Zde se nachází město Vancouver, jež je připraveno realizovat veškeré tvé tajné kuřácké sny o dobrodružných eskapádách, krkolomných útěcích, dlouhých bezesných nocí a kratkých - o to však intenzivnějších pocitech požitku z milované cigarety.
"Rozejděte se!Neshlukujte se!" pokřikují dva policisté před jednou z mnoha mezinárodních jazykových škol v downtownu a Čechovi se vybaví sehraná cimrmanovská dvojice policistů Ječný - Cígler. Právě školy představují nejpalčivější problém pro místní strážce pořádku dbající na dodržování zákonů a nařízení. Každoročně se sem totiž sjíždějí studenti z Evropy, Asie a Jižní Ameriky, kde jaksi platí trochu odlišné normy co se kouření týče. Ani nevím, koho litovat více. Jestli uřícené policisty svádějící svůj Sysifovský marný boj, či studenty, kteří touží alespoň o přestávce prohnat mozkem trochu toho kýženého nikotinu a namísto toho jsou nuceni korzovat po ulici jako studenti základní školy o svačinové přestávce.
Ve Vancouveru totiž platí celá řada nařízení, jež mají za úkol znesnadnit kuřákovi život. Tak tedy: Chcete-li si zakouřit, zapomeňte na nějaké postávání na chodbě, kouřit se ve veřejných budovách nesmí. Ani poté, co vstoupíte na chodník, nečeká vás zahalení se v přízračný modrý opar. Hned se vás ujímá jiné nařízení, které říká, že postávat delší dobu na chodníku je zakázáno. Nechcete-li tedy býti popotahováni úřadem, musíte se ptýlit. Dále pak, ptýlíte-li se, ne abyste se ptýlili ve skupině. Skupinové ptýlení, žádné ptýlení. Hezky po dvojicích, maximálně trojicích. A to vůbec nemluvím o pohrdavých pohledech ze strany nekouřících domorodců. Něco takového může rozhodit jen slabého jedince-kuřáka, který tady ale nemá co dělat.
To ale není všechno. Kdo by snad jenom pomyslel na to, že si půjde zakouřit v klidu do některé z místních četných hospůdek či do baru, aby zde odpočinul svým nohám znaveným neustálým ptýlením, ten nechť si rychle nechá zajít chuť. Restaurace, bar či hospoda jsou místa veřejná. Další z nařízení tedy zapovídá kouření i v těchto místech (pokud sami zaměstanci proti vůli místních odborů nepodepíší jakési prohlášení, že touží pracovat v dýmu). Jak by k tomu přišel personál, kdyby mu v práci někdo dýmal pod nos a ničil jeho plíce?
Zdá se, že není úniku. Tak to ale není. Aby to nevypadalo, že místní radní pro své kouřením postižené spoluobčany a turisty nic nedělají, musím zde zmínit jednu vlaštovku, jež by mohla vnést jaro do těžkého kuřákova žití. V několika zdejších barech bylo v poslední době pokusně instalováno zařízení zvané smoking booths (kuřácké budky). Jedná se o neuvěřitelně důmyslně prosklené kukaně připomínající do značné míry telefonní budky s vlastním odsávacím systémem schopným odvádět veškerý jedovatý vzduch pryč z místnosti, aniž by tento nějak znesvětil plíce ostatních hostů a personálu. Kuřák se zde pohodlně usadí na sedátko, kouří jednu cigaretu za druhou, kouká přes sklo a ..... No asi si ještě připadá trošku jako v ZOO. No ale co, po těžkém dni stráveném nervydrásajícím pobíháním s cigaretou ulicemi Vancouveru, snad ani není na nepříjemné pocity síla.
Ostatně, možná už brzy přijdou do výroby zdokonalené typy budek se zabudovaným interkomem vybaveným protinikotinovým filtrem. No ale když to už zase třeba nebude ono. Takové kouření, to zvládne každý začátečník. Proto znovu radím: Rychle spěchejte do Vancouveru, dokud je ještě čas!
 Vancouver - kuřáků prosté místo na zemi. |
