V zajetí Rudých Khmerů, v džunglích Mosambiku - rozhoduje vůle přežít

Chris Moon vypráví příběh plný nebezpečí, utrpení i lidské odvahy. Nezlomil jej ani únos krutými válečníky, ani ztráta končetin. Jak to dokázal?
V zajetí Rudých Khmerů

V zajetí Rudých Khmerů | foto: Discovery Channel


Přežít! na ČT1

Článek vychází v rámci spolupráce s Českou televizí. Popisuje příběh, který můžete zhlédnout v pátém díle seriálu Přežít! 12. června od 20:00 na ČT1.


"Tenkrát, sedmého března 1995, jsem procházel odminovaným úsekem. Bůhvíproč jsem měl pocit, že něco není v pořádku. Otočím se, udělám tři kroky, a vtom..." vzpomíná Chris Moon na okamžiky těsně předtím, než se ozval obrovský výbuch a on ležel na zemi v krvi. Když zvedl hlavu, viděl, že má ruku roztrženou střepinami odminovacího přístroje. Hlavou se mu honily možné scénáře - nejhorší by bylo, kdyby přišel o obě nohy a vyhřezla mu střeva, to už by mu nebylo pomoci.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

"V takových chvílích prý člověku probleskne hlavou celý život. Tak to úplně nebylo, ale člověk si vzpomene na vše, co udělal, na to dobré i zlé. Ale hlavně jsem si uvědomil, že život má smysl," vzpomíná na svoje bezprostřední dojmy Chris. Přitom to ale nebyla nejnebezpečnější situace, do které jej jeho práce koordinátora odminovacích skupin přivedla.

Země plná min a dalších zákeřných nebezpečí

Vraťme se o dva roky zpátky. Chris Moon se po odchodu z britské armády rozhodl, že se naučí odstraňovat nášlapné miny. V Kambodži je pod zemí roztroušeno možná deset milionů nevybuchlých min - nebezpečí číhá na silnicích, na polích i na dětských hřištích. Začal pracovat v malé osadě v poměrně bezpečné oblasti.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Odstraňování min je relativně jednoduché. Pracuje se v metr širokém pásu jasně vyznačeném bílými tyčkami. Pokud je detekována mina, odpálí se řízenou explozí.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Rudí Khmerové - všudypřítomná hrozba

Přestože občanská válka skončila a zemi spravovala OSN, Rudí Khmerové nadále ovládali prales. Chris Moon se o nedávné historii země dozvěděl od obyvatel i v muzeu: "V moderních dějinách nemají Vražedná pole patrně obdoby. Rudí Khmerové ovládli zemi 16. dubna 1975. Vyhnali všechny lidi z měst a proměnili zemi v obrovský pracovní tábor. Každého, kdo se zapletl s předešlým režimem, mučili a potom popravili." Také Chris Moon se stal jejich vězněm.

"Lidi od OSN, co tam působili, nám řekli, že Rudí Khmerové jsou daleko od oblasti, kde odstraňujeme miny. V okruhu asi 70 kilometrů prý nejsou žádné jednotky, takže osada, kde jsme pracovali, měla být bezpečná."  Ale když byl spolu se svým tlumočníkem a dalšími spolupracovníky na cestě, jeho Land Rover a doprovodný náklaďák jednotka Rudých Khmerů přepadla.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích



Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

"Říkal jsem si, jestli mě nešálí zrak, protože křoví jako by se hýbalo. A vtom nás najednou obklíčilo třicet khmerských vojáků. Horečně jsem přemýšlel, co teď. Musím něco podniknout! V dané situaci se dá udělat jediné: zvolit určité chování," vysvětluje Chris, proč od této chvíle přemýšlel nad každým slovem, každým gestem.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

"Když Rudí Khmerové někoho unesou, zabijou ho. Chris se ale choval úplně normálně," vzpomíná pan Houn, Chrisův tlumočník. Na jeho pomoci záviselo Chrisovo vyjednávání s únosci, o které se záhy pokusil: "Chceme pomoct Kambodžanům, odklízíme tady miny. Jsme neutrální organizace, která v Kambodži pomáhá Kambodžanům." Velitele přepadové jednotky to ale ani v nejmenším nezajímalo. Nařídil, aby se všichni postavili do řady dál od auta a vysvlékli do spodního prádla.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích


"Stál jsem tam ve spodkách a v duchu si říkal, že ať se stane cokoliv, nesmím se dostat do role oběti. Nařídili mi, abych nasedl do Land Roveru. Říkal jsem si, že se budu chovat suverénně. Když to přeženu, rychle couvnu."

Na vyjednávání ale velitel, který vedle něj seděl, nedal. Přesto se s ním během cesty snažil konverzovat a tlumočník, přesvědčen o beznadějnosti situace, rozhovor překládal.

