V Královském paláci na Sumatře

Během mé cesty po Sumatře - čtvrtém největším ostrově na světě - jsem se setkal hned s několika zajímavými kulturami. Největší dojem ve mně zanechala skupina s etnologickým názvem Minangkabau, proslulá matrilineárním systémem, unikátní architekturou a nejpohostinnějšími lidmi na celé Sumatře.

Matrilineární systém
Lidé Minang, jak jsou někdy zkráceně označováni příslušníci této skupiny, si jako jedni z mála na světě uchovali matrilineární systém až do dnešních dní.

Princip tohoto systému spočívá v tom, že dědické právo a rodinná příslušnost jsou určovány po ženské linii, nikoli mužské, jak je tomu u nás. Každý Minang je tak příslušníkem rodinného kmenu své matky a veškerý majetek včetně rýžových políček a domu je majetkem ženy.

Architektura
Ukázkou jedinečnosti této kultury jsou tradiční stavení nazývaná rumah gadang, doslovně přeloženo jako "veliký dům". Dům má tvar podlouhlého obdélníku s jedním vchodem uprostřed delší strany.

Nejzajímavějším elementem jsou štíty, které se na obou koncích domu prudce zvedají k obloze. Tento tvar údajně představuje býčí rohy.

Podle jedné z legend mělo dojít ke střetu mezi vojáky z Jávy a místními lidmi. Ozbrojenci ze Sumatry byli v početní převaze, a protože chtěli předejít zbytečnému prolití krve, navrhli jinou formu boje: zápas mezi dvěma býky zastupujícími každou ze znepřátelených stran.


Štít královského paláce

Jávané souhlasili a přivezli z Jávy obrovského statného býka. K jejich velikému překvapení přišli Minangové ve stanovený den s malým telátkem. Protože nebylo několik dní krmeno, rozběhlo se po začátku zápasu k velkému býku v domění, že to je jeho matka, a noži, připevněnými na rozích mu rozpáralo břicho.

Přihlížející začali radostně vykřikovat "Minang kabau! Minang kabau!" což v překladu znamená "vítězný býk". Podle toho pak bylo pojmenováno celé království a býk se stal jeho symbolem.



Královský palác
Ukázkou typické minangské architektury je královský palác Pagaruyung stojící nedaleko městečka Batusangkar. Původně byl postaven výhradně ze dřeva, bez použití jediného hřebíku.

Bohatou fotogalerii si prohlédněte ZDE.

Po vstupu do hlavní haly přivítá návštěvníka královský trůn. Oproti mému očekávání není nijak bohatě zdoben, nepočítám-li nádherné pestré textilie. Ty ostatně zdobí celou hlavní halu.

Král, protože sloužil lidu, měl i přes své výsadní postavení být lidu co nejblíže, což bylo demonstrováno výškou jeho trůnu – sedával na matraci jen několik málo centimetrů vyvýšené nad zemí. Za královským trůnem bylo po celé délce paláce několik komnat. Až na jednu byly všechny určeny pro princezny. Synové neměli právo spát spolu se zbytkem rodiny, a tak trávili noci v mešitách, v prostoru pro ně určeném. Od matky dostali na noc pouze lehkou přikrývku. Údajně proto, aby si zvykli na tvrdé podmínky a stali se z nich statní muži.

Poslední z komnat, o které jsem se doposud nezmínil, byla určena pro komunikaci mezi králem a jeho ministry. Komnata byla poměrně dlouhá a viselo v ní sedm závěsů. Jednání mezi králem a ministrem pak probíhalo mezi takovým počtem závěsů, nakolik tajná byla diskutovaná věc.



Královský trůn

Po prohlídce hlavní haly může návštěvník nahlédnout také do kuchyně. Ta se nachází za královským palácem a spojena je s ním krátkým dřevěným mostem. K vidění jsou zde původní nástroje používané Minangy během kuchtění - naběračka vyrobená z kokosu, velké dřevěné kleště na otevírání kokosu a další předměty. V rohu místnosti stojí obrovská truhla určená k uskladnění rýže, zdejší nejběžnější plodiny.

Vnímavý návštěvník si během přechodu mezi palácem a kuchyní všimne dřevěného koně. Jeho živého kolegu používal kdysi král během cest k přepravě svých věcí.

Na žádné z králových výprav nechyběly ani včely. Ty sloužily jako jeho ochránci. Několik úlů bylo též u královského paláce. Pokud návštěvník přicházel v dobrém, měl cestu volnou, pokud však přicházel se špatnými úmysly, byl jeho osud zpečetěn.

Ministři nebyli v paláci přítomni stále. Bydleli obvykle v rodných vesnicích, a tak k jejich svolávání byly používány obrovské dřevěné klády pracující jako bubny. Nacházejí se pod přístřeškem vedle paláce, a to hned dva druhy. Jeden sloužil, jak už jsem zmínil, ke svolávání ministrů, druhý byl používán pouze k výjimečným účelům – pokud někdo zemřel nebo hrozilo-li nebezpečí.

Po pár hodinách strávených obdivováním minangské kultury se spokojeně vracím do svého hostelu na jezeře Maninjau. Je neuvěřitelné, jak některé věci, přestože je člověk zažil jen krátce, dovedou ulpět v paměti a při každé vzpomínce příjemně pohladí. Vzpomínka na kulturu Minangkabau patří u mě k jedné z nich.

Býk, symbol kultury Minangkabau

Chudí, ale pohostinní lidé Minangkabau

Rýžová políčka

Královský palác

Královský palác

Detail štítu paláce

Královský trůn