Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V ohnivém Údolí smrti se umírá i dnes

  16:20aktualizováno  16:20
Kola auta sviští po asfaltce a nic nenasvědčuje tomu, že jedu pár desítek metrů pod úrovní moře. Teploměr na palubní desce navíc ukazuje, že venku je hrozivých pětačtyřicet stupňů. Kolem pustá krajina bez jakéhokoliv náznaku zeleně, jen někde občas z vyprahlé země ční sluncem spálený chomáč trní.

Údolí smrti je zkrátka docela výstižný název . Zároveň mě napadá, že projet klimatizovaným autem tuhle nejteplejší a nejsušší oblast Severní Ameriky zase tak velký výkon není. Co asi prožívaly rodiny s malými dětmi, které tudy putovaly v minulém století na koňských povozech? Zastavuji a vydáv ám se do slunečné výhně pěšky . Boraxový lom, na kterém jeho majitelé bohatli od osmdesátých let minulého století až do jeho úplného vyčerpání, připomíná už jen polorozpadlá pec a povoz, ve kterém odsud vždy dvacet mul tahalo pro výrobce mýdla a hnojiv a surovinu borax k nejbližší železnici, tedy 265 kilometrů.

Obejdete-li lom, za půl hodiny pochopíte, že vydat se bez láhve vody ven není nejchytřejší. Pro jistotu je tedy lépe znovu usednout do auta, které se však za pár minut i tak stačí slušně rozžhavit. Ale to není nic proti půdě, která tu pod padesátistupňovým žárem slunce někde dosahuje teploty až devadesáti stupňů Celsia, takže se v ní údajně dají uvařit vejce. Po pár kilometrech přichází takzvané Ďáblovo golfové hřiště. Asfaltku vystřídala prašná silnice vedoucí podivně zvrásněnou půdou. Vypadá jako hluboce zorané pole. Pluh tahle půda samozřejmě nikdy neviděla, jde o dno dávno vypařeného slaného jezera, které tvoří solné krystaly a krápníko vité výrůstky na ploše pěti set kilometrů čtverečních.

V Údolí smrti naprší za rok pět centimetrů vody na metr čtvereční, víc vláhy sem okolní vysoké hory nepustí. Z ničeho nic se za zatáčkou vynořil běžec. Šlachovitý chlapík kluše bez čepice, nemá sebou ani láhev vody. Bůh ví, odkud běží, daleko široko není žádné auto. Ale pak to člověku dojde: Z nejnižšího bodu údolí, tedy právě od Ďáblova golfového hřiště ležícího šestaosmdesát metrů pod úrovní moře, běhá na nejvyšší zdejší horu Telescope Peak vysokou 3368 metrů závod. Nejlepším borcům tahle trasa s úděsným převýšením trvá údajně jen pár hodin. A na tako vý výkon je třeba řádně trénovat.

Od roku 1849, kdy tu první zlatokopové museli zabít své voly a na zapálených povozech, vyudit jejich maso, aby vůbec přežili strastiplnou cestu žhavým údolím, se pochopitelně lecos změnilo. Pocit jistoty mnohým dávají auta a možnost přejet zhruba tři sta kilometrů dlouhé a šestnáct kilometrů široké údolí za pár hodin, popřípadě ubytovat se v hotýlku ve Stovepipe Wells na okraji údolí, a dokonce se před hotýlkem vykoupat v bazénu. Pohodlí civilizace však dokáže provokovat. Proto na Dantesově vyhlídce, kam auto šplhá ze dna údolí dobrou půlhodinu, není od věci vydat se s lahví vody po hřebenu hor dál pěšky.

Po dvaceti minutách si člověk uvědomí, že Údolí smrti je vlastně krásné. Lemují ho vysoké hory, horniny mění barvu od světle žluté po sytě černou. Horniny tu ostatně podávají svědectví o historii Země. Po půlhodince chůze máte srdce v krku, chvíli poté se už slušně točí hlava. Proto je čas obrátit se zpátky. Přitom je třeba dát pozor, ať nešlápnete vedle uzounké pěšinky . I podvrtnutý kotník by tady komplikoval život o něco víc než jinde. Ke kuriózním haváriím v Údolí smrti totiž patří zdánlivé maličkosti. Například řidič jedoucí po jinak kvalitní asfaltce spatří fatu morgánu. O pološílených trosečnících v pouštích se v takových situacích napsalo dost; tady stačí chvilka nepozornosti řidiče a vůz sjede ze silnice.

Pokud pak nedokáže vyjet zpátky nebo nezavolá pomoc mobilem a vydá se dál pěšky, mnohdy nedojde. Třetí největší přírodní památku ve Spojených státech provází smrt od chvíle, kdy ji lidé objevili. Když první zlatokopové po strastiplné cestě rozpáleným údolím konečně vyjeli ven, otočila se údajně jedna z žen, které přežily, a pronesla: »Sbohem, údolí smrti.« Tahle žena už dobrých sto let nežije. Údolí smrti si krutou daň vybírá dodnes.

Může se hodit

V Údolí smrti je zakázáno volně kempovat, nesmí se jezdit ani mimo vyznačené cesty. Část neasfaltovaných silnic vede volným terénem, a kdo se po nich vydá, jede na vlastní nebezpečí. Na terénní silnice není dobré jezdit jiným autem než džípem, protože jakékoliv menší technické problémy auta mohou způsobit velké nesnáze.Na terénních silnicích bývá malý provoz, a tak než přijede pomoc, může ve velkém horku dojít turistům například pitná voda.

NA CO DÁT POZOR
Výlety je nutno naplánovat tak, aby se turisté do setmění vrátili na jedno z míst, kde lze přespat. Před každou cestou je nutno mít plnou nádrž (benzín je lepší tankovat mimo údolí, neboť u čtyř pump, které v Údolí smrti jsou, je benzin výrazně dražší než jinde). Kempovat lze pouze na devíti místech: celoročně jsou otevřeny Furnace Creek, Mesquite Spring, Emigrant a Wildrose.Od října do dubna pak Texas Spring, Sunset a Stovepipe Wells.Od dubna do října jsou naopak otevřeny Thorndike a Mahogany Flat. Všichni návštěvníci musí zaplatit ve Furnace Creek Visitor Center, které je zhruba uprostřed údolí, poplatek. Za auto se platí např.10 dolarů. Každý, kdo se vydá na návštěvu údolí, by si měl nechat před cestou zkontrolovat, zda má auto v bezvadném technickém stavu. Pokud mu i přesto auto vypoví službu, doporučuje se neopouštět ho a nevydávat se hledat pomoc, ale zůstat v něm.

INFORMACE
Údolí smrti je jedním ze 370 národních parků USA a podrobné informace pro turisty lze získat na adrese: Death Valley National Park, P.O.Box 579, Death Valley, CA 92328-0570, U.S.A.



Badwater je jedno z nejníže položených míst pod mořem.

Autor:




Nejčtenější

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.