Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vybíráme horské kolo 2. díl: dnes podle odpružení, zdvihu, brzd i typu cyklisty

Univerzál se zdvihem 80-100 mm, trail biky se 120-130 mm či kola se zdvihem ještě o patro výše? Kotoučové, nebo ráfkové brzdy? Odpružená vidlice vzduchová, nebo pružinová? I to jsou důležité faktory při koupi kola. Výběr podle rámu a materiálu jsme vyřešili v minulém článku.

Kotoučové brzdy | foto: Archiv magazínu Velo

ODPRUŽENÍ A JEHO ZDVIH

Zdvih odpružení je velmi důležitý parametr, mimo jiné naznačuje určení kola. Zdvihové škatulky popsané dále v textu je však třeba vnímat obecně, mnohdy se totiž prolínají. Vždy záleží na záměru výrobce s konkrétním modelem kola.

Pro většinu cyklistů

speciály

Deseticentimetrový zdvih vidlice může mít také odolný speciál s pevným rámem na disciplínu 4X, závod čtyř jezdců v jedné dráze z kopce dolů. Vyšší zdvihy přední vidlice již značí speciální užití "pevného" kola, např. například pro technické ježdění v drsnějším terénu či sjezd.

Volit tyto speciály pro běžné ježdění je zbytečné – mají upravené geometrie a více dimenzované rámy i součástky pro větší odolnost, jsou tedy i těžší. Doporučit některé z nich lze snad jen pro lidi se značnou nadváhou (nad 120 kg). Výhodou tu je především vyšší odolnost rámu a vidlice (ta by měla být vzduchová, důvody viz níže v textu), ale i provedení důležitých komponentů, jako jsou brzdy (výkonnější, s většími kotouči).

U horských kol s pevným rámem se nejčastěji setkáme se zdvihem vidlice 80–100 mm, užívaným jak u modelů pro závody, tak i pro sport či rekreační ježdění. Tento zdvih je pro dané určení bicyklu naprosto dostatečný, nepředpokládá se pohyb v extra náročném terénu, vyjma závodů. Toto rozpětí zaručuje především komfort a vyšší jistotu jízdu, kdy přední kolo lépe kopíruje terén. Běžný cyklista, pro něhož není výzvou hodně náročný terén, rozhodně nemusí mířit výše.

Mezi celoodpruženými koly je situace značně pestřejší. Také zde platí 80–100 mm za základ (s nižším se nesetkáte), dostatečný pro převážnou většinu cyklistů věnujících se hobby cyklistice a výletům, ale na druhém kraji spektra i závodníkům. Pro zajištění pohodlí a jistoty při současné lehkosti jízdy ideální volba.

Běžnému cyklistovi se vyplatí rozlišovat mezi striktně závodním speciálem a univerzálně postaveným kolem, jež bude pohodlnější (aktivnější odpružení) a s komfortnějším posedem (kratší, více vzpřímený).

Specialized Stumjumper HT

Horské kolo s pevným rámem (zde hliníková slitina) a odpruženou vidlicí se zdvihem 100 mm, středně vzpřímený posed – pro většinu cyklistů stále nepřekonatelný základ. V tomto případě jde o Specialized Stumjumper HT v ceně 41 990 Kč.

Veleschopné univerzály

Dále se budeme bavit již jen o celoodpružených kolech. O zdvihové patro výše stojí tzv. trail biky se 120–130 mm vpředu i vzadu, velmi univerzální kola. Jejich prostupnost terénem je na vyšší úrovni, taktéž úroveň pohodlí, přitom nejsou o mnoho těžší než bicykly první kategorie a jízda na nich nepostrádá lehkost. Hmotnost je totiž vyšší jen velmi nepatrně. Tyto stroje jsou tedy vhodné pro cyklisty, pro něž již je výzvou těžší terén, ale stejně tak stále i lehká jízda.

Trailbike

Trailbike

Když terén je cílem

Další patro a jsou tu tzv. enduro (též all mountain či back country), stroje se zhruba 140–160 mm zdvihu. Ty již počítají s těžkým terénem, mají proto nejen hlubší zdvihy, ale také odolnější rámy a komponenty, s čímž souvisí i vyšší hmotnost. Velmi obecně lze říci, že jde minimálně o kilogram a více nadváhy v porovnání s předchozí kategorií. Jízda si řekne o více sil, ztrácí na lehkosti, za což nabízí skvělé vlastnosti ve sjezdech a na rozbitém povrchu.