Khmerové museli co nejrychleji překročit řeku, jinak by je mohly napadnout vládní jednotky. Za řekou, v husté džungli, byli "na svém". Chris se pokoušel přebrodění zdržet a získat taktickou výhodu či alespoň respekt. Nakonec ale nezbylo než řeku přebrodit.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Jak se kolona vzdalovala od civilizace, cesty se měnily v blátivé stezky. Auta zapadala do bahna a Chrise napadlo, jak může vzbudit respekt - bude koordinovat. Snažil se vyvolat dojem, že je nepostradatelný pro přepravu vozidel a zacházení s nimi.

Majetkem Rudých Khmerů

Válečníci byli součástí hierarchie pyramidy velitelů, na jejímž vrcholu stál Pol Pot. Každý velitel Rudých Khmerů ovládal určité území. Velitel, který Chrise a jeho skupinu unesl, tak vezl kořist ke svému nadřízenému a ten zase ke svému.

První noc se utábořili u řeky. Ráno se Chris zeptal, zda se může jít umýt, a věznitelé mu to dovolili. Po chvíli zjistil, že je zcela nehlídaný.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

"Nastala moje nejtemnější chvilka. Rád jsem běhal, byl to můj koníček. Věděl jsem, že kdybych vzal nohy na ramena, tak mě nechytnou. Všichni lidi jsou pěkní sobci. To víte, že jsou," vzpomíná Chris na svoje pokušení. Mohl se pokusit utéci podél řeky, byl to téměř jistý úspěch. Ale mělo to své ale. "Chris měl šanci utéct. Kdyby utekl, tak by nás zabili, on to ale neudělal," vysvětluje pan Houn, proč si také Chrise váží.

"Oblastní velitel měl jiskru v oku"

Po další cestě dorazili do hlavního oblastního tábora a Chris byl odveden k veliteli. "Moje představivost neustále zabíhala jinam. Celou dobu jsem trnul hrůzou, a kdybych té hrůze podlehl, musel bych myslet jen na všechny ty strašné historky o umučených lidech," vzpomíná Chris na hrůzy, které se mu honily hlavou. Překladatel s ním jít nesměl.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Čekal na muže, který měl absolutní moc nad jejich osudem. Rozhovor začal tím, že zjistili, že nemluví společnou řečí. Paradoxně se to ukázalo jako výhoda - velitel, který si říkal Clever, se alespoň mohl předvést, co všechno z anglické řeči pochytil, a dialog tak probíhal ve skoro až přátelském duchu. "Clever měl v očích jiskru. Byla v něm aspoň špetka lidskosti, což mě nesmírně vzpružilo."

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Chrise a jeho tlumočníka dokonce věznitelé pozvali na večeři. "Prý máte dobré srdce. Nemáte se bát, prý vám pomůže," tlumočil mu pak Houn slova velitele. Houn byl však přesto plný pochybností: "Zažil jsem Pol Potův režim. Když byl na někoho důstojník Rudých Khmerů, hodný a dal mu najíst, dobře najíst, znamenalo to, že ho chtějí zabít."
Snažili se udržet přátelské vztahy i následující den. Poté, co nad táborem přelétl vrtulník, nejspíše v rámci pátrání po Chrisově skupině, však velitel věděl, že musí učinit rozhodnutí.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

A velitel rozhodnutí delegoval na svého podřízeného: má zajatce odvézt z tábora a pak s nimi naložit dle vlastního uvážení.
Zajatce ale čekalo příjemné překvapení - velitel jim zaručil svobodu a bezpečný průjezd khmerským územím na jeden den. Byli volní!
A pak se objevil velitel, který je zajal jako první. Ten se nehodlal smířit s tímto nulovým výsledkem, a tak zajatcům alespoň vzal Land Rover. Dále museli jet nákladním vozidlem. Doprovázelo je několik mladých vojáků z řad Khmerů.
V každém dřímá strach i zlost
Nákladní automobil po cestě blátem uvízl a výprava se vydala dále pěšky. Museli se z džungle dostat před rozedněním, podruhé už by šanci nedostali. Použili k tomu menší lest. "Vojáci Rudých Khmerů byli negramotní a věřili na duchy. Chris Moon jim nakukal, že tam jsou duchové a že když tam zůstaneme, zabijou nás," vysvětluje tlumočník.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Chris vzpomíná na jinou věc, která se přihodila, když s rukou na rameni muže před sebou kráčela skupina nebezpečným pralesem: "V té tmě, v té končině, kde neplatila žádná pravidla, kde jsem se jen zalykal vztekem nad tím, co nám provedli, jsem se musel vypořádat s poznáním, že to, co jsem na nich nenáviděl, dřímalo možná i ve mně. I mě totiž napadlo, že bych asi měl zabít toho kluka, co nás hlídal. Dokonce jsem se na něj vrhnul. Mohl jsem mu lehce zlomit vaz... zmocnit se jeho zbraně, sejmout toho druhého a zmizet rychle pryč. Nakonec naštěstí zvítězil zdravý rozum."
Zachráněni!
Dvě hodiny po východu slunce tři zachránění přebrodili řeku a zcela vyčerpaní dorazili do vesnice, kam původně směřovali.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

