Všední severské přívětivosti

- Obraz Skandinávie v představě aritmeticky průměrného Čecha se často skládá z desítek klišovitých obrazů. Finsko zná jako zemi tisíců jezer, Norsko je pro něho země fjordů, tuší, že v Dánsku najde park Tivoli, královnu a malou mořskou vílu na kameni. Ví, že Švédsko má tisíce ostrovů a Nobelovu cenu. Předpokládá všudypřítomnou čistotu, krásnou přírodu a ....možná si někdy i vzpomene na pár drobností, které tam na severu viděl a jež mu prosvětlují poněkud chladný dojem z protestanstké strohosti.

Víte například, že... když spěcháte v milion a půl hlavé dánské Kodani (a taxi nikde nevidíte) můžete si půjčit zaparkované kolo? Stačí vám k tomu jedna mince - dánská dvacetikoruna. Princip půjčení je stejný jako u nákupních vozíků v supermarketech. Bycikl s reklamními poutači můžete poté vrátit na jakémkoliv místě k tomu určeném (jen v centru jsou jich desítky) a mince vám vypadne zpět. Když bloudíte, zeptejte se prodavače tabáku a novin, vždy vám poradí. Mimochodem kodaňské trafiky jsou takovou malou, ale lesklou broží tohoto města. Nejsou to ony klasické české dřevěné boudy - ale skutečně královské trafiky ze skla a litiny.
Víte také, že... nejen stará dobrá Anglie je proslulá svými telefonními budkami? I ty skandinávské si již několik desetiletí zachovávají stále stejnou podobu. Mezi nimi vynikají obzvláště ty finské zeleno bílé - rozkročeni na čtyřech nohách s lítacími dveřmi voní po dřevu. Co se týče telefonních budek, neplatí tu tedy známé české pravidlo - každý pes jiná ves.
Když se vám však bude tam nahoře na severu v Helsinkách stýskat po něčem českém, ptejte se na restauraci Zetor. Najdete ji u hlavního nádraží. V jejích útrobách naleznete desítku starých dobrých brněnských traktorů - jsou červené, žluté a zelené. Sedí se na bandách od mléka nebo na místě traktoristy. Tam můžete místo pití i českého piva dokonce kvaltovat i zpátečku.
Víte, že... lešení sice není hezké, ale od skutečné fasády ho ztěží můžete rozeznat? V současné době se opravuje nedaleko Stockholmu zámek Drottningholm - sídlo královské rodiny. Turistům a řidičům projíždějícím nedalekým dálničním přivaděčem by však pohled na lešenářské trubky vadil - proto se opravující část zakryla plátnem s namalovanou původní fasádou. "Jak milé a k nerozeznání," napsal kdosi do zdejší návštěvní knihy.
Víte, že... že narozdíl od Čech, Moravy a Slezska ve Švédsku téměř nenaleznete cedulky s nápisy "Vstup zakázán, Soukromý majetek, nebo Privátní cesta"? Nespatříte ani mnoho plotů a závor, jež by zabraňovali vstup člověku nikoliv ale dobytku. Ve Švédsku totiž stále platí všeobecné právo "allemansratt", můžete se volně pohybovat v přírodě, ale musíte respektovat obyvatele, zvěř a rostliny.
Víte také, že....Česká republika není jedinou zemí, kde se musejí hosté vyzouvat z bot? Tento častokrát pranýřovaný nehygienický zvyk (v německých průvodcích Českou republikou uváděný jako společenský tik) naleznete i na švédském venkově. Je to ovšem pozůstatek dob, kdy většina Švédů ještě nežila ve městech.
Tušíte, že ... že téměř v celé Skandinávii se takřka vytratilo galantní chování k ženám? Zde si může našinec trochu vyléčit svou bolavou dušičku, máme-li věřit dalšímu českému zápisu v návštěvní knize drottningholmského zámku: "Proč u nás není také tak čisto, hezky a příjemně jako tady?" Švédské, ale i finské nebo dánské ženy (velmi sebevědomé a emancipované) budou opravdu mile překvapeny, když jim podržíte dveře do restaurace. A to bez ironie.