Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ve snu šíleného Ludvíka

  14:30aktualizováno  14:30
Nekonečný zástup turistů z celého světa trpělivě vyčkává u prosklené budovy v podhůří Alp. Malá holčička, která stojí ve frontě spolu se svými rodiči, příliš nechápe. Přijela přece na vysněný pohádkový zámek ze Sněhurky. Místo toho se tlačí mezi stovkami cizích lidí. Kde je bělostný zámek? A kam vůbec zmizela pohádka?
Přestože léto už pomalu končí, teplo je stále ještě k zalknutí. Turisté čekající hodiny na vstupenky jsou však zarputilí. Vždyť tam někde nahoře v zalesněném kopci čeká jedno ze sídel bavorského krále Ludvíka II., proslulý Neuschwanstein, jedna z nejžádanějších "památek" světa. A mnozí kvůli tomu vážili cestu přes polovinu zeměkoule. Takže těch pár hodin už člověka přece nezabije. "Víte,když ve Spojených státech vezmete do ruky jakoukoli cestovní příručku o Německu, hned na první straně najdete fotografii Neuschwansteinu. To se pak jeden nediví, že je o něj takový zájem," říká prošedivělý Američan, který si právě čekání odbyl a spokojeně si odnáší vstupenku velikosti a tvaru letenky za lidových čtrnáct marek. Za ním stojí další desítky jeho krajanů. Američané jsou zastoupeni skutečně vydatně. A potom ještě Japonci, které sem autobusy svážejí jako na běžícím pásu. Zakloní-li člověk hlavu a pohlédne tam nahoru, kde bělostně září impozantní věže Neuschwansteinu, ani se příliš nediví. Říká se totiž, že ani Walt Disney nedokázal ve své fantazii vykouzlit nic pohádkovějšího, v podstatě ho obkreslil a poté zasadil do kresleného filmu o Sněhurce. Pro milovníky kašírované historie skutečná lahůdka. Takže hurá na hrad. Je to dobře půlhodinový výšlap, než se objeví mohutná brána. A celou tu dobu šlapete po jakési dálnici pro pěší. Davy návštěvníků míří nahoru, další davy se už vracejí a mezi tou lidskou řekou namáhavě funí koňská spřežení táhnoucí za sebou valníky napěchované pohodlnějšími turisty. To si musel Ludvík stavět svoje pomníky tak nahoře? chce se říct. To, co zdálky vypadá tak malebně - labutí hrad na strmé skále,dá zblízka počertu zabrat. Ale bavorský král, i když byl podle všeho šílený, zřejmě věděl, co dělá. Chtěl si snít svůj svět daleko od všedních vladařských povinností a Neuschwanstein mu jeho útěky od reality v plné míře umožňoval. Tady se naplno vžíval do labutího rytíře Lohengrina, sem bez přestání vábil Richarda Wagnera, nejslavnějšího hudebního skladatele té doby, jehož opera měl mít v Neuschwansteinu vlastně obří divadelní kulisu. Konečně se objevuje sídlo šíleného krále. Zdi příkře letí do výšin a bělostné hradní věže se tyčí jako štíhlé labutí krky daleko do kraje. Na nepříliš velkém nádvoří se už srocují další davy lidí. Možná že vyhlížejí kastelána s těžkým svazkem chrastících klíčů, který je provede Ludvíkovými sny. Ten však nepřichází. Místo toho je čekají ocelové turnikety a obří digitální displeje určující pořadí návštěvníků podle čísel jejich vstupenek. Po chvíli se rozsvítí číslice 421, stejná jako na vstupence s čárovým kódem. K turniketu se vydává jeden Čech - a výprava osmdesáti Japonců. "Objednal jsem si prohlídku v češtině," obrací se osamělý turista na muže s vysílačkou s tázavým pohledem, zda turisté z Dálného východu skutečně porozumějí výkladu v českém jazyce. "Žádný problém, objednal jste si audioprohlídku, takže se zastavte v tamtěch dveřích, kde vám dají další instrukce," nenechá se muž vyvést z klidu. "Tak to máme jednu