Je to volba pro cyklisty, pro něž je výzvou především zdolávání těžkého terénu vlastními silami a užívání si sjezdů, ale chyba pro cyklisty rekreační či sportovní. Rozhodujte se uvážlivě, neboť tyto stroje zdaleka nevyužije každý. A navíc terén pro ně v Česku také není za každým domem.

Enduro

Enduro

Nahoru lanovkou a dolů s větrem ve vlasech

Směrem výše se dostáváme k freeridu se zdvihy 170 mm a výše (kola pro jízdu na kopec za asistence lanovky a následně z kopce dolů velmi těžkým terénem, s překonáváním překážek, seskoky z výšek; velmi odolné stroje, a proto také těžké, nejčastěji vybavené tzv. jednokorunkovou vidlicí pro možnost provádět triky a lepší obratnost, ale také jen jedním převodníkem, aby se předešlo spadávání řetězu atd.). Patří sem i sjezdové speciály (oproti freeridovým speciálům se více hledí na hmotnost, která bývá nižší, vidlice jsou používány dvoukorunkové atd.).

To už je ale záležitost pro cyklisty, kteří sami velmi dobře vědí, co a proč vybrat, a kterou čtenář těchto stránek zřejmě nebude řešit.

Sjezd

Extrémně těžký terén a maximální rychlost, to je sjezd, záležitost pro specialisty. Autor: GT

ODPRUŽENÁ VIDLICE – VZDUCH, NEBO PRUŽINA? ZAMYKÁNÍ? INTELIGENCE?

Možná i touto možností volby vás prodavač zaskočí. Chcete vidlici vzduchovou, nebo pružinovou? Se zamykáním? S inteligencí? Vyplatí se znát odpověď, odpružení má na jízdní vlastnosti zásadní vliv.

Přední, ale i zadní odpružení pruží v základu buď vinutou pružinou (na jedné straně i špičkové speciály pro freeride a sjezd a na druhé velmi dostupné modely vidlic běžných kol), nebo vzduchem.

Pro běžné ježdění ( rekreační, sportovní, závodní po středně těžký terén, nikoli pro technické disciplíny) je lepší vzduchový systém. Vidlice je lehčí, nabízí větší rozsah a více možností nastavení. Dobře nastavená je pak stabilnější při brzdění i jízdě, nehoupe se tolik, nepropadá do zdvihu.

Zejména lehké a nebo naopak těžké cyklisty by měla zajímat zmínka o možnostech nastavení. Tlak vzduchu totiž lze takřka bez omezení přizpůsobit hmotnosti jezdce, zatímco pružina má své limity. U příliš lehkého jezdce (vzhledem k sériově dodané tvrdosti pružiny, nejčastěji střední) může být odpružení málo citlivé, u hodně těžkého může naopak již po nasednutí na kolo dojít k přílišnému zanoření vnitřních nohou a tím omezení funkce.

Pomoci může, ale také nemusí (záleží na hmotnosti jezdce) výměna pružiny za měkčí či tvrdší, pokud to lze.

bez nastavení takřka zbytečná investice

Pro dobrou funkci je velmi důležité správné nastavení odpružení, stačí špatný tlak a investici do pružicího a tlumicího segmentu lze označit téměř za zbytečnou.

Vidlice i tlumiče se dle provedení velmi liší co do počtu regulačních prvků, jedno ale mají společné – základní nastavení míry ponoru po nasednutí a nastavení útlumu odskoku.

1) míra ponoru – po usednutí na kolo by se správně nastavená vidlice/tlumič měla zanořit o jednu čtvrtinu délky zdvihu (v návodu tzv. sag, pro technické ježdění i o jednu třetinu)
2) tlumení odskoku – vidlice by po propružení a při návratu do výchozí polohy neměla "kopat", ale ani se vracet příliš pomalu (pak není schopná zpracovat následující nerovnosti, jízda ztrácí na pohodlí). Postupovat je potřeba pocitově – zapružit a sledovat rychlost návratu vidlice do výchozí polohy, podle toho uzpůsobit tlumení.

