Ve zbytcích Grozného živoří zbytky života

Ve městě, kde doslova každá budova byla bombardována, vypálena, ostřelováním zdevastována k nepoznání nebo prostě srovnána se zemí válkou, vyrostla v městském centru nová mimořádná stavba. Neposkvrněná štuková věž tyčící se mezi ruinami je sídlem grozenské energetické společnosti Grozenergo. To, že v Grozném žádná elektřina není - a to už dva roky - je vedlejší.

Groznyj má také lékařskou pohotovost, ale protože tam nejsou telefony, nikdo ji nemůže v naléhavém případě urychleně přivolat. Groznyj má také policejní jednotky, ty však v noci nevystrčí nos, protože po setmění jak povstalci, tak ruští vojáci bezhlavě pálí po všem, co se jen hne. Kolem osmé ráno má také dopravní zácpu, v níž se auta a náklaďáky netrpělivě řadí za experty na výbušniny, kteří pročesávají hlavní třídy a hledají miny nastražené během noci.

Zkrátka a dobře, Groznyj má všechny atributy normálního města až na to, že žádný normální člověk by se dobrovolně nerozhodl v něm žít. Což samozřejmě zhruba sto tisíc lidí dělá. "Co je normální?" ptá se jeden z obyvatelů města Abdul. "Večer uléhám ke spánku a nevím, jestli se ráno probudím. Ráno jdu ven a nevím, jestli se vrátím."

Většina čečenských venkovanů unikla zkáze v konfliktu, z něhož Moskva viní islámské extremisty a teroristy. Ne tak lidé z Grozného, kteří byli a dosud jsou vystaveni hlavnímu náporu násilí páchaného jak rebely, tak ruskou stranou.
Můžete tu zahlédnout prádlo sušící se na balkóně jednoho ze dvou bombardováním nedotčených bytů. Na fasádách domů jsou vyryta slova "Živjut ljudi" - "Tady žijí lidé", znamená to v ruštině. Podtext nápisu je nedrancujte, nedělejte si terč z opuštěných domů - PROSÍM.

V noci je objevíte podle asi třicet centimetrů vysokých plamínků, šlehajících z trubek zavěšených téměř před každým obydleným příbytkem - kmenových pochodní v městské džungli. Groznyj nemá vodu, telefony ani elektřinu, ale překvapivě má
zemní plyn - k odběru zdarma. Bere si ho každý.  "Jsme nebetyčně šťastní, že tudy vede plynovod, přetínající čečenské území z Dagestánu," konstatuje další místní obyvatel.

Groznyj je v troskách již tak dlouho, že se život v neustálém napětí stal normálem a vytlačil všechno, co existovalo předtím. Kdysi město se širokými tříproudými třídami a budovami v sovětském stylu, srovnalo zuřivé ruské bombardování před dvěma
lety téměř do základů se zemí. Je z něj hromada ruin, kulisa pro partyzánskou válku mezi ruskými jednotkami a přízračnými bandami spearatistů.

Ve dne kontrolují federální vojáci po celém městě zhruba 300 strážních stanovišť. Provádějí pravidelné zátahy - obávané čistky, při nichž je okolí neprodyšně odříznuto, domy prohledány a mladí muži hromadně odvlečeni.  Ale pouhých pár metrů za strážními posty, v nekonečných troskách někdejších domů a vyrabovaných nepojízdních aut, je Groznyj "zemí nikoho". Za nocí zmizí strážní ze stanovišť do
provizorních kasáren a nechají město na pospas kriminálníkům a rebelům s jejich samopaly a dálkové ovládanými náložemi.  Je těžké odhadnout, kdo se třese strachy víc, zda vojáci nebo nepřítel. "Ve městě panuje bezvládí," konstatuje Abdul.

V únoru obnovila ruská vláda status Grozného jako čečenského hlavního města a zřídila regionální administrativní centrum ve snaze zdůraznit návrat k normálnímu životu. Městské centrum není snadné spatřit, natož do něj zavítat. Obklopují ho totiž tři obranné okruhy. Vláda slíbila zničené Čečensko obnovit. Pro začátek vyčlenila přibližně 500 miliónů dolarů, z nichž část byla investována do výstavby sídla společnosti Grozenergo a nového vládního centra. Nicméně v posledních dnech bylo možno spatřit jen hrstku dělníků vyspravujících hluboké výmoly na ulicích a jediný tým za městem natahující elektrické vedení.  Většinou jsou to však sami obyvatelé města, kdo křísí město k novému životu.

V grozenské čtvrti Okťabrskij se 40letý Achmed snaží zrekonstruovat rodinný dům pomocí materiálů darovaných dánskou charitou. Bojí se o manželku a maličkou dcerku. "Povstalci mohou udělat, co se jim zlíbí," povzdechne si. "Je jim úplně jedno,
jestli jste civilista nebo voják." Ale opustit Groznyj by znamenalo obětovat domov a majetek. Není kam jít - s výjimkou zaneřáděného uprchlického tábora. A tak Achmed stejně jako ostatní obyvatelé města potlačuje strach a snaží se o cosi jako normální život. Ti nejpotřebnější se obracejí na charitu. Červený kříž dává měsíčně dvanáct bochníků chleba 32.000 invalidů a penzistů, polovině z nich v Grozném, a zajišťuje lékařskou péči 5000 pacientům v pojízdných lékařských ordinacích.

Ti šťastnější si mohou nakoupit čerstvé potraviny na grozenském centrálním tržišti, dějišti mnoha teroristických pumových útoků a také jednoho ničivého ruského dělostřeleckého úderu před dvěma lety, který si vyžádal 150 lidských životů.

Ruský voják hlídkuje v Grozném.