češtinu," drmolí si pro sebe paní v kanceláři a vytahuje zpoza pultu předmět, který vypadá jako kříženec mezi telefonním sluchátkem a dálkovým ovladačem televizoru. "Až vám průvodce dá znamení, stiskněte ten velký knoflík a přiložte si váš audiosystém k uchu," dodává ještě paní. "Hezkou prohlídku." Několik schodů a je tu nazdobená místnost. Japonská výprava je už v plném počtu, průvodce právě dává znamení. Vzduch v kapli bavorského krále náhle prořízne hrdelní japonština pouštěná z ukrytých reproduktorů a kdesi v rohu se ze sluchátka tiše line čeština. "Vítáme vás na sídle Ludvíka II., které každoročně navštíví přes 1,3 milionu návštěvníků z celého světa," říká konejšivý ženský hlas. Japonci mručivě přikyvují. Z dalšího výkladu ze sluchátka už není mnoho rozumět, protože hlasitá japonská audioprodukce přebije vše. Výprava v poměru osmdesát ku jednomu se posouvá o pokoj dál. Žádné zdržování, další skupina už otevírá dveře. Rychloposun komnatami pokračuje až do Ludvíkovy ložnice. Tady šílený král trávil svůj čas nejraději. Obrovská zdobená postel, s níž se patnáct řezbářů lopotilo téměř pět let, soukromá kaple a velké křeslo se čtenářským pultíkem. Za ním Ludvík vysedával celé dny a pohyboval se v prostředí starých germánských bájí. Jejich svět byl pro něj obzvlášť důležitý. Stačí se podívat z oken na nedaleké jezero - tady král inscenoval grandiózní příjezd Lohengrina s umělou labutí. Toto zvíře mimochodem prostupuje celou budovou v podobě váz, soch či klik u dveří a jeho název je koneckonců obsažen i ve jméně Neuschwanstein. Než se člověk během úprku komnatami naděje, ocitne se v umělé jeskyni s umělými krápníky (jeden výjev Wagnerovy opery Tannhäuser se odehrává v jeskyni, a tak ani ta nemůže na Neuschwansteinu chybět). No tohle? Japonští turisté fotí jako šílení, přestože používat fotoaparáty či kamery je zde přísně zakázáno. Ani ne tak kvůli starým freskám, které na hradě, kde je dokonce i ústřední rozvod teplé vody,samozřejmě nejsou, jako spíše kvůli obchodu pohlednice Neuschwansteinu jdou vždy na dračku. To se ostatně potvrdí i na konci přibližně čtyřicetiminutové prohlídky. Málo platné, východ vede přímo obchodem se suvenýry, kde je Ludvíkovo sídlo vyvedené snad na čemkoli. A cokoli se zde také kupuje. Potom už jen pochod dlouhým podzemním tunelem vytesaným do skály, který člověka vyplivne na cestu dole v "podzámčí", stranou všeho zájmu. Návštěvu jste přece absolvovali, suvenýry nakoupili, takže děkujeme,odejděte. Ludvíku, Ludvíku, kdo se to tu vlastně zbláznil?

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Cestujete-li vlastním vozem, nejpohodlnější trasa je po dálnici směrem na Mnichov a potom dolů opět po dálnici na Garmisch-Partenkirchen. Než dojedete do tohoto známého alpského střediska, odbočíte směrem na Füssen. Typickou siluetu Neuschwensteinu nelze přehlédnout, protože je vidět zdaleka.

NA CO SI DÁT POZOR

Zvláště v teplejších měsících se připravte na velký nápor návštěvníků. Čekací doby pak mohou dosáhnout i několika hodin. Proto je lépe být u pokladny brzy ráno a zajistit si tak časný vstup.

VSTUPNÉ

Běžné vstupné je 14 marek, pro skupiny bývá sleva.

OTEVÍRACÍ DOBA

Pokladna se otvírá 1,5 hodiny před zahájením prohlídek. Ty začínají v 9 hodin, mimo hlavní sezonu pak o hodinu později. Otevřeno je celoročně s výjimkou Vánoc a Nového roku.

Říká se, že Walt Disney by lepší zámek nepostavil.

Autor:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.