Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V korálovém ráji Austrálie

  10:14aktualizováno  10:14
Šestice "potápěčů" se zvolna šine po hladině. Občas někdo z nich zmizí, po chvilce se opět vynoří a vystříkne ze šnorchlu proud mořské vody. Kolem dokola nic. Tedy skoro nic. 80 kilometrů na západ Port Douglas, pobřeží severní Austrálie, na východ pak tisícikilometrová propast Tichého oceánu s písečnými zrnky rozsetých pacifických ostrůvků...

Největší korálové království
To nejdůležitější v tomto místě a důvod, proč šestice šnorchlujících turistů brázdí oceán, se však skrývá pod hladinou. V hloubce od několika decimetrů až do několika set metrů se nachází největší korálové království světa - Velká útesová bariéra (Great Barrier Reef). 

Délka 2000 kilometrů od obratníku Kozoroha skoro až k pobřeží Nové Guineje, stáří většinou dva, ale i 18 milionů let. A také miliony barevných ryb, sasanek, krabů, raků, mlžů, plžů - toto je největší "stavba" planety, kterou vytvořily živé organismy. Tak velká, že je viditelná i z vesmíru.

Stačí ponořit hlavu do vody, zvolna vlnit ploutvemi a dívat se. Je to jeden z nejúžasnějších pohledů, který se kdy člověku může naskytnout. Nepřekoná ho asi žádný pozemský spektákl.

A přitom to celé začíná docela legračně.

Turistická výprava
V malebném severoaustralském přístavu Port Douglas nabírá mohutný velkokapacitní rychločlun Quicksilver čtyři stovky pasažérů. Zpočátku to vypadá na pořádný turistický průmysl - celohliníková loď skrývá klimatizované sály, bary s občerstvením, stánky se suvenýry. A také všudypřítomné televizní obrazovky, na nichž běží filmy o Velkém bariérovém útesu a nejrůznější instruktáže o šnorchlování, potápění, plavání a dodržování bezpečnostních pravidel.

Po třech palubách mezitím pobíhají desítky zaměstnanců a průvodců - muži v tričkách společnosti, dívky ve slušivých dvoudílných plážových šatech, po nichž ihned zatouží nejedna přítomná turistka. Všichni do jednoho se profesionálně nejen tváří, ale i chovají a ochotně odpovídají na jakékoli otázky.

Plavba stojí za to - ani dlouhá, ani krátká. Za hodinu a půl ďábelsky rychlé jízdy (člun Quicksilver se řítí rychlostí 35-40 uzlů), kdy kolem ubíhají bohatou vegetací porostlé ostrůvky a korálové atoly útesu, loď přistává v moři nikoho uprostřed korálové říše a přiráží k mohutnému sofistikovanému pontonu. Ale režie je dramatická. Ještě než turisté dostanou své podmořské království, přichází oběd formou bufetu - jak jinak než ryby a rybí saláty, krevety a další mořská havěť. Jen se před plavbou nepřecpat!

Pod hladinu
A pak to konečně začíná. Stovky plavců navlékají tenké bleděmodré overaly, obouvají ploutve, nasazují brýle a šnorchly a za pozorného dohledu desítek instruktorů a plavčíků se noří ve vymezeném úseku do vln korálového útesu. Těsně u pontonu to vypadá spíš jako u nějakého obřího podolského plaveckého stadionu. Je tam pěkná tlačenice. Ale dá se plavat i dál.

Ruska Jelena po chvilce vylézá a oči má navrch hlavy. "Pjotr, Pjotr, viděl jsi ji? Kousek ode mne plavala takhle veliká mořská želva," roztahuje doširoka ruce. Kdo chce z tlačenice ven, může si připlatit a vyrazit malým člunem na hodinový šnorchlovací výlet daleko od davů.

Skupina pěti turistů cestou navléká neopreny (voda má sice 27 stupňů, ale kdo je v ní dlouho, rád se zahřeje), ploutve a šnorchly. Mají tu i speciální brýle pro krátkozraké se zabudovanými čočkami.

Průvodkyně Erika s hřívou zlatých vlasů a postavou australské plavecké šampionky rozdává poslední instrukce:

"Poplavu první, držte se kolem mne. Čeká nás asi 50 minut plavby. Nikam nespěcháme, cílem je mít krásné zážitky. Občas se vynoříme na hladinu a řekneme si, co jsme už viděli a ještě můžeme vidět."

"Co žraloci?" nedá to jedné mladší Francouzce.

"Nebojte se, možná nějakého uvidíme, ale v této oblasti nedorůstají délky větší než dva metry. Nejsou nebezpeční," uklidňuje Erika.

