ruch stane hlavním zdrojem příjmů. Svou dlouholetou izolaci při tom považuje za největší kapitál, píše agentura DPA. 

Země průmyslem i turistikou nedotčená
Pláže s jemným pískem vzdálené jen pár kilometrů od hlavního města Dili jsou často prázdné; v tyrkysové vodě se většinou šplouchají nanejvýš skupinky mladých. Zdejší moře a vzduch nikdy nepoznaly těžký průmysl, i auta tu jsou stále ještě spíše vzácností.

Hned za Dili se zdvihá kouzelná horská krajina. Stejně nedotčený jako sám Východní Timor je ovšem i zdejší turistický průmysl. A to, co by snad byl mohl využít, lehlo popelem při orgiích teroru, které rozpoutaly proindonéské milice v září 1999.

Pár dnů předtím se východotimorské obyvatelstvo po 24 letech brutálního indonéského útlaku a zhruba 450 letech portugalské koloniální nadvlády velkou většinou vyslovilo v referendu pro odtržení od Jakarty. Teď je tedy Východním Timor nejen nejmladším, nýbrž i nejchudším státem v Asii.

"Měli bychom tu vlastně řadu produktů, které můžeme nabídnout, počínaje přírodními krásami až po sportovní potápění," říká vládní poradce pro cestovní ruch Vicente Ximenes. Na jihu jsou podle něj velmi vhodné podmínky pro surfaře a v zimě se u pobřeží objevují různé druhy velryb.

Zatím je nabídka provizorní
Chybí ale všechno, na co si jen vzpomenete: "Musejí se vybudovat ubytovací kapacity, zlepšit silnice, zajistit zásobování elektřinou a vodou a zabezpečit telefonní spojení," vypočítává Ximenes, který studoval cestovní ruch v blízké Austrálii.

Poté, co byl za přechodné správy OSN zaveden jako národní měna americký dolar, vylétly ceny na Východním Timoru do závratné výše.


V současné době se musejí skutečně i v metropoli Dili ještě mnozí návštěvníci spokojit s ubytováním v narychlo postavených buňkách - za tvrdé valuty. 

Podle Ximenese to svědčí o "finanční krizi": plechovka piva přijde v Dili na dvojnásobek oproti blízkému turistickému ostrovu Bali.

Nejen hotelů je ale ve Východním Timoru poskrovnu, nýbrž i školených pracovníků. Kromě toho se musejí teprve přijmout zákony, které zaručí jistoty investorům. Odborník Ximenes je ve svých předpovědích opatrný. Nejméně tři až čtyři roky podle něj potrvá, než bude k dispozici to zcela nejnutnější.

Podnikatelé i turisté z Austrálie
Země jako Kambodža nebo Vietnam prý už ale dokázaly, jak se dají na turistech vydělávat pěkné peníze. Mark Mialszygrosz je už nyní zcela spokojen. Teprve loni v září si tento Australan otevřel v hlavním městě svou potápěčskou základnu, třetí v Dili.

"Víkendy byly dosud vždycky vyprodané," pochvaluje si a chlubí se, že si už objednal dvě nové lodi. "Jsme velmi optimističtí," říká. "Až se tady jednou všechno stabilizuje, bude přijíždět více lidí, aby si tu všechno prohlédli."

Především spoléhá na turisty z australského Darwinu nebo z Bali, které neodradí krátký let.  Ximenes má po ruce i čísla. Podle nich je každoročně na cestách mezi Asií a Austrálií jen kolem 700 tisíc turistů - baťůžkářů, a pro ty se může stát Dili dobrým tranzitním bodem.

Milion Australanů se kromě toho každoročně v chladném období stěhuje do Darwinu. "Kdybychom je mohli přilákat sem, to by byly velké peníze".

Odvahu dodává Ximenesovi průzkum provedený mezi hoteliéry a majiteli restaurací v Dili. I přesto, že OSN a její solventní pracovníci se už spakovali a definitivně Východní Timor opustili, projevilo 80 procent dotázaných odhodlání zůstat turistické branži věrni. 

Východotimorské děti mávají vlajkami nového státu, 19. května 2002

,