Nastavení pružení

Nastavení pružení

Vidlice či tlumič jsou často vybaveny funkcí zamykání, stačí otočit kolečkem či pohnout páčkou a vidlice ztuhne a chová se jako pevná. Překonání například asfaltového úseku pak je o trochu snazší, bez pohupování kola při šlapání. Už na polní cestě s kamínky ale poznáte, že jste vidlici opět zapomněli aktivovat, natolik je její přínos komfortu citelný. Rozhodně však nejde o nezbytný doplněk.

Čím dražší, tím inteligentnější neboli čím je vidlice kvalitnější, tím více možností nastavení nabízí. Dokáže tak například zůstat citlivá vůči terénu a přitom nereagovat na pohyby jezdce, t.j. nehoupat se ani při jízdě vestoje a podobně. Ocení ji však ti, kteří ji dokážou využít, není to nezbytnost pro každého.

Vzduchové pružení a možnost jeho regulace spolu s tlumením je naprosto dostatečná pro většinu cyklistů, navíc jednoduchá k nastavení.

Ponor

Pro usnadnění nastavení tvrdosti odpružení vidlice potiskují někteří výrobci její vnitřní nohy jednoduchou měrkou (případně i rámy pro nastavení tlumiče). Ponor 20–25 % by měl zajímat všechny cyklisty, kteří se nepouštějí do extra těžkého terénu.

BRZDY? JEDINĚ KOTOUČOVÁ HYDRAULIKA

Kotoučové brzdy jsou jednou z technologií, jež rok od roku klesají na dostupnější a dostupnější kola. Mechanické provedení ovládané lankem je přitom záležitostí velmi dostupných kol a zdaleka nenabízí tak propastný odstup od ráfkových brzd jako právě hydraulika. Tu přitom najdete již na kolech v ceně lehce přes 10 000 Kč.

Její největší výhodou je zcela minimální servis (stačí měnit destičky a občas vyčistit třmen, jednou za dva až tři roky nechat vyměnit náplň – minerální olej nebo brzdovou kapalinu, dle výrobce), komfortní ovládání (stačí jeden prst, nesnižuje se tak jistota sevření řídítek rukou při brzdění) a vysoká účinnost bez ohledu na podmínky (voda, bahno, sníh apod.).

Kotoučové brzdy

Kotoučové brzdy

Seřizování kroku brzdové páky probíhá automaticky. U ráfkové brzdy je to složitější, tam je nutné s opotřebením špalíku regulovat délku lanka, seřizovat krok. Ráfková verze brzd pak vyžaduje i další stálou údržbu (čištění a mazání lanka atd.) a opotřebení špalíků je rychlejší, navíc současně dochází k opotřebení ráfku, účinnost systému je nižší například v mokru.

Mechanická verze kotoučové brzdy má s ráfkovou brzdou podobné neduhy: ovládání lankem žádá častou údržbu, při opotřebení destiček je nutné regulovat délku lanka pro zachování kroku brzdové páky, krok páky klade větší odpor. Navíc jsou mechanické verze určeny pro velmi dostupná kola, tomu odpovídá jejich zpracování a z něj vycházející mimo jiné vyšší hmotnost. Ve finále tak stojí hodně za zvážení, zda vůbec mechanickou verzi na kole chtít.

Pokud však nenajezdíte za rok mnoho kilometrů a nevyrážíte za špatného počasí, pokud vám nevadí častější starost o lanka a neperete se s odporem brzdové páky při jejím stisku, je ale i tzv. V-brzda, ráfková brzda s vysokými čelistmi, naprosto dostatečným brzdičem.

Výhody a nevýhody hydraulických kotoučových brzd v porovnání s ráfkovými

  • + vysoká účinnost bez ohledu na podmínky
  • + komfortní ovládání
  • + minimální nároky na servis
  • + delší výdrž brzdového obložení
  • + neopotřebovávání ráfků
  • + automatické dolaďování kroku páky při opotřebovávání brzdové destičky
  • - dle provedení o něco vyšší hmotnost
  • - trochu vyšší cena

Další (ne)podstatnosti, která volbu kola nerozhodnou, ale o kterých byste měli vědět

Lomená versus rovná řídítka
Lomená řídítka, tzv. vlaštovky, nabízejí více běžnému jezdci – jistější vedení kola, stabilitu, vzpřímenější pohodlnější posed. Rovná jsou především doménou závodníků, byť ani to už zcela neplatí. Pro běžné ježdění stačí šíře okolo 600–630 mm, u technických disciplín dosahuje i 800 mm.

