V Rainerově chatě najde turista muzeum nosičů

Do Vysokých Tater na Slovensku se tuzemští turisté rádi vracejí. Po rozpadu Československa se sice tyto velehory jakoby Čechům vzdálily, ale uplynulo pár let, a spousta lidí do Tater opět míří na letní dovolenou.

Konečně, narozdíl od politické situace, se hory a příroda v Tatrách nikterak nezměnila a jsou stále neodolatelně krásné.Jen některé známé horské chaty změnily jména, což řadu turistů, kteří v Tatrách osm, deset let nebyli, poněkud mate.

Cestou z Hrebienku k Velkému vodopádu byli zvyklí stavovat se v chatě Kamzík. Ta se ale přejmenovala na Rainerovu chatu. Kromě příjemného odpočinku a občerstvení je v této chatě také muzeum nosičů – fotografií lidí, kteří na vlastních zádech nosí chatařům nejen zásoby, ale odnášejí na nich také desítky kilogramů odpadků, aby tatranská příroda pod nájezdy turistů netrpěla.

Zajímavé je pozorovat mnohé návštěvníky, kteří muzeem projdou, jak plastové kelímky, láhve a ubrousky ze svačin pokorně balí do vlastních zavazadel, aby je vyhodili do popelnice dole ve Smokovcích. „Teprve když si člověk uvědomí, co dřiny odnos odpadků nosiče stojí, zastydí se a binec po sobě uklidí,“ říkají turisté. Atmosféru, z níž by měli ekologové zcela jistě radost, ještě okoření, když se na turistické stezce skutečně objeví nosiči s těžkými ranci na zádech. To pak člověk jen polkne a udělá v duchu kříž nad svojí fyzičkou z městského fitness centra.

Stejně jako u mnoha dalších chat, také u Rainerové, stojí dalekohled. Když se do něj člověk podívá, dostane se až na vrcholy těch nejvyšších hor (tedy pokud není zrovna zataženo a hory se neschovávají v mracích). Poplatek za atrakci, která může klidně konkurovat hrám ve virtuální realitě, jde na opravu a údržbu chaty.

Zdatnější návštěvníci Tater, kteří netráví pobyt jen procházkami po Tatranské Lomnici či výlety lanovkami, byli zvyklí cestou na Téryho chatu navštívit také chatu Nálepkovu. I ta se již jmenuje jinak – Zamkovského. Většina lidí se mylně domnívá, že občerstvení v horských Tatrách bude velmi drahé, a proto se celu cestu táhnou se zavazadly plnými jídla a pití. Zbytečně. Ceny jsou celkem lidové a obsluha ochotná a příjemná – pokud má návštěvník chuť na kávičku se smetanou, dostane ji. A jelikož je česká koruna zatím o poznání silnější než slovenská, občerství se tuzemští turisté ve velehorách mnohdy levněji než v restauraci či kavárně v rodném městě.

 

Turistický chodníček ve Vysokých Tatrách.