A Japonci vám to od prvního okamžiku náležitě připomínají. Televizní obrazovky, kterým se po čas letu věnovala jen malá část pasažérů, se rázem stávají nejsledovanějším objektem v letadle. Kamery umístěné pod trupem nabídnou všem nevšední zážitek v podobě přistávacího nebo startovacího manévru. Obří jumbo společnosti JAL měkce dosedne na přistávací dráhu, roluje po ploše, až spatříte naváděče, který pomocí praporků signalizuje kapitánovi místo přesného přiblížení a zastavení stroje. Celý manévr končí navigátorovou hlubokou úklonou jako výraz poděkování a ocenění perfektní práce. Yokoso Nippon E. Vítejte v Japonsku. Jezdí se vlevo, všechno funguje, jak má. Nedovedu si představit, že by někdo nerespektoval světelnou signalizaci. Semafory pochopitelně svítí, ale kromě toho také pípají, případně zpívají nebo vyhrávají známé melodie. A jsou i na přechodech pro mě věci nevídané. Semafory mluvící. Svítí-li zelený panáček, k přecházení ulice hraje hudba. Naskočí červená, nic se neděje do okamžiku, než vstoupíte na vozovku. Červený hošík na semaforu vás upozorní lidským (ale vlastně computerovým jsme přece v Japonsku) hlasem, že se na červenou nepřechází a že si máte vážit svého zdraví. To vše zajišťují kamery, fotobuňky a senzory umístěné nad hlavami chodců. Informace a obrázky hodnotící chování řidičů se pak sbíhají do pracoven dopravní policie, která ví, jak s nimi naložit. Mně takový semafor vyhuboval jen jednou, než jsem přišel na to, oč tu běží, a než mě Japonci vpravili do místních poměrů. Jako oázy k odpočinku slouží nejen motoristům, ale i dálkovým cyklistům benzinové pumpy. Od příjemné klimatizace a chladivé sprchy přes osvěžující pití (venkovní teploty přesahují třicet stupňů Celsia ve stínu) až po pračku se sušičkou v nich najdete vše, co potřebujete. Při uvítání i loučení u takového čerpadla (ale nejen tam) nikdy nechybí uctivá poklona a úsměv. Společností provozujících tyto moderní oázy je nepřeberné množství stejně jako u nás. Mezi největší patří Cosmo station, Nisseki a Jomo. U každé se na auto doslova vrhne parta zaměstnanců, - mladých lidí, často přivydělávajících si studentů, a začíná tanec. Tankování paliva, umývání skel a světel, leštění karoserie, často i vysávání interiérů. Řidič zatím v klidu v klimatizované místnosti popíjí kávu, čte noviny, telefonuje. U společnosti Jomo (a později i u jiných) mě zaráží vybavení WC. Zdá se mi až neuvěřitelné a je to jistě vklad Japonců do příštího století. Po vykonání potřeby vám přesně zamířený proužek vody (jehož intenzitu si může regulovat každý sám) vyčistí, vypláchne a umyje zadek právě tam, kde potřebujete. Pochopitelně, kdo chce, může použít toaletní papír. Všude to voní, hraje hudba. Známé přísloví totiž praví, že podle záchodu poznáš kulturu národa.
Autor objel na bicyklu celý svět v rámci expedice Na kole kolem modré planety. Navštívil řadu zemí a své zážitky publikuje.
- neděle 8. října 2000
