Naopak je zdůrazňuje. Pokud se tedy chcete právě v Istanbulu najíst dobře "po turecku", držte se následujících zásad:
1) Podívejte se,kam chodí na jídlo samotní Turci. Nebo se ptejte, "kde se dá dobře najíst" a ne po "dobré restauraci", protože by vás nejspíš nasměrovali - jako turistu - k McDonaldovi nebo do nějakého steakhausu.
2) Rezervujte si nejméně tři hodiny a jezte pomalu. Vychutnávejte, protože nejste v "závodce".
3) Objednávejte si postupně a pokud vám přinesou něco navíc na stůl, zeptejte se, zda je to v ceně. Jinak budete na konci nemile překvapeni.
Ale teď už k samotnému jídlu. Začíná se polévkou, ale mnoho restaurací vyplňuje čas, než se uvaří, nabídnutím ošatky s chlebem a malou dózičkou s pomazánkou - například utřenou z černých oliv. Široká paleta různých "chlebů" - normální ekmek, placatý pide,nebo sezamový simit - je pilířem turecké kuchyně a dostává se ke slovu i při hlavních jídlech. Ale zpátky k polévkám - především po bujarém flámu se na druhý den doporučuje "iskembe corbasi" (dršťková), která bývá i součástí snídaně. Chuťově mnohem lepší je však mercimek corbasi (tedy místní čočková). Mezi polévkou a hlavním jídlem se pak často pije rakije,prý kvůli trávení. Ale v jídle můžete pokračovat. Vedle salátů dochucených olivovým olejem nebo citrónem zakusují Turci různé druhy sýrů či kousky melounu. Teprve potom přicházejí na řadu hlavní chody - dva i více. Většina jídel je kombinována s přírodním bílým jogurtem. Turci tvrdí, že jídlo bez jogurtu je jako den bez slunce. Jogurt s rozetřeným česnekem je tak nedílnou součástí "mantý". Pod tímto názvem se skrývají malé knedlíčky plněné speciální masovou směsí. A masem se v Turecku hlavně myslí hovězí nebo jehněčí. Nejoblíbenějším národním jídlem je údajně börek, který nejvíce ze všeho připomíná jablkový koláč - tedy na pohled, protože těsto je plněné masem nebo sýrem. K tradiční kuchyni patří samozřejmě také kebab, který se u nás prodává častěji pod řeckým názvem gyros. Ovšem pozor - kebab je spíše označení pro zpracování masa a výsledek bývá rozmanitý. Například ti, kdo nemají rádi pálivé, by se měli vyhnout Adana kebabu. I vegetariáni si však mohou přijít na své. Zelenina, čerstvá nebo vařená v olivovém oleji, podávaná při pokojové teplotě, je také nedílnou součástí jídel. Většinou se však kombinuje s masem. Jako hlavní přílohu i samostatný chod si můžete dopřát pilaf, který je buď z pšenice nebo rýže. Většina lidí je po takové kulinářské anabázi sytá k prasknutí. Nicméně je právě čas na zákusek. Po kebabu se zpravidla jí ten nejznámější - medově sladká baklava, k níž se popíjí šálek kávy. Rodina zákusků je však mnohem bohatší. Těm mléčným se říká "muhallebi", které mohou někdy připomínat rýžový nákyp, jindy pudink s ovocem nebo dokonce s kuřecími prsy. Nemáte dost? Tak ještě zkombinujte oříšky spojené cukernou polevou s červeným vínem. A pak už nezbývá než slastně oddychovat a při šálku zdejšího velmi silného čaje sledovat západ slunce ve vlnách Marmarského moře.
1) Podívejte se,kam chodí na jídlo samotní Turci. Nebo se ptejte, "kde se dá dobře najíst" a ne po "dobré restauraci", protože by vás nejspíš nasměrovali - jako turistu - k McDonaldovi nebo do nějakého steakhausu.
2) Rezervujte si nejméně tři hodiny a jezte pomalu. Vychutnávejte, protože nejste v "závodce".
3) Objednávejte si postupně a pokud vám přinesou něco navíc na stůl, zeptejte se, zda je to v ceně. Jinak budete na konci nemile překvapeni.
Ale teď už k samotnému jídlu. Začíná se polévkou, ale mnoho restaurací vyplňuje čas, než se uvaří, nabídnutím ošatky s chlebem a malou dózičkou s pomazánkou - například utřenou z černých oliv. Široká paleta různých "chlebů" - normální ekmek, placatý pide,nebo sezamový simit - je pilířem turecké kuchyně a dostává se ke slovu i při hlavních jídlech. Ale zpátky k polévkám - především po bujarém flámu se na druhý den doporučuje "iskembe corbasi" (dršťková), která bývá i součástí snídaně. Chuťově mnohem lepší je však mercimek corbasi (tedy místní čočková). Mezi polévkou a hlavním jídlem se pak často pije rakije,prý kvůli trávení. Ale v jídle můžete pokračovat. Vedle salátů dochucených olivovým olejem nebo citrónem zakusují Turci různé druhy sýrů či kousky melounu. Teprve potom přicházejí na řadu hlavní chody - dva i více. Většina jídel je kombinována s přírodním bílým jogurtem. Turci tvrdí, že jídlo bez jogurtu je jako den bez slunce. Jogurt s rozetřeným česnekem je tak nedílnou součástí "mantý". Pod tímto názvem se skrývají malé knedlíčky plněné speciální masovou směsí. A masem se v Turecku hlavně myslí hovězí nebo jehněčí. Nejoblíbenějším národním jídlem je údajně börek, který nejvíce ze všeho připomíná jablkový koláč - tedy na pohled, protože těsto je plněné masem nebo sýrem. K tradiční kuchyni patří samozřejmě také kebab, který se u nás prodává častěji pod řeckým názvem gyros. Ovšem pozor - kebab je spíše označení pro zpracování masa a výsledek bývá rozmanitý. Například ti, kdo nemají rádi pálivé, by se měli vyhnout Adana kebabu. I vegetariáni si však mohou přijít na své. Zelenina, čerstvá nebo vařená v olivovém oleji, podávaná při pokojové teplotě, je také nedílnou součástí jídel. Většinou se však kombinuje s masem. Jako hlavní přílohu i samostatný chod si můžete dopřát pilaf, který je buď z pšenice nebo rýže. Většina lidí je po takové kulinářské anabázi sytá k prasknutí. Nicméně je právě čas na zákusek. Po kebabu se zpravidla jí ten nejznámější - medově sladká baklava, k níž se popíjí šálek kávy. Rodina zákusků je však mnohem bohatší. Těm mléčným se říká "muhallebi", které mohou někdy připomínat rýžový nákyp, jindy pudink s ovocem nebo dokonce s kuřecími prsy. Nemáte dost? Tak ještě zkombinujte oříšky spojené cukernou polevou s červeným vínem. A pak už nezbývá než slastně oddychovat a při šálku zdejšího velmi silného čaje sledovat západ slunce ve vlnách Marmarského moře.
 Jeden z mnoha druhů kebabů -šiškebab. |
