V Turkmenistánu je levně

Malé letiště ve východním Turkmenistánu. Je večer. Horko a já jsem unavený po ubíjejících 800 kilometrech jízdy. Blížím se k prodejně letenek, píše Sebastian Alison z agentury Reuters. "Máte sedadlo vlevo na dnešní let do Ašgabatu?" "Samozřejmě." "Kolik to stojí?" "34" "Dolarů?" Zní to příliš levně. "Ne, manatů." To není možné. Snažím se to přepočítat podle směnného kursu. "Jste si jistý?" "Samozřejmě, že jsem si jistý. 34.000 manatů." Platím, beru si letenku, zastavuji se a přemýšlím. To je 1,55 dolaru za 600 kilometrů letu v novém Boeingu 717. Vítejte v Turkmenistánu.

Tento stát ležící v ohromné středoasijské poušti slaví v sobotu desáté výročí své nezávislosti na Sovětském svazu. Jeho ekonomický a politický vývoj od té doby umožňuje cizinci pochopit tuto zemi. Turkmenistán, který je domovem pouze pro asi pět miliónů obyvatel, je jedním z největších producentů zemního plynu na světě a hlavním pěstitelem bavlny.
   

V sovětských dobách si Moskva brala příjmy z exportu surovin, avšak nezávislost to všechno změnila. Najednou Turkmenistán má opravdové příjmy a prezident Saparmurat Nijazov má velké plány, jak tyto peníze utratit. "Prezident rozhodl, že bude existovat určitá část veřejných služeb, které budou poskytovány za nízkou cenu nebo dokonce zadarmo," říká Stephem Mann, bývalý americký velvyslanec v
Turkmenistánu a nyní speciální vyslanec pro otázky kaspických zdrojů.
   

A tak Turkmeni mají zemní plyn, elektřinu a vodu zadarmo a letenky za ceny, které může cizí návštěvník jen těžko srovnávat. Palivo je tak levné, že je skoro zadarmo. Zásoby jsou často skoupeny, převezeny na hranice do sousedního Uzbekistánu a tam prodány za mnohem realističtější ceny. Někdy jsou tak dokonce ponecháni místní zemědělci bez paliva i během období sklizně.

Taxík na cestu dlouhou 800 kilometrů z uzbeckého města Termez na turkmenskou hranici stál minulý týden 130 dolarů. Snížení ceny smlouváním ze 150 dolarů se nám zdálo jako velký úspěch. Proto ten úžas, když jsem po přejezdu do Turkmenistánu zjistili, že budeme za 1,55 dolarů pokračovat do Ašgabatu letadlem. Toto je pravděpodobně jediná cesta na světě, kde taxík na letiště stojí asi 80krát více než samotný let.
   

Nijazov, který vládne Turkmenistánu od roku 1985, tehdy ještě jako předseda Nejvyššího sovětu republiky, a od roku 1991 jako prezident, říká, že platy rostou rychle, stejně jako užitky z ohromných státních podpor. Všem známý jako Turkmenbaši, nebo vůdce všech Turkmenů a nyní stále častěji i jako Turkmenbaši Veliký, řekl na zasedání Chalk maslachaty (Lidové rady) minulý týden, že průměrný příjem v roce 2001 byl 4500 dolarů, což je třikrát více než byla úroveň při získání nezávislosti. Po několika ovacích vstoje a výzev, že by měl být oceněn více medailemi, aby doplnil svou sbírku, řekl, že do roku 2005 tato částku vzroste na 7500 dolarů a do roku 2010 na 15.000 dolarů.
   

Není tomu tak, říká však Jura, taxikář v Ašgabatu. "Někteří velmi bohatí lidé vydělávají milión manatů měsíčně (asi 50 dolarů). 800.000 manatů (40 dolarů) je slušný plat a mnohem běžnější je 600.000 manatů (30 dolarů)," říká Jura. Zmatek nad ekonomickými údaji je komplikovaný faktem, že oficiální směnný kurs je stabilně již po měsíce 5200 manatů za dolar, zatímco volně se prodává dolar za 22.000 manatů. I kdybych toto připustili, tak stále jsou však velké rozdíly mezi tvrzeními
o průměrných příjmech mezi Turkmenbašim a místním taxikářem.
   

Peníze přicházejí do země zejména z vývozu zemního plynu. A v Ašgabatu, který je přeměňován na hlavní město za Nijazovovy éry, označované jako zlaté období, se s nimi plýtvá. Gigantické plakáty Turkmenbašiho zdobí téměř každou veřejnou budovu. Svým mluvčím byl Turkmenbaši letos nazván prorokem. Turkmenbaši sám sepsal duchovního průvodce pro turkmenský lid, který je v oficiálním programu událostí oslavujících výročí nezávislosti popisován jako "svatá kniha".
   

Ministerstva jsou přeměňována z jednotvárných sovětských kancelářských budov na bohaté paláce. Sochy vůdce, mnoho z nich je ve zlatě, jsou všude a nedávno se začaly objevovat i památníky jeho matce a otci. Nejpozoruhodnější monument v Ašgabatu, Archa neutrality, je obrovská věž ve tvaru Eiffelovy věže, na jejímž vrcholu je ohromná otáčející se socha Turkmenbašiho. Národní heslo "Halk, Watan, Turkmenbaši" (Lid, Matka země, Turkmenbaši) není nikdy daleko na dohled.
   

Mnoho nových budov jsou oficiálně popsány jako "dárky" z osobních fondů prezidenta svému lidu. Zdroje těchto fondů jsou však neznámé. Mnoho aspektů turkmenského ekonomického a politického života není návštěvníkovi okamžitě jasno. Avšak pokud jste cestujícím domácího letu turkmenských aerolinií, proč se trápit?

Letecká doprava je v Turkmenistánu hodně levná