"U nás se dá jezdit od září až do července,“ chlubí se Thomas Egebrecht ze střediska Schnalstal. "Srpen našim hostům nedoporučujeme, bývá těžký mokrý sníh,“ dodává Egebrecht.
Ale i tady mají letos se sněhem potíže. Sjezdovky jsou sice perfektně vysněžené a upravené, vrcholky kopců jsou však téměř holé. "Museli jsme sáhnout pro sněhová děla,“ stěžuje si Egebrecht na globální oteplování.
"Mimochodem tam, kam ukazuju, před lety našli Ötziho, znáte ho?“ ptá se Thomas. Kdo by neznal příběh německých manželů Simonových, kteří v září 1991 při návratu z túry po vršcích Ötztalských Alp našli 5150 let starou mumii muže. Jejich nález je nyní uložen v Jihotyrolském archeologickém muzeu v Bolzanu.
Lyže, snowboard, sáňky
Schnalstal si oblíbily především rodiny s dětmi. Nabízí široké, nijak zvlášť prudké sjezdovky o celkové délce 35 kilometrů, sedačkovou lanovku a hlavně klid pro výuku lyžování i snowboardingu.
"Málokdy tu jsou fronty, vyplatí se nám sem jet, i když to máme trochu z ruky,“ vypočítává mi Ital ve středním věku u stánku se svařeným vínem další důvody, proč váží cestu z Bolzana, které leží dobrých sto kilometrů, do vysoko položeného Schnalstalu.
O kvalitách místních svahů ovšem svědčí i fakt, že do Schnalstalu před zahájením regulérní "evropské“ sezony pravidelně přijíždí trénovat řada národních lyžařských výběrů. Kdo nechytá vyhlášený jihotyrolský bronz na svahu, může vyrazit do okolí na běžkách nebo sáhnout po sáňkách. V okolí ledovce Schnalstal je množství běžeckých tratí a jedna sáňkařská dráha. Sáňky vám přímo u parkoviště půjčí za sedm eur na den.
Schnalstal
Uprostřed čtrnácti třítisícovek
Lyžovat se v Itálii dá i ve střediscích, která se nechlubí žádným ledovcem. Jedním z nich je Solda. Nejvyšší hora Jižních Alp se jmenuje Ortler (3905 m). Pod ní se rozkládá atraktivní centrum se 40 kilometry sjezdovek a bezpočtem dalších míst pro takzvaný freeride.
"Někdy opravdu koukám, co freeridisté sjedou,“ diví se Peter Sapelza, zaměstnanec ski arény. Prudkost a majestátnost některých svahů, na které ukazuje, bere dech. Vyhlášený je extrémní sjezd úzkým padákem, kterému se říká "Kanonenrohr“. Kdo se pro něj rozhodne, čeká ho nezapomenutelná, velice náročná jízda hlubokým prašanem s nádhernými výhledy na všech čtrnáct třítisícovek.
Zajeli jsme spolu do nejvýše položeného iglú v Evropě. Jsme ve výšce téměř tři tisíce metrů, docela to fouká. A místy opět chybí sníh. "To by se ještě před několika lety nestalo,“ mává bezmocně rukama nad vydřenými kopci.
Při ideálních podmínkách lze absolvovat sjezd z 3300 metrů do údolí, které leží v 1900 metrech nad mořem. Na jeho konci budete mít v nohách jedenáct kilometrů. To si nechá ujít málokdo.
Také na Soldu podle místních pravidelně jezdí trénovat lyžařské reprezentace. A třeba až z Kanady. Na své si přijdou i běžkaři. Od listopadu do konce dubna jsou zde připravené stopy desetikilometrového běžeckého okruhu, které jsou díky umělému osvětlení k dispozici i večer.
Vpravo nejvyšší hora jižních Alp - Ortler (3905 m)
Za dvě hodiny na sjezdovce
Jižní Tyrolsko se celá léta vyvíjelo podle možností, které mu nabízela jeho historická poloha. Obyvatelé severovýchodního koutu Itálie měli vždy blíž do Rakouska a Švýcarska než do vlastní země. A tak si místo pizzy a těstovin dejte raději téměř půl roku uzený špek, vynikající marinovaná žebra, fantastický domácí sýr či pečeného jelena s jihotyrolskými knedlíky.
Proto většina obyvatel mluví německy a jen necelá třetina italsky. Původní jazyk kraje, ladinštinu, má v hlavě už jen 18 tisíc lidí.
Zatímco ještě před rokem bylo Jižní Tyrolsko pro normální českou rodinu dosažitelné autobusem nebo vlastním autem, dnes už nejrůznější nízkonákladové aerolinky nabízejí letenky do blízkosti zimních středisek skoro za pakatel. Například do Bergana, odkud na přílety letadel navazuje hned několik spojů až do hor, stojí zpáteční letenka z Prahy necelých třináct stovek. Namísto dlouhých deseti hodin cesty si v letadle nestačíte ani přečíst noviny.
Srdce italských Alp je už hodně blízko. A sníh se stává jistotou.
|