Lomená řídítka

Lomená řídítka

Rovná řídítka

Rovná řídítka

Široké versus úzké pláště
Standardem u horského kola je šíře pláště okolo 2–2,1". Volba užšího provedení rozhodně postrádá smysl. Odborné studie dokázaly, že vyjma asfaltu nesníží valivý odpor, naopak citelně ubude komfortu jízdy i její jistoty. Pokud máte kolo s pevným rámem a problém s nedostatkem pohodlí, zkuste klidně šíři 2,2–2,3" s jemnějším vzorkem – na jízdě to poznáte jen pozitivně.

Nasunovací versus tzv. zamykací gripy
Jistý úchop řídítek je základem pro bezpečnou jízdu. Tzv. zamykací gripy mu jen prospějí, na jejich koncích najdete objímky stahované šroubem, které nepovolí ani v dešti.

Malá, nejčastěji hliníková objímka na jednom nebo obou koncích gripu na řídítka zajistí jeho maximálně jistou fixaci.

Malá, nejčastěji hliníková objímka na jednom nebo obou koncích gripu na řídítka zajistí jeho maximálně jistou fixaci.

Nášlapné pedály
U některých kol jsou součástí základní výbavy, čímž vás výrobce na jednu stranu zbaví starostí s jejich dokupováním, na druhou určí systém, který budete používat. Rozdíly mezi některými provedeními jsou citelné.

horské kolo dle uživatele

1) Rekreační cyklista pohybující se po zpevněných cestách s hladkým povrchem, vyšší procento asfaltu, kratší výlety
* kolo s pevným rámem, průměr kol 26 nebo 29", celoodpružené kolo se zdvihem maximálně 100 mm při problémech například se zády či dle vlastní preference jako výhoda pro pohodlí
* vhodné kolo v ceně od 10 000 Kč (od 20 000 Kč celoodpružený model)

2) Rekreační cyklista pohybující se po zpevněných i nezpevněných cestách i s horším povrchem, kratší i delší výlety
* kolo s pevným rámem, průměr kol 26" nebo 29", nebo celoodpružené kolo se zdvihy 80–100 mm
* vhodné kolo v ceně od 15 000 Kč (od 20 000 Kč celoodpružený model)

3) Cyklista, pro něhož je výzvou jak dosažení cílů, tak i zvládnutí náročnějšího terénu, kratší i delší výlety
* celoodpružené kolo se zdvihy 100–120 mm 26" i 29", 26" a 29" kolo s pevným rámem
* vhodné kolo v ceně od 20 000 Kč (od 25 000–30 000 Kč celoodpružený model)

4) Cyklista, pro kterého je výzvou především zvládání náročného terénu a těžších sjezdů, na něž si rád vyjede vlastními silami
* celoodpružené kolo se zdvihy 130–160 mm, tzv. enduro či all mountain či back country
* vhodné kolo v ceně od 30 000 Kč

5) Cyklista vyznávající jízdu z kopce, nejlépe za asistence lanovky coby dopravního prostředku na něj, a zvládání překážek, skoků a podobně
* odolný speciál, zdvihy nad 170 mm, jednokorunková přední vidlice pro freeride, dvoukorunková pro sjezd
* vhodné kolo v ceně od 40 000 Kč

Autoři:
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Bulharsko, Nesebar
Bulharsko, Nesebar

hotel, 15 dní

cena za osobu od 7 890 Kč

Slovinsko, PomurskaSlovinsko, Pomurska

od 4 290 Kč za osobu

Thajsko, PhuketThajsko, Phuket

od 38 690 Kč za osobu

Vybíráme horské kolo 2. díl: dnes podle odpružení, zdvihu, brzd i typu cyklisty

Dyvan Bezper Na takovém bicyklu umí jezdit kdejaký trouba. Ale Ukrajina, to je, panečku, jiné kafe. Místo ložisek silonová...
avatar1 Jo to byly kola. Za komoušů jak ty kola začali prodávat za 290 korun, tak u nás kluci z toho sundávali světla s...
...troufám si říct, že 90% těchto informací je pro 90% českých rekreačních cyklistů naprosto bezcenných. Mluví se zde...
Vstoupit do diskuse

V diskusi je 224 příspěvků, poslední příspěvek 12. 5. 2010, 5:03



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.