V Coober Pedy vznikly filmy o světě po jaderné válce (Mad Max III, Stark, Mars-červená planeta, a další).
Kolem dokola Coober Pedy je přes 250 tisíc šachet, čímž se vyhouplo malinké mĕstečko s 3000 obyvateli na první místo v těžbě opálu na světě.
Nehostinná krajina připomíná drsné prostředí bez jakéhokoliv života a tak podoba okolí je jako stvořená pro natáčení scén apokalyptických válek.
Život pod zemí
Přijíždíme do centra, je-li tak možné těch pár krámku s opály, benzínku a pekárnu nazvat. Člověk by řekl : "Tady to vypadá, jako by se město do země propadlo" a měl by skoro pravdu. Téměř 70 procent lidí zde bydlí ve svých podzemních domech, obchůdky, kostel a taktéž hostely a dokonce i kemp jsou pod zemským povrchem.
My jsme se v jednom "Underground Backpacker" ubytovali a na otázku: "Proč většina lidí zde bydlí pod zemí?", jsme si dokázali odpovĕdet po chvilce i sami. V našem jeskynním obydlí, které se nacházelo v hloubce 6 a půl metrů, zůstávala téměř stále konstantní, fyzicky únosná teplota (kolem 20°C) a nefoukal tam nepříjemný vítr s pískem. Nic víc jsme si vlastně ani přát nemohli.
Místnosti byly ve vykutaných dírach vedle sebe, bez dveří a oken, nedalo se odhadnout jestli je den či noc. Kdybychom nemĕli nastavený budík, spali bychom zajisté ješte o nĕkolik hodin déle.
Voda nad zlato
Právĕ v Coober Pedy nabývá slovo "poušť svého pravého významu. Od listopadu do března šplhají teploty nad 45°C a vznikají písečné bouře. Voda je vzácností a proto také nejdražší v celé Austrálii.
Celodenní procházka po opálovém městečku nám stačila, abychom poznali, jak tvrdý život tu mají lidé (pracuje tu i spousta Čechů), kteří každé ráno odchází kopat s nadĕjí, že najdou opál, který jim zmĕní život. Takhle to dĕlají den co den, občas i celý svůj život.
|
Z chemického hlediska je opál pouze vodnatý kysličník křemičitý, který nezaujímá smĕs mikroskopických krystalů. Nádherný vnější vzhled s překrásnou opalizací je ale v podstatĕ důležitĕjší než jeho chemické složení. Opály jsou proto používány výhradnĕ k výrobĕ šperků a jiných drobných ozdob. Tyto nerosty se vyskytují v nejrůznějších barevných odrudách a variacích. Jsou bílé, žluté, zelené, modré, červené a nebo také černé. K nejcennĕjším patří opál černý (či spíše tmavomodrý). |
Na turisty zbývá jenom "noodling"
Turista sice nemá dovoleno kopat, ale může dělat "noodling" (povrchové hledání opálu). Znamená to přehrabovat se a ručne prohledávat zeminu na určeném místĕ, kde už skončila tĕžba.
I my jsme se o to pokusili, ale dlouho jsme to nevydrželi. Je to práce špinavá, pravdděpodobnost že bychom nĕco našli byla velice nízká a na sluníčku vylézala teplota opět nad 30°C.
V Coober Pedy (název vznikl z abordžinckého jazyka "cupa piti", což znamená ve volném překladu "bílý muž v jámĕ") se těží především zářivĕ bílý nebo krémový opál. V roce 1956 tam byl nalezen opál o hmotnosti 3,4 kilogramu, který byl ohodnocený částkou 1,7 milionu australských dolarů.
S "nudlováním" jsme sice neuspěli, ale potěšili jsme se alespoň na místní plovárnĕ. Kdo by řekl, ze ve mĕstĕ, kde je voda "nad zlato", bude velký plavecký bazén a to navíc za pouhé 3 australské dolary na den.
Západ slunce nad Breakaways
Každý západ slunce má v Austrálii svůj příběh a protože k tomuto dechutajícímu okamžiku zbývala jen krátka doba, rozhodli jsme se, že si ho nenecháme ujít nad Breakaways. Jedná se o oblast vzdálenou asi 30 km od Coober Pedy, kde se z pouště zvedá do výšky náhorní plošina a naproti ní se tyčí hora v podobě stolu se dvěma vrcholy - zlatým a bílým (nazývaná hrad).
Hvězdné nebe, které se rozzářilo asi hodinu poté, co se sluníčko schovalo za obzorem, nemĕlo obdoby. Široko daleko nebylo nic, co by nás při pohledu na tu nádhernou oblohu rozptylovalo. Byla černočerná noc a k vidění byly jen miliony svĕtýlek.
Lehli jsme si na karimatky a koukali se pár hodin k nebi, jak padají hvĕzdy, otáčí se jižní kříž, jak je jasná a dlouhá mlečná dráha, kde se nachazí souhvĕzdí škorpiona. Měsíc byl právě v novu a tak jsme se všichni čtyři shodli, že jsme ani nikdy předtím hezčí hvĕzdnou oblohu nevidĕli.
Se smíšenými pocity opouštíme krajinu, kde se uměle vytvořené kopečky táhnou v délce nĕkolika desítek kilometrů . "Zde bych nechtĕl (a ) bydlet", shodujeme se jeden po druhém a míříme dál, tentokrát směr rudé zenrum-Uluru.
 Náhorní plošina nedaleko Coober Pedy, zvaná Breakaways. |
 Pohled na opálové město Cobber Pedy z vrchu. |
 Opracované opály v různých barvách. |
 "Měsíční" krajina kolem Coober Pedy. |
 Kostel pod zemí v Coober Pedy |
 Takto vypadá většina pokojů v podzemním hostelu. |
 Výstražná cedule varující před pádem do šachty. |
