Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žila jsem rok a půl v USA jako au-pair. A nechala tam kus svého srdce

  4:57aktualizováno  4:57
Odjakživa jsem věděla, že jednou pojedu do Ameriky. Byl to můj dětský sen. Tátova sestřenka tam odešla s přítelem za prací, a kdykoliv nám poslali pohled z Floridy, držela jsem ho jako největší poklad na světě. Věděla jsem, že se tam jednou musím podívat, napsala pro iDNES.cz Renata Treybalová.

Dům v Dix Hills, kde jsem pracovala jako au-pair. | foto: Renata Treybalovápro iDNES.cz

Po státnicích na vysoké škole jsem se rozhodla, že je ten správný čas na vycestování do světa. Neměla jsem žádné úspory, a proto jsem zvolila ten nejlevnější způsob, jak se do Ameriky dostat - jako au-pair. Hostitelská rodina platí letenku a poskytne pojištění, ubytování, stravu a auto, takže mi zbývalo jen zaplatit registrační poplatek u Student Agency, která spolupracuje s americkou agenturou AuPairCare. Té jsem pak musela uhradit programový poplatek, což byla největší položka, 350 dolarů. Au-pair vízum J-1 platí na rok s tím, že si ho můžete prodloužit o další rok.

Fotogalerie

Během letní brigády se mi ozvaly asi tři rodiny. Agentura mě vždy informovala, kdy mi bude americká rodina volat přímo na můj mobilní telefon. Předtím jsem si mohla vybrat kritéria pro vyhledání rodiny. Chtěla jsem mít velkou šanci, že brzy odletím, a tak jsem si nijak nevymýšlela (můžete si zvolit preferovaný stát, náboženství, úplnost rodiny, počet dětí, atd). Pouze jsem vyžadovala auto.

Anglický jazyk mě vždy velmi bavil a učila jsem se snadno, ale bylo mi jasné, že musím prolomit svoji stydlivost. Při telefonátu jsem nerozuměla všemu, ale už jsem věděla, že to nějak zvládnu a dost jsem si oddechla. Vybrala si mě židovská rodina z Long Islandu ve státě New York se čtyřmi dětmi a psem.

První let přes oceán

Češi ve světě

  • Pracujete nebo studujete v cizině a chcete se podělit o svoje zážitky s ostatními čtenáři?
  • Odjeli jste do zahraničí na zkušenou a přivyděláváte (přivydělávali) si na farmě, jako au-pair nebo třeba v restauraci?
  • Nebo jste si některou zemi zamilovali tak, že se do ní pořád vracíte a přemýšlíte, že se tam usadíte natrvalo?

HONORÁŘ 1 000 korun
Napište nám svůj příběh do rubriky Od čtenářů. Za váš zveřejněný příběh nabízíme odměnu 1 000 korun. Příspěvky posílejte na libuse.tomanova@idnes.cz. Do předmětu e-mailu uveďte Češi ve světě.

S mou rodinou v Čechách jsme si velice blízcí a neuměla jsem si zpočátku moc představit, jak dlouhá doba je rok. Až na letišti, když jsem seděla v letadle a viděla přes okénko mávat prarodiče, rodiče a sestru, zmocnila se mě panika a trochu jsem si pobrečela. Poprvé v životě jsem měla letět letadlem a ještě k tomu do země daleko za oceánem, úplně sama a neměla jsem ani představu, co mě čeká. Ale hrozně jsem se těšila!

Nakonec jsme z Prahy odlétaly čtyři Češky. Let s Lufthansou byl dlouhý a až na sedm hodin čekání ve Frankfurtu nad Mohanem pohodlný. Před přistáním na letišti JFK v New Yorku jsem si mohla nádherně prohlédnout celý Long Island s  plážemi na jihu a Fire Islandem.

Na letišti nás i s dalšími au-pair převážně z Německa (byl mezi nimi i jeden mladý muž) vyzvedl minibus a odvezl na kampus St. John´s University ve městě Oakdale na jihu ostrova, kde jsme všichni týden bydleli a měli školení. Dozvěděli jsme se základní informace o americké kultuře, o pravidlech při řízení vozidla, našich povinnostech v rodině a na konci týdne jsme obdrželi certifikát. Jeden den nás pak autobusem odvezli do New Yorku, který byl asi hodinu a půl cesty daleko.

Alenkou v New Yorku, říši divů

Byla jsem jako Alenka v říši divů. Město nás úplně pohltilo. Všude se tyčily mrakodrapy, troubily taxíky, lidé držící kelímky s kávou jakoby žili v neustálém spěchu, na ulicích voněly párky v rohlíku. Bylo to přesně, jak jsem si to vždy představovala, a všechno se mi líbilo.

