Všechny barvy podzimu v kaňonu Doubravy. Výlet, který potěší

Zveme vás na výlet do Železných hor. Do míst, kde se meandrující řeka Doubrava u obce Bílek noří do skalami sevřeného údolí, takže vytváří četné peřeje a dokonce i několik vodopádů. Celý rok je tady krásně, ale obzvláště na podzim hýří zdejší příroda všemi barvami.

Údolí Doubravy, přírodní rezervace s mnoha NEJ

Přírodní rezervace o rozloze 92 hektarů byla vyhlášena v roce 1986 v členité krajině CHKO Železné hory. Kromě divoce vyhlížejícího romantického údolí se tu skrývají opravdové botanické a zoologické skvosty. V údolí bylo popsáno více než 80 druhů obratlovců a přes 300 druhů rostlin. Mezi nejzajímavější zástupce živočichů patří rak říční, skorec vodní nebo třeba u nás velmi vzácný krkavec velký.

Východiskem nám bude malebná víska Bílek. První ověřená zmínka o vesnici pochází z roku 1787. Osada ale byla nejspíš založena mnohem dříve. Traduje se, že kamenný most přes Doubravu byl postavený už za Karla IV. Kromě příjemného penzionu a restaurace Bílek, kde je možné se dobře najíst, zde najdeme ještě zvoničku z roku 1858, kompletně obnovenou v roce 1994.

Příjemná cesta na Sokolohrady

Ze dvou různých možností volím delší variantu okruhu, podle hesla "to nejhezčí až nakonec". Z Bílku nescházím hned po červené značce do údolí Doubravy, ale jdu po zelené směrem Sokolohrady. Říční údolí mám vlevo pod sebou.

Údolí Doubravy

Po široké lesní cestě, hojně využívané lesníky, přicházím po necelých 2 km k rozcestníku s odbočkou k vyhlídce Sokolovec.

Na skalnatém ostrohu v místech dnešní vyhlídky stával v dávných dobách hrad Sokolov. Jeho historie je spojována se jmény loupeživých rytířů Jana z Chotělic a Pavla Hubenky ze Zíšova. V roce 1407 hrad dokonce obléhalo královské vojsko. Během následujících desetiletí byl hrad velmi zpustošen, do dnešních dob se z něj nedochovalo téměř nic. Je však patrné, že stavba měla trojúhelníkový půdorys a pětibokou věž.

Neměli bychom minout ani další zajímavost. Nedaleko rozcestníku Pod Sokolohrady objevíme v řece Doubravě hlubokou Mikešovu tůň. Pověst vypráví o pokladu loupeživého rytíře Mikeše ukrytém v jeskyni, která se propadla a pod vodní hladinou tak navěky pohřbila poklad nesmírné hodnoty.

Mikešova tůň

Vracím se zpět na širokou cestu a pokračuji asi 1,5 km, tentokrát již bez turistické značky, k rekreačnímu areálu chaty Doubravka nad údolím řeky mezi obcemi Horní a Dolní Sokolovec. Po modré značce scházím k řece a za mostem se dávám po červené vpravo směrem na Chotěboř. Mým dnešním cílem je Horní mlýn, rodiště slavného českého novináře, spisovatele a beletristy Ignáta Herrmanna. Psal hlavně fejetony, povídky a romány inspirované pražským prostředím.

To nejhezčí nakonec

Od Horního mlýna stoupám lesem po zelené značce ke Kamennému potoku. V druhé polovině asi kilometrového úseku se cesta narovnává a pokračuje po vrstevnici. Zprava přichází modrá značka z Chotěboře a po ní sestupuji podél malebného Kamenného potoka zaříznutého v trávě a padajícího po kamenech zpět k řece Doubravě. Už se těším na poslední, ale zároveň nejzajímavější úsek vedoucí údolím proti divokému proudu do Bílku.

V úseku zvaném Koryto najdeme i dva vodopády.

Může se hodit

Celý okruh měří asi 10 km. Zvláště úsek mezi Čertovým stolkem a Bílkem potěší všechny, kteří ještě neměli tu čest a potěšení se toulat v této části Železných hor. Pamatujte ale na to, že podstatnou část cesty údolím se jde po kamenech, které za deště mohou klouzat. Stezka se místy vine kousek nad říčním tokem a za vysokého stavu vody může být pod vodou. V takovém případě rozhodně není vhodné chodit do údolí s malými dětmi.

Cestu kaňonem opět značí červená značka. Po asi kilometru přicházím pod Čertův stolek. Skalní stěna se nad údolím řeky vypíná do výšky přesahující úctyhodných 30 metrů a na jejím vrcholu najdeme další turistickou vyhlídku.

Pod Čertovým stolkem vzniklo díky mrazovému zvětrávání vůbec nejrozsáhlejší kamenné moře v údolí Doubravy. Nedaleko najdeme i dvě umělé jeskyně zvané Čertova a Poustevna. Podle jedné legendy se právě tady pokoušel sám ďábel svést k hříchu zdejšího poustevníka. Jiná pověst vypráví o zlém čertovi, který všemožně škodil stavitelům hradu Sokolova. Musel však utéci, protože nesnesl kohoutí kokrhání.

Soutěska se náhle zužuje a zvyšují se i skalní prahy, přes které padá voda. Na vzdálenosti asi 200 metrů jsou skalní stěny od sebe vzdálené místy jen čtyři metry a můžeme zde obdivovat dva vodopády vysoké 2 a 2,5 m. Za tímto úsekem zvaným Koryto se údolí opět rozšiřuje a cesta nás již velmi pohodlně dovede až do Bílku.