Jak známo, česká vláda se před časem rozhodla zavést od 1. dubna 2001 vízovou povinnost pro Kanaďany jako reciproční opatření na stejný krok, který učinila Kanada před několika lety.
Po krátkém období bezvízových styků nastal v roce 1997 exodus českých Romů do Kanady. Nechceme na toto téma polemizovat, ani se zabývat otázkou, zdali žádosti Romů o azyl byly legitimní nebo jen z vypočítavosti. Neměnný fakt je ale ten, že jestliže romský žadatel tehdy ukázal kanadskému emigračnímu úředníkovi výstřižek z novin s otištěným výrokem legálně zvoleného poslance, který říká, že by všechny Cikány vyvezl na Ukrajinu, nebo fotografie restaurace s nápisy „Cikánům vstup zakázán“, pak je to podle standardních regulí kanadských emigračních úřadů čítankový příklad legitimní žádosti o azyl.
Jsme všemi deseti pro vzájemný bezvízový styk a přáli bychom si, aby čeští návštěvníci Kanady mohli po této zemi cestovat, jak je jim libo. Je nám jasné, že v tuto chvíli silně popudíme čtenářův hněv, ale v rámci objektivity musíme říci, že zavedení vízové povinnosti pro ČR v říjnu 1997 bylo pro Kanadu jediným možným řešením a zcela správným krokem. Pro úplnost – tato věc má precedent - podobné rozhodnutí učinila Kanada v 80. letech minulého století vůči Portugalcům. Znovu, v rámci objektivity, je třeba podotknout, že nedávné odvetné rozhodnutí české vlády zavést vízovou povinnost pro Kanaďany je oprávněné. A slovo „oprávněné“ je však třeba zdůraznit. Oprávněné ano, ale v žádném případě racionální.
Zdejší krajanská periodika se touto věcí zabývají již několik měsíců, probíraly se a propočítávaly všemožné varianty důsledků tohoto kroku a naprostá většina těch, co se vyjádřili, je předsvědčena, že zmíněné rozhodnutí, ať už čímkoliv motivované, je nesprávné a důsledky pro všechny zainteresované budou zcela negativní.
Největší aktivitu vyvinul torontský krajanský čtrnáctideník Satellite, který uspořádal čtenářskou anketu, jejíž výsledky se silnou negativní reakcí dotazovaných čtenářů, byly téměř šokující. Na první článek Satellitu, kritizující zavedení víz pro Kanaďany, reagoval dopisem český velvyslanec v Kanadě Vladimír Kotzy. S panem ambasadorem jsme se osobně setkali v roce 1998 při oslavách 80. výročí založení republiky a v krátkém rozhovoru na nás pan Kotzy udělal ten nejlepší dojem. Byli jsme tehdy přesvědčeni, že pan velvyslanec se o exilové dění velmi zajímá a problémy českého exilu mu nejsou, na rozdíl od jeho předchůdců, lhostejné.
Na náš dotaz, jak vidí situaci s tehdejším jednostranným zavedením víz pro ČR Kanadou, nám řekl, že při přebírání funkce si dal osobní závazek – do ukončení své mise – docílit znovuzavedení bezvízového styku. Když jsme četli shora zmíněný dopis pana velvyslance v Satellitu, byli jsme jeho obsahem velmi zklamáni.
Chápeme, že pan ambasador nemůže kritizovat rozhodnutí své vlády, která jej do Kanady vyslala, ale chce-li akreditovaný diplomat něco obhajovat a justifikovat, měl by si ověřit fakta, zachovat objektivitu a používat akurátní informace. Jeho dopis obsahoval nepřesné a zkreslené informace, přičemž důvody, kterými vysvětloval nutnost zavedení víz pro Kanadu, byly na hranici demagogie.
Redaktor Satellitu Aleš Březina v dalším čísle všechny nepřesnosti velvyslancova dopisu vyvrátil a podložil fakty. Pan Kotzy (mj.) v dopise říká, že česká vláda byla k tomuto kroku donucena okolnostmi. Jakými okolnostmi?, ptáme se my. Kdyby se v kanadské TV promítal film (jako se to odehrálo v červenci 1997 v Česku ) o vysokých sociálních podporách v ČR a rozhovor s příslušníkem nějakého etnika, který nabádá své kanadské soukmenovce k emigraci do Česka, potom by byla česká vláda okolnostmi skutečně donucena zavést pro Kanadu vízovou povinnost.
