Přežít! na ČT1Článek vychází v rámci spolupráce s Českou televizí. Popisuje příběh, který můžete zhlédnout v pátém díle seriálu Přežít! 12. června od 20:00 na ČT1. |
"Tenkrát, sedmého března 1995, jsem procházel odminovaným úsekem. Bůhvíproč jsem měl pocit, že něco není v pořádku. Otočím se, udělám tři kroky, a vtom..." vzpomíná Chris Moon na okamžiky těsně předtím, než se ozval obrovský výbuch a on ležel na zemi v krvi. Když zvedl hlavu, viděl, že má ruku roztrženou střepinami odminovacího přístroje. Hlavou se mu honily možné scénáře - nejhorší by bylo, kdyby přišel o obě nohy a vyhřezla mu střeva, to už by mu nebylo pomoci.
"V takových chvílích prý člověku probleskne hlavou celý život. Tak to úplně nebylo, ale člověk si vzpomene na vše, co udělal, na to dobré i zlé. Ale hlavně jsem si uvědomil, že život má smysl," vzpomíná na svoje bezprostřední dojmy Chris. Přitom to ale nebyla nejnebezpečnější situace, do které jej jeho práce koordinátora odminovacích skupin přivedla.
Země plná min a dalších zákeřných nebezpečí
Vraťme se o dva roky zpátky. Chris Moon se po odchodu z britské armády rozhodl, že se naučí odstraňovat nášlapné miny. V Kambodži je pod zemí roztroušeno možná deset milionů nevybuchlých min - nebezpečí číhá na silnicích, na polích i na dětských hřištích. Začal pracovat v malé osadě v poměrně bezpečné oblasti.
Odstraňování min je relativně jednoduché. Pracuje se v metr širokém pásu jasně vyznačeném bílými tyčkami. Pokud je detekována mina, odpálí se řízenou explozí.
Rudí Khmerové - všudypřítomná hrozba
Přestože občanská válka skončila a zemi spravovala OSN, Rudí Khmerové nadále ovládali prales. Chris Moon se o nedávné historii země dozvěděl od obyvatel i v muzeu: "V moderních dějinách nemají Vražedná pole patrně obdoby. Rudí Khmerové ovládli zemi 16. dubna 1975. Vyhnali všechny lidi z měst a proměnili zemi v obrovský pracovní tábor. Každého, kdo se zapletl s předešlým režimem, mučili a potom popravili." Také Chris Moon se stal jejich vězněm.
"Lidi od OSN, co tam působili, nám řekli, že Rudí Khmerové jsou daleko od oblasti, kde odstraňujeme miny. V okruhu asi 70 kilometrů prý nejsou žádné jednotky, takže osada, kde jsme pracovali, měla být bezpečná." Ale když byl spolu se svým tlumočníkem a dalšími spolupracovníky na cestě, jeho Land Rover a doprovodný náklaďák jednotka Rudých Khmerů přepadla.
"Říkal jsem si, jestli mě nešálí zrak, protože křoví jako by se hýbalo. A vtom nás najednou obklíčilo třicet khmerských vojáků. Horečně jsem přemýšlel, co teď. Musím něco podniknout! V dané situaci se dá udělat jediné: zvolit určité chování," vysvětluje Chris, proč od této chvíle přemýšlel nad každým slovem, každým gestem.
"Když Rudí Khmerové někoho unesou, zabijou ho. Chris se ale choval úplně normálně," vzpomíná pan Houn, Chrisův tlumočník. Na jeho pomoci záviselo Chrisovo vyjednávání s únosci, o které se záhy pokusil: "Chceme pomoct Kambodžanům, odklízíme tady miny. Jsme neutrální organizace, která v Kambodži pomáhá Kambodžanům." Velitele přepadové jednotky to ale ani v nejmenším nezajímalo. Nařídil, aby se všichni postavili do řady dál od auta a vysvlékli do spodního prádla.
