S prodlužováním krků se začíná již v raném dětství, děvčata dostávají první kroužky ve věku čtyř až pěti let a každý rok musí na svůj krk přidat další dva. Když v šestnácti letech náročná procedura skončí, dlouhý krk dívek zdobí kolem dvaceti mosazných kroužků. Celková váha ozdoby dosahuje několika kilogramů. Je to světový unikát! Podobně se na světě zkrášluje pouze jeden jihoafrický kmen.
Zlomený vaz
Nikoho jistě nepřekvapí, že žirafí krásky mají velmi nepohodlný život. Ženy nejsou schopné běhat a nemohou se ani normálně napít, veškeré tekutiny srkají bambusovým brčkem. Také při spaní si musí krk podkládat speciálním polštářem.
Tradované legendy také říkají, že se obruče nesmí sundat, protože krční svalstvo je velmi oslabené, neuneslo by hlavu a žena by si zlomila vaz. Prý se také stávalo, že podvedený muž nevěrnou ženu obručí zbavil a tím nad ní vynesl ortel smrti.
Nevěřte tomu. Jsou to jenom báchorky, které se kolem tajemných žen vyrojily. Ženy si spirály čas od času sundávají, aby je vyleštily a natřely si krk, plný otlačenin, hojivou mastí. Ale dělají to doma a nikdo je při tom nevidí.
Hanba vás fackuje
Za etnikem dlouhokrkých žen z kmene Padaung se vyjíždí z thajského Chiang Mai. Vyhlášená turistická atrakce tak trochu připomíná návštěvu zoo (navíc velmi drahou, neboť vstup vyjde zhruba na 300 korun, což jsou v Thajsku velké peníze).
Mnozí cestovatelé projekt lidské zoo kritizují. "Živí se tím, že pro turisty hrají samy sebe. Hanba vás fackuje. Představujete si, jaké by to bylo, kdyby někdo vtrhl k vám domů a s nadšenými výkřiky si začal fotit váš piercing či tetování," popisuje svůj dojem při návštěvě jedné takové vesnice cestovatel Ivan Brezina.
Živý skanzen
Na druhou stranu ale příslušníci kmene vytvářejí jakýsi živý skanzen a ukazují turistům, jakým způsobem po staletí žili. Ostatně skutečné zoo je také chráněným prostředím pro ohrožené druhy.
Jak říká náš průvodce, kdyby nebylo turistů, fenomén dlouhokrkých žen by pravděpodobně už dávno zanikl a etnická skupina čítající několik tisíc lidí by byla k nerozeznání od ostatních horských kmenů. Před časem totiž padaungské ženy přestaly své dcery tímto způsobem zdobit a starobylý zvyk se pomalu vytrácel.
Až zájem cizinců a peníze z turistického ruchu pomohly tento rituál znovu obnovit. Padaungové zjistili, že tradice může být skvělým způsobem obživy, a tak dnes v jejich vesnicích znovu potkáte malé holčičky, které mají na krku několik blyštivých závitů, jimiž lákají k návštěvě chodící peněženky v podobě bohatých cizinců.
Tajemství odhaleno
Jedno z tajemství žirafích žen odhalil před časem holandský publicista Johan van Roekeghem. Odvezl totiž dlouhokrkou krásku do nemocnice v krajské městě a nechal ji zrentgenovat. Snímek pak ukázal ortopedům, kteří překvapivě zjistili, že prodloužení krku je jen optický klam.
Těžká spirála neprodlužuje krk, ale stlačuje hrudní koš dolů. Klíční kosti, které jsou běžně skoro vodorovné, se u Padaungů posunou do tvaru písmene A. S nimi poklesnou i horní řady žeber. Ramena se tak začnou jevit jako součást krku, který se tím zdánlivě prodlouží až na dvojnásobek.
Potomci labutě a draka
Další tajemství jsou ovšem stále skryta. Antropologové se dodnes neshodli, kde se tento zvyk u Padaungů vzal. Přesto mají k dispozici několik verzí. Podle jedné z nich jde o zvláštní brnění, které mělo ochránit ženy v džungli před dravou zvěří, především před tygry.
Další hypotéza vychází z mytologie. Příslušníci kmene věří, že jsou potomky labutě a draka, ženy se prý chtěly podobat svým božským předkům, aby získaly jejich nadpřirozené schopnosti.
Další teorie říká, že prodloužený krk byl znakem krásy, podobně jako malé nožky v Číně či štíhlý pas v Evropě. Jaká je pravda, se však asi již nikdy nedozvíme. Když se totiž antropologové vyptávali samotných žen, dozvěděli se jedinou informaci – ženy nosí své ozdoby, protože je nosily jejich matky a jejich babičky.
|
Exodus Padaungů Kmen Padaungů tvoří jednu z mnoha etnických podskupin národa Karenů, obývajícího severovýchodní část sousední Barmy. Od ledna 1948, kdy tato bývalá britská kolonie získala nezávislost, se Karenové snaží od Barmy odtrhnout a vytvořit vlastní stát. Střety jejich etnických geril s vládními vojsky byly nejhorší v 80. letech, kdy v řadách Karenského národního svazu (KNU) bojovalo až 20 000 povstalců. Vládní vojáci na oplátku vypalovali karenské vesnice a jejich obyvatele násilně přesídlovali. V té době začal masový exodus Karenů do sousedních zemí, během něhož se Padaungové se ženami s žirafími krky ocitli v Thajsku.
|
