Velikonoční ostrov je místo pro fantazii

Bylo to na Velikonoce 1722, kdy námořníci holandského mořeplavce Jacoba de Roggeveena uviděli uprostřed nekonečných vod Tichého oceánu šedivé skály a pobřeží plné prapodivných vysokých postav vytesaných ze sopečného kamene. Malému kousku země s několika stovkami obyvatel dali jméno Velikonoční ostrov a zanesli ho do map. Pak odpluli a ostrov byl na dalších padesát let pro euroamerickou civilizaci znovu zapomenut.
Dnes je Velikonoční ostrov jedním z cílů exotických zájezdů Evropanů i Japonců. Je tu ospalý klid, občas vyrušený příletem či odletem letadla s turisty. Dvakrát ročně přijede loď se zásobami. Městečko Hanga Roa toho kromě několika hotýlků a dvou diskoték moc nenabízí. Hlavním lákadlem jsou sochy moai vybudované tajemnými obyvateli ostrova před mnoha staletími. Nikdo už přesně nedokáže říci, kdo a proč na ostrov - tehdy porostlý lesy a plný zvěře - před asi 1600 lety přijel. Legenda praví, že se tu na pláži Anakena vylodil král Hotu Matua se svou družinou. Populace se rozrůstala. Vědci se dosud stále nemohou dohodnout, proč na pobřeží ostrova rostly několik metrů vysoké kolosy s červenými klobouky a proč se později obyvatelé rozdělili na dvě skupiny, které se navzájem vybíjely. A když se s vybíjením přestalo, zapsal na Velikonoce 1722 ostrov do map de Roggeveen, čímž způsobil, že Američané na ostrov pořádali nájezdy na otroky a dělníky pro své doly. Na Rano Raraku fičí slaný vítr. Nízko nad ostrovem se ženou mraky, a i když je to hora, tak je tu stále teplo. Pod nohama je černá skála a žluté travnaté pole plné černých vytesaných hlav. Vedle je kráter a v něm jezírko. Tady se tisícovka soch vyráběla a pak dopravovala na pobřeží. Zatím žádný vědec uspokojivě neobjasnil jak. Největší nedokončená socha váží asi sto tun a měří jedenadvacet metrů. "Tesali to jen obsidiánovými nástroji," zní vysvětlení. Většinu soch poničilo zemětřesení v roce 1960. Veškeré záznamy v místním jazyce a obrázkovém písmu zničili katoličtí misionáři před dvěma staletími. I přesto se dochoval původní název ostrova, který v překladu zní Pupek světa. Pasoucí se krávy klidně přežvykují a jedním okem pozorují skupinu návštěvníků, která si jde prohlédnout jedno z mála rekonstruovaných míst se sochami na pobřeží, kterým se říká ahu. Tuhle plošinu - Ahu Tongariki - nedávno opravila jedna japonská firma. Kromě krav na ostrově pobíhá několik stovek zdivočelých koní. Jeden býček se náhle obrací ke skupince turistů, která stádečko raději obchází. Jinak není pobyt na ostrově mezi dvěma tisícovkami jeho obyvatel nebezpečný. Turisté tu jsou naopak velmi vítáni, byť jim obyvatelé kromě soch moai mohou o své historii nabídnout jen legendy a mýty. Večer za šumění moře v jedné z několika restaurací pod palmovými listy a za doprovodu místních písní mohou návštěvníci z Evropy i Asie přemýšlet nad vyprávěním místních průvodců o Pupku světa. Místa pro vlastní fantazii je tu dost.



Mlčenliví svědkové tajemné minulosti Velikonočního ostrova-sochy moai na svahu Rano Raraku, kde se vytesávaly.