Náš průvodce nás provedl po základních atrakcích. Viděli jsme smutnou díru po pádu dvojčat World Trade Center, trajektem jsme zajeli na Staten Island, abychom si prohlédli Sochu Svobody. Dále jsme prošli Wall Street, Times Square i Empire State Building, kde jsme obdivovali nádherný západ slunce nad Manhattanem.

St. John´s University ve městě Oakdale

St. John´s University ve městě Oakdale

New York, Central Park - Halloween

New York, Central Park - Halloween

V nové rodině se čtyřmi dětmi

Na konci týdne si pro mě přijela má hostitelská máma Mandy. Cesta trvala jen půl hodiny a mým domovem se na necelý rok stalo městečko Dix Hills. Bylo to klasické americké malé město bez náměstí a středu, jak jsme zvyklí. Tvořilo ho jen nákupní centrum na okraji se základními službami poblíž a krásnými domy v klidných zalesněných oblastech.

S dětmi jsem se seznámila až při vyzvednutí ve škole. Nejmladší holčičce bylo pět roků a chodila do tzv. preschool, což je obdoba naší školky, ale je již v budově základní školy a děti se učí podobné věci jako v 1. třídě. Dále to byli kluci ve věku 8 a 10 let a nejstarší dvanáctiletá dcera, která chodila na middle school (střední školu).

Po absolvování nezbytných náležitostí jako získání Social security number, což je zjednodušeně řečeno identifikační číslo každého, kdo na území USA žije a pracuje (pro daňové účely), a zkušební pětiminutové jízdě a testech v autoškole jsem dostala klíčky od auta značky Pontiac. Máma byla dost precizní a na papírek mi každý den psala mé povinnosti s časy, kdy koho vyzvednout a na jaký kroužek naopak odvézt.

Děti měly dost nabitý program. Pracovala jsem vždy ráno a odpoledne, když se děti vrátily ze školy. Večer to záleželo na domluvě, ale nesměla se překročit 45hodinová pracovní doba za týden, což Mandy využívala do poslední minuty. Týdně jsem dostávala kapesné 195,75 dolaru, z čehož se nedalo moc našetřit, ale krásně to stačilo na volnočasové aktivity.

New York

New York

Niagarské vodopády

Niagarské vodopády

Problémy s náboženstvím a jazykem

Pobyt v této rodině byl pro mě velkou zkušeností. Musela jsem se naučit zásady (tzv. kašrut), které se v židovské kuchyni musí přísně dodržovat během přípravy jídel. Ta se striktně rozdělovala na mléčná a masitá a nikdy se nesměla smíchat. Takže po jogurtu jsem směla dát dítěti třeba šunku až po dvou hodinách, aby se tyto potraviny nepotkaly ani v žaludku. Naopak byla pauza větší. Nesměly jíst například pizzu se šunkou a sýrem, což byl oříšek jim vysvětlit na narozeninových oslavách, kde se pizzou cpalo každé dítě.

Měli jsme také dvě myčky a dvě sady nádobí. Nikdy jsem nesměla použít například lžičku určenou pro mléčné potraviny na maso. Jednou se mi to stalo a Mandy lžičku prostě vyhodila. Pro případy, kdy jsem si nebyla jistá, co použít, byly vždy k dispozici papírové a plastové talíře a příbory. Okusila jsem židovské svátky a každý pátek jsem mohla, ale nemusela, slavit šabat.

Potíže jsem pocítila i s jazykem. Americká a anglická angličtina se někdy dost liší a kolikrát jsem dětem moc nerozuměla a ty nechtěly pochopit, proč se pořád vyptávám dokola. Neumím si představit, jaké to musely mít au-pair, které jsem potkala ve škole a které neuměly dát dohromady ani souvislou větu.

Úskalí práce au-pair

Brzy jsem zjistila, že být au-pair nebude tak jednoduché, jak jsem si myslela. Mám o osm let mladší sestru a s dětmi jsem to vždy uměla. Au-pair však musí být dobrá kamarádka, ale zároveň i člověk, kterého budou děti respektovat. To jde však někdy dost těžko dohromady a děti moc dobře vědí, jak toho využít. Kolikrát se proti mně spikly a já stála proti rodičům při vysvětlování bezmocná.

Dělaly mi scény na veřejnosti, ve škole, u zubaře, kdy naprosto nezvladatelně pobíhaly kolem. Já však byla zodpovědná za jejich bezpečí a kolikrát jsem nakonec proti svému přesvědčení ustoupila, jen aby mi konečně nastoupily do auta. Mentalita při výchově dětí je v USA úplně jiná než u nás. Děti jakoby vládnou rodičům. Ti se nechtějí ztrapnit před ostatními dospělými řvaním, a tak se raději jen pousmějí a všechno tolerují. Samozřejmě každá rodina je jiná, ale viděla jsem to skoro u všech kamarádek au-pair i v sousedství.