"Když jsme tam přišli, tak byli všichni moc překvapení a vítali nás. Lidi byli šťastní, běželi k nám a blahopřáli nám. Volali: 'Oni jsou naživu, jsou naživu! Ó, Bůh jim pomohl.' Takhle to říkali," vzpomíná pan Houn a Chris dodává: "Tady se děti smály a hrály si. Myslím, že to byla nejdojemnější chvíle v mém životě. Prostě mě dojalo, jak byli ti lidi srdeční, jak měli obrovskou radost, že se nám nic nestalo. A pak někdo přistoupil k Hounovi a děkoval, že přišli zneškodnit ty miny. V tu chvíli se mi sevřelo hrdlo a musím přiznat, že jsem uronil i slzu, kterou jsem jako rozumný Brit okamžitě zamáčkl. V neděli nás pustili a už v pondělí jsme zase pokračovali v práci ."
O dva roky později
Možná i na tohle všechno si Chris Moon vzpomněl ve chvíli, kdy po výbuchu ležel na zemi na odminovávaném poli.  "Kouknul jsem dolů a viděl, že levou nohu ještě mám, je trochu ožehnutá, zato pravou nohu mi to utrhlo pod kolenem. V tu chvíli se mi strašně chtělo křičet, řvát, panebože, utrhlo mi to nohu! Zhluboka jsem se nadechnul a řekl jsem si: nejdřív mysli, pak konej, mysli, pak konej! Lidi toho hodně napovídají o pudu sebezáchovy, jak vás v tu chvíli ovládne. No, nebylo to úplně tak. Po chvíli, když vás zaplaví bolest, dospějete do stadia, kdy je to tak hrozné, že si přejete umřít. Máte chuť to zabalit, smazat to, jako by se to nestalo."
To na tom prý bylo nejhorší. Bylo to tak lákavé, vzdát to a tiše se vytratit, bylo lákavé zemřít. Ale Chris pokušení i tentokrát odolal: "Zdravotníci se snažili dostat do mě infuzi, tekutiny. Já se rozhodl, že ty infuze vypiju. Vypil jsem dva litry fyziologického roztoku, a jak jsem kousal do toho plastového pytlíku, cítil jsem, že to přežiju. Jakmile jsem se rozhodl, že to nevzdám a neusnu, už mě ani nenapadlo, že bych taky nemusel přežít. Vzpomněl jsem si na všechno, proč musím žít: že se chci vidět s rodinou, s přáteli, jak roste moje malá neteřinka a taky jsem měl svou práci. Odpovědnost vůči svému programu. Nechtěl jsem umřít, protože by to uškodilo financování mého programu."

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích



V nemocnici museli amputovat Chrisovu pravou nohu pod kolenem a také pravou paži od lokte dolů. On se ale zařekl, že se nenechá zlomit. Jeho koníčkem bylo běhání a on už za půl roku dosáhl neuvěřitelného: běhal maratony.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

Nakonec uběhl i neuvěřitelně náročný maratonský běh saharskou pouští dlouhý 250 km, výkon hodný obdivu i u zcela zdravého člověka. Chris kromě běhů také píše knihy a účastní se mnoha dobročinných projektů. Svým přístupem k životu se snaží motivovat ostatní k víře ve smysluplnost života.

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích

"Jsem rád, že jsem tady"

"Když do toho dáte všechno, co ve vás je, pak možná začnete mít kapku štěstí. Ale většinou se stává, že to vzdáváme v momentě, kdy nás ovládne nesnesitelná bolest. Ve skutečnosti jsme ale schopni překonat krizi, ale musíme si věřit. Mnoho nesnází, se kterými jsem se potýkal, jsem překonal díky své paličatosti, když jsem se zařekl, že to nevzdám! Sice nevím, jestli to zvládnu, ale nevzdám to. Udělám ještě krok, ještě jeden krok..."

"A možná že v tom spočívá cesta životem: jít dál, a když upadnete, pokaždé se zvednout."

Přežít! Díl 5. - Únos ve vražedných polích


Odkazy:

Všechny díly seriálu Přežít najdete zde

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...