Jde se na to. Jaký je to pocit? Jako když je tma a najednou někdo rozsvítí světlo.

Pod hladinou se otevírá podmořský svět Julesa Verna. Ten přívětivější. Koráli hrají barvami a vytvářejí ty nejbizarnější stavební konstrukce. Všechno je porostlé sasankami a kolem plavou stovky ryb, které tvary ani zbarvením s rybami jihočeských rybníků nemají nic společného.



Zéva obrovská

Erika se občas ponoří ke dnu a ukazuje různé druhy korálů. Najednou se něčí ruka pod vodou vymrští - celá skupina se otáčí tím směrem. Deset patnáct metrů daleko ladně plave dravá mořská želva. Ale zájem skupiny jí nevoní, rychle mizí ve stínu útesu, který v jednom místě strmě padá do temné hlubiny.

Po chvilce skupina naráží na mohutnou rybu. Velký kanic! Vypadá trochu dobrácky a zároveň tajemně, jako nějaký podivný vodní slon. Zdá se nemotorný, ale když se někdo ze skupiny ponoří a pokouší se jej pohladit, kanic obdivuhodně zrychlí a zmizí v útesu.

"Je to velká pochoutka čínského jídelníčku," říká na hladině Erika.

Když se člověk vynoří, má prazvláštní pocit. Kdyby malý člun odjel, nebylo by tu nic. Až z toho mrazí. 200 kilometrů na sever u Cape Tribulation ztroskotal mořeplavec James Cook. Útes Agincourt, jak se toto místo jmenuje, je takřka neviditelný. Jen občas moře naráží na korálové útesy, hladina se čeří a napovídá, že hloubka je tu minimální. Ale je to právě tady. Pouhých 300 kilometrů odtud na severovýchod padá dno do závratné hloubky téměř pěti kilometrů. Erika sbírá na dně ulomené korály a ukazuje je ostatním, občas fotí barevné papouščí ryby a sasanky.

Zlatý hřeb výpravy
A pak přichází zlatý hřeb výpravy - zéva obrovská jak z vernovky. Největší mořský mlž planety. Obrovská "škeble" přilepená ke dnu může mít hodně přes sto kilo. Lastury jsou rozevřené a "ústa" tvoří měkké namodrale žíhané maso. Erika se potápí a opatrně vkládá ruku na kraj "úst". Zéva se zavírá, až má člověk strach, že ženu uvězní. Erika vybízí ostatní. Ačkoli tlak vody svírá ušní bubínky, je to závratný pocit. Zblízka je zéva ještě větší. Opravdový kolos. Ale když sevře ruku, je jemná jako peřinka. O kus dál je jiná zéva, snad ještě větší, jen uvnitř je hnědá.

Výlet končí v okamžiku, který přesně naplňuje staré známé přísloví: "Když hra nejmilejší, přestaň." Teprve teď by chtěl člověk doopravdy objevovat, nořit se ještě hlouběji a plavat dál od ostatních. A ten žralok trochu mrzí. I když, kdo ví, zda by byl tak neškodný, jak říkala Erika... 

Může se hodit

Jak se tam dostat
Jedna z nejjednodušších cest do těchto míst Austrálie vede letecky, například s British Airways přes Londýn do Singapuru a odtud s Quantasem (ze Singapuru létá denně) do severoaustralského Cairnsu. K Velké útesové bariéře pak pořádá z Cairnsu a Port Douglasu na pobřeží denní i vícedenní plavby Quicksilver i další společnosti. Určitě se vyplatí připlatit si za hodinový šnorchlovací výlet do korálových útesů s menší skupinou.

Co ještě podniknout
Kdo už se dostal do Cairnsu, neměl by si nechat uniknout výlet do deštného pralesa. Nejsnadnější cesta vede lanovkou do turisticky pitoreskní Kurandy a odtud zpět vláčkem do Cairnsu. A konečně - opravdový zážitek jsou tamní krásné pláže.

Co si koupit
Tradiční domorodé předměty - hudební nástroje, bumerangy. Trička s domorodými motivy, kožené australské klobouky, žraločí nebo krokodýlí zuby.


Uprostřed útesu. Korály, ryby, mlži, plži a sasanky - člověk má najednou všechno jako na dlani

Tak vypadá jeden z tisíců korálových ostrůvků Velkého bariérového útesu z ptačí perspektivy

Vernova zéva obrovská je opravdu mohutná a uvnitř barevná a hebká

Turisté vyrážejí na lov beze zbraní přímo doprostřed korálového ráje asi 80 kilometrů od břehů severní Austrálie

Autoři: ,




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.