"Stál jsem tam ve spodkách a v duchu si říkal, že ať se stane cokoliv, nesmím se dostat do role oběti. Nařídili mi, abych nasedl do Land Roveru. Říkal jsem si, že se budu chovat suverénně. Když to přeženu, rychle couvnu."
Na vyjednávání ale velitel, který vedle něj seděl, nedal. Přesto se s ním během cesty snažil konverzovat a tlumočník, přesvědčen o beznadějnosti situace, rozhovor překládal.
Khmerové museli co nejrychleji překročit řeku, jinak by je mohly napadnout vládní jednotky. Za řekou, v husté džungli, byli "na svém". Chris se pokoušel přebrodění zdržet a získat taktickou výhodu či alespoň respekt. Nakonec ale nezbylo než řeku přebrodit.
Jak se kolona vzdalovala od civilizace, cesty se měnily v blátivé stezky. Auta zapadala do bahna a Chrise napadlo, jak může vzbudit respekt - bude koordinovat. Snažil se vyvolat dojem, že je nepostradatelný pro přepravu vozidel a zacházení s nimi.
Majetkem Rudých Khmerů
Válečníci byli součástí hierarchie pyramidy velitelů, na jejímž vrcholu stál Pol Pot. Každý velitel Rudých Khmerů ovládal určité území. Velitel, který Chrise a jeho skupinu unesl, tak vezl kořist ke svému nadřízenému a ten zase ke svému.
První noc se utábořili u řeky. Ráno se Chris zeptal, zda se může jít umýt, a věznitelé mu to dovolili. Po chvíli zjistil, že je zcela nehlídaný.
"Nastala moje nejtemnější chvilka. Rád jsem běhal, byl to můj koníček. Věděl jsem, že kdybych vzal nohy na ramena, tak mě nechytnou. Všichni lidi jsou pěkní sobci. To víte, že jsou," vzpomíná Chris na svoje pokušení. Mohl se pokusit utéci podél řeky, byl to téměř jistý úspěch. Ale mělo to své ale. "Chris měl šanci utéct. Kdyby utekl, tak by nás zabili, on to ale neudělal," vysvětluje pan Houn, proč si také Chrise váží.
"Oblastní velitel měl jiskru v oku"
Po další cestě dorazili do hlavního oblastního tábora a Chris byl odveden k veliteli. "Moje představivost neustále zabíhala jinam. Celou dobu jsem trnul hrůzou, a kdybych té hrůze podlehl, musel bych myslet jen na všechny ty strašné historky o umučených lidech," vzpomíná Chris na hrůzy, které se mu honily hlavou. Překladatel s ním jít nesměl.
V nemocnici museli amputovat Chrisovu pravou nohu pod kolenem a také pravou paži od lokte dolů. On se ale zařekl, že se nenechá zlomit. Jeho koníčkem bylo běhání a on už za půl roku dosáhl neuvěřitelného: běhal maratony.
Nakonec uběhl i neuvěřitelně náročný maratonský běh saharskou pouští dlouhý 250 km, výkon hodný obdivu i u zcela zdravého člověka. Chris kromě běhů také píše knihy a účastní se mnoha dobročinných projektů. Svým přístupem k životu se snaží motivovat ostatní k víře ve smysluplnost života.
"Jsem rád, že jsem tady"
"Když do toho dáte všechno, co ve vás je, pak možná začnete mít kapku štěstí. Ale většinou se stává, že to vzdáváme v momentě, kdy nás ovládne nesnesitelná bolest. Ve skutečnosti jsme ale schopni překonat krizi, ale musíme si věřit. Mnoho nesnází, se kterými jsem se potýkal, jsem překonal díky své paličatosti, když jsem se zařekl, že to nevzdám! Sice nevím, jestli to zvládnu, ale nevzdám to. Udělám ještě krok, ještě jeden krok..."
"A možná že v tom spočívá cesta životem: jít dál, a když upadnete, pokaždé se zvednout."
Odkazy:
- Stránky Chrise Moona (anglicky)
- Česká televize : jak přežít v džungli a jak přežít únos (česky)