Jeden z telefonátů domů

Jeden z telefonátů domů

Washington

Washington

Jiná rodina

V této rodině jsem šťastná nebyla a často se mi stýskalo po domově, s kterým jsem byla ve spojení přes Skype. Po určitých rozbrojích a neřešených konfliktech s dětmi (nejmladší dcera mi řekla, že by mě chtěla zavřít v pokoji a upálit, starší syn o mně napsal vulgárnosti do sněhu obřím písmem) jsem po devíti měsících odešla do jiné rodiny vzdálené asi 15 minut od Dix Hills. Ta byla mnohem uvolněnější s třemi staršími dcerami.

Když jsem jela ve svém volnu ven, mohla jsem si vybrat, které auto chci řídit, buď velkou SUV Hondu, Audi A4, nebo jeep bez střechy. Víkendy jsem často trávila s dvěma českými kamarádkami, které se do USA přestěhovaly na stálo. Přespávala jsem u nich, jezdily jsme na pláže Long Islandu, surfovaly, navštěvovaly Starbucks. Hodně mi pomohly odreagovat se a odfiltrovat mé problémy v rodině.

Kalifornie, surfování

Kalifornie, surfování

Nová práce v Kalifornii: jedna velká dovolená

Na konci roku jsem se rozhodla, že si pobyt ještě o půl roku prodloužím. Přestěhovala jsem se, jak jsem si už dlouho tajně přála, do slunné Kalifornie. Mým novým přechodným domovem se stalo městečko Carlsbad na jihu Kalifornie, 40 minut od San Diega. Nová rodina, u které jsem sehnala práci, byla jako výhra v loterii. Jednalo se o rozvedeného otce s dcerou a synem. Takže jsem týden pracovala a týden, kdy byly děti u matky, jsem měla volno, ale placené. Otec byl moc fajn a měl v garáži surf, který dlouho nepoužil a já si ho směla půjčovat. K dispozici jsem měla dodávku Toyotu, do které se mi prkno nádherně vešlo.

Takže mého půl roku byla vlastně až na pár hodin s dětmi jedna velká dovolená. Potkala jsem tam další au-pair z okolí – dvě Němky a jednu Švédku. Podnikaly jsme spoustu věcí a ve volných týdnech jsem se učila sama surfovat. Bála jsem se žraloků, ale více jsem potkávala delfíny a místní říkali, že když jsou tu delfíni, tak se drží žraloci dál. To mě trochu uklidnilo. Do Kalifornie jsem se úplně zamilovala. Ráda jsem se jen tak sama procházela po pláži s úžasným výhledem na nekonečný oceán a pelikány létajícími nízko nad vlnami při zapadajícím slunci.

Kalifornie, La Jolla

Kalifornie, La Jolla

Na cestách

Postupně jsem s rodinou navštívila Los Angeles, San Diego - Legoland, Sea World, na Silvestra jsme si všichni zajeli do Las Vegas. Rodina mě vzala i na „pracovní Vánoce“ k prarodičům k jezeru Tahoe i na Floridu.

Jet do Ameriky jako au-pair byla pro mě obrovská zkušenost a nevyměnila bych ji za nic na světě. Nebyla jsem tam jako turista, který musí vidět ve spěchu základní atrakce, ale mohla jsem si zkusit žít jako Američan a poznat více jejich kulturu. Myslím si, že mi to dost rozšířilo obzory a jsem za to vděčná. Angličtina se stala mým druhým jazykem, což mi hodně pomohlo při výběru práce tady v Čechách. Seznámila jsem se z úžasnými lidmi, s kterými jsme přátelé doteď a zažila překrásné bezstarostné chvíle.

Často jsem přemýšlela, zda bych chtěla v Americe žít a došla k názoru, že kvůli přírodním krásám a vymoženostem klidně ano, ale kvůli mentalitě Američanů a vzdálenosti od rodiny určitě ne, což bylo rozhodující.

Když jsem jela minulý rok do New Yorku na dovolenou s přítelem, byl to zvláštní pocit, jako bych se trochu vracela domů. Popravdě se však New York s Kalifornií nedá srovnat a já byla zklamaná, že nám již nevyšel čas se tam znovu podívat. Na západě jsem nechala kus svého srdce a často na něj myslím. Vím, že se tam ještě někdy vrátím, a chci toho vidět ještě mnohem, mnohem víc.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.