Ve Francii by mohla být zima stejná jako na severu Kanady

Klimatické jevy poslední doby nebudou vysvětlitelné, dokud se nepodaří pochopit, jak na změny atmosférické teploty zareaguje 1320 miliónů kilometrů krychlových slané vody moří a oceánů. Kdyby byli politici dostatečně odvážní, už dávno by začali pořádně financovat výzkum tohoto slaného motoru meteorologických dějů, pokrývajícího 70 procent naší planety. Neúspěch haagské konference o podnebí byl předvídatelný nejen proto, že se vědělo, že Američané nepřistoupí na snížení emisí škodlivin, ale také kvůli sporům Evropy a USA kolem role lesů na regulaci tzv. skleníkového efektu. Vědci ale vědí, že problém a hlavní nebezpečí nejsou lesy, ale oceány.

A to nejen proto, že tání ledovců znamená zvyšování hladiny vod, ale především proto, že oteplování planety může možná nezvratně změnit směr mořských proudů. Za laskavé evropské podnebí až do nejvyšších nadmořských výšek vděčíme neviditelnému veletoku - Golfskému proudu, přesouvajícímu chlad a teplo od jedné části zeměkoule ke druhé. Několik vědeckých skupin ukázalo, že bude-li lidstvo zvyšovat emise plynů působících skleníkový efekt, Golfský a ostatní oceánské proudy by mohly laskavé omývání protichůdných kontinentů zpomalit, dokonce zcela zastavit. Francie by se rázem klimaticky vyrovnala severnímu Quebeku.

Podle ředitele národního výzkumného střediska Jeana-Clauda Duplessyho se k tomu možná už začalo schylovat. Ověřit to lze pouze důkladnějším výzkumem moře - znásobením měření teploty, slanosti, proudění a biologického obsahu oceánů. To je ale těžší než mapovat klimatické změny.

K pochopení důsledků je třeba matematických modelů a víc oceánografických družic, jako je francouzsko-americká Topex- Poseidon, vypuštěná v roce 1992. Je třeba porozumět zatím nepochopitelným fenoménům jako je např. El Niňo. Proud, který každých pět až sedm let přemístí masy teplých vod z Tichého oceánu k břehům Indonésie a Ameriky. El Niňo, který maří blahodárné monzuny v Asii, aby "dopustil" záplavy a uragány v Jižní Americe, kde pak umírají tisíce zaskočených občanů a jsou registrovány ohromné materiální škody.

Tentýž jev byl nedávno zaregistrován v severním Atlantiku. Budou-li se střídat ve stále rychlejším sledu, jak se tomu už podle odborníků děje, je ohrožena polovina planety. Na jaře bude na oběžnou dráhu vynesen nástupce Topexu, opět
americko-francouzský projekt, družice Jason. Bude podrobně mapovat podmínky oceánů a vědci doufají, že jim pomůže odpovědět nejen na to, jak se bude oceán vyvíjet, ale také jakou rychlostí se změní podnebí.

Francouzská oceánografická a meteorologická pracoviště od září v akci zvané Jablko měří teplotu, obsah plynu a biomasu oceánu. Evropané počítají s vysláním dalších dvou meteorologických družic Metop a Envisat a Francouzi zpracovávají sofistikovaný model oceánských dějů Mercator. Cíl: lidstvo musí být schopno předvídat klimatické změny stejně, jako dnes předpovídá počasí.

A co na to ministři a diplomaté? Hádají se o několik pásů lesa, o maličkost vzhledem ke skutečným problémům planety. Přitom obyvatelé se znepokojují stále víc. Ve Francii např. počet lidí obávajících se následků oteplování stoupl za pět let z 27 na 35 procent lidí. Tento strach bohužel nepramení ze skutečné informovanosti. Až 40
procent Francouzů se mylně domnívá, že za oteplování nesou vinu jaderné elektrárny. Skleníkový efekt si hodně lidí plete s ozónovou dírou.