Ale nic podobného se nestalo. Naopak (znovu z objektivního hlediska) kanadská vláda nemá mnoho důvodů věřit tomu, že kdyby vízovou povinnost pro Čechy zrušila, že by se exodus českých Romů neopakoval. V poslední době se odehrává téměř stejná situace exodu Romů z Maďarska (viz článek z 16.1. t.r. Příval maďarských Romů do Kanady) a je docela možné, že celá věc skončí – těžko si lze představit jiné řešení – zavedením víz pro Maďary.
Tím nechceme v žádném případě naznačit, že kanadská strana je bez chyby. Naopak. Kanadský emigrační systém je silně nefunkční, přičemž výše a snadná zneužitelnost sociálního zabezpečení pro žadatele o azyl je původcem všeho zla. Tato věc trápí nás všechny, kteří zde platíme daně a celý tento šlendrián značně zhoršený federální vládou levicových liberálů premiéra Chretiena financujeme. Touto problematikou jsme se zabývali již v mnoha článcích. Vraťme se však k původnímu námětu.
Zde je třeba dát celou záležitost do souvislosti s dalším, neméně iracionálním českým pravidlem. Čeští emigranti v Kanadě, kteří obdrželi kanadské občanství do 31. 12. 1992, mohou mít bez problémů obojí občanství. Ti však, kteří kanadské občanství obdrželi po 1. lednu 1993, české občanství ztratili a musí při návštěvě domoviny žádat o vstupní víza. Za zmínku stojí dodat, že když se proti tomuto diskriminačnímu a nelogickému předpisu český exil v Kanadě ozval, Praha argumentovala tím, že Česko má s Kanadou bezvízový styk a že tedy tato věc krajany neovlivní. Co vy na to, pane premiére Zemane?
Pro postižené krajany, kteří budou navštěvovat domovinu pouze s kanadským pasem z toho vyplyne další možná újma. Jak známo, v Česku stále existuje další diskriminační předpis – dvojí ceny, vyšší pro cizince, běžně praktikované v rekreačních zařízeních.
Zbývá jen dodat, že rodilí Kanaďané jsou mentalitou velmi svobodymilovní a mají přirozené antipatie ke všemu byrokratickému, jako je policejní ohlašování, nebo k předpisům, se kterými se v jiných zemích nemusejí zabývat. Z tohoto důvodu je zcela nepochybné, že zavedení víz sníží počet Kanaďanů navštěvujících Českou republiku, a tím pádem příjem do státní pokladny.
Jen těžko lze odhadnout, co bylo skutečným důvodem k rozhodnutí zavedení víz pro kanadské občany. Možná to byl jen diletantský a neuvážený krok Zemanovy vlády. Mnozí krajané se ale domnívají, že celá věc má ještě jiné, poněkud temnější pozadí. Český ministr zahraničí Jan Kavan, jehož činnost v této funkci je všeobecně známá a dostatečně ostudná, má zajímavou minulost.
V 80. letech byl aktivním účastníkem mírových prosovětských hnutí, jak se později prokázalo, financovaných přímo nebo přes další satelity Sovětským svazem. O tom existují nevyvratitelné důkazy. Zde Jan Kavan uplatňoval svůj pověstný antiamerikanismus, který se projevuje do současnosti. A byl to právě český exil v Kanadě, který prostřednictvím populárního krajanského periodika Nový domov před Kavanem varoval. Výborné články na toto téma napsal tehdy a znovu v poslední době skvělý dopisovatel tohoto časopisu profesor Stanislav Reiniš a další erudovaný spolupracovník Lumír Salivar. Když se rozhodovalo o jmenování prosovětského mírotvůrce Kavana, který se aktivně snažil podkopávat jednotu Západu a snižovat obranyschopnost demokratického tábora, do funkce ministra zahraničí ČR, vyšel v Novém domově článek poukazující na temnou minulost pana Kavana. Jak známo, zcela marně.
Nechce se věřit domněnce některých krajanů, že Jan Kavan chtěl tímto krokem zcela záměrně zkomplikovat situaci krajanům žijícím v Kanadě podle starého „Oko za oko, zub za zub". Nechce se však ani příliš věřit na náhody.
Z ontarisjkého Bramptonu své čtenáře zdraví a každý den jarní pohodu přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
