Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V huti Jakuba Skláře

  12:06aktualizováno  12:06
Deštivé odpoledne na Vysočině je jako každé jiné-ospalé. A stejně tak působí i malá vesnička Tasice poblíž Ledče nad Sázavou. A tak jediný vzruch zřejmě slibuje směrovka u silnice s nápisem "Huť Jakub". Kdo se nechá zlákat a odbočí, nebude litovat. Typická silueta huti s vysokým komínem se objeví hned za odbočkou, areál doplňuje několik hospodářských budov a celé nádvoří s udusaným štěrkem uzavírá železná brána. Je sice rok 2001, ale stejně tak by mohl být třeba rok 1947, protože tasická sklárna žije trochu jinak, než je zvykem na počátku třetího tisíciletí. Vždyť je také jednou z nejstarších dosud pracujících sklářských hutí ve střední Evropě, kde se navíc průhledný zázrak vyrábí tak jako kdysi.

 "Tasická sklárna dnes patří mezi technické památky první kategorie," říká na uvítanou Petr Macke, jeden z vedoucích pracovníků Huti Jakub. "Huť se totiž dochovala prakticky v původním provedení až do dnešních dnů, a to včetně takových detailů, jako jsou dřevěné klíny ve vazbě střechy. I způsob vytápění je dnes ojedinělý, protože tu stále ještě používáme generátorový plyn, což je nástupce přímého otopu," vysvětluje Petr Macke.

Přestože byla sklářská huť v Tasicích postavena už v roce 1796, udržela se v provozu nepřetržitě, a to navzdory všem těžkostem, které ji za celou tu dlouhou dobu potkaly. Změny se jí však jakoby zázrakem vyhýbaly. Dokonce i po znárodnění byla ušetřena veškerých snah o modernizaci, protože nový režim plánoval její zrušení. A tak si historický sklářský komplex zachoval původní ráz, který dnešní sklárně vdechl podobu živého, plně funkčního skanzenu. "Huť Jakub je i dnes sklárnou v plném provozu, takže to není žádné muzeum," říká Naďa Vilimovská, která se ujímá role průvodkyně.

"Návštěvníci, kteří k nám přijíždějí, se tak mohou nejen seznámit s historií sklářství, ale přímo i s výrobou skla. Ostatně to si potom mohou zakoupit i v naší prodejně. Ale ze všeho nejvíce je povětšinou zajímá, jak to bylo s Jakubem Sklářem," dodává s úsměvem. Naráží tak na skutečnost, že v tasické huti se z větší části natáčel úspěšný televizní seriál Synové a dcery Jakuba Skláře. "Ještě dnes jsou tady skláři, kteří učili Luďka Munzara základům řemesla. A tady v tom domě filmový Jakub Cirkl žil," ukazuje na budovu v těsném sousedství kanceláří. "Jedinou odlišností oproti seriálu je to, že okolo stromu před domem už není lavička, na níž Cirkl sedával," doplňuje podrobnosti, které návštěvníci tak rádi slýchají. Hned vedle "Cirklova" domu je vstup do hlavní budovy se sklářskou pecí. Uvnitř momentálně panuje klid - skláři v krátkých kalhotách vychutnávají polední pauzu dole pod verštatem, kde sálající horko není tak trýznivé.

"Verštat? To je celý tenhle prostor z prken kolem pece," zahajuje rychlokurs sklářského slangu sympatická průvodkyně a rovnou na něj vystupuje. Horko, které tam nahoře zavane, je jako úder kladivem. Stačí chvíle a na zádech cítíte čúrky potu, takže se už ani příliš nedivíte, proč se skláři pohybují při práci takřka v plážovém úboru. "Teplota uvnitř pece je teď kolem 1300 stupňů," informuje Naďa Vilimovská. "Teď sklář nabírá kerblík - to je ta kulička, na niž se nabaluje další hmota," pokračuje ve výkladu. Horko začíná být nesnesitelné. "A víte, jak se řekne kerblík v množném čísle? No přece kerblata," neodpustí si hravou poznámku, když vidí, jak se návštěva na verštatu pěkně smaží. Teď už ale rychle dolů, jinak se zásoby piva připravené pro skláře ocitnou v ohrožení.

"Tak a této šachtě se říká hundaj. Tudy odtéká vyvřelá sklovina," završuje výklad z okolí pece průvodkyně. "A teď se půjdeme podívat ještě do dalších provozů." Právě včas, protože vychladnout už potřebuje nejen vyráběné sklo, ale i návštěvník, který se sklářům chvíli pletl pod nohy. Když člověk projde celou trasu, stejně se nakonec ještě vrátí zpátky k peci. Tasovičtí totiž mají pro návštěvy ještě jedno speciální lákadlo. Po dřevěném schodišti přímo od pece se vystoupá až pod střechu sklárny, kde vznikla překvapivě útulná restaurace. Z jedné strany ozařuje prostor světlo procházející barevnými vitrážemi, z druhé strany je celoskleněná stěna, přes niž je celý mumraj kolem pece vidět jako na dlani. A kdo chce chuť po zlatavém moku ještě trochu přiživit, může si vyjít na otevřenou dřevěnou terasu, odkud to má k sálavému horku pece ještě o něco blíže...

tomas.turecek@mfdnes.cz

Může se hodit

KDY PŘIJET:

Ve sklárně se pracuje přibližně od šesti do třinácti hodin, takže od toho se odvozuje i doba návštěvy. Pokud se sejde více než deset lidí, lze absolvovat prohlídku i s průvodcem. Individuální prohlídku pak kdykoli během pracovního dne. Na sobotu 12. května připravili pracovníci hutě od 8 hodin pro veřejnost den otevřených dveří. Během něj si návštěvníci budou moci prohlédnout všechny provozy a otevřený bude i obchod se sklem.

VSTUPNÉ: V případě prohlídky s průvodcem platí dospělí 50 korun a děti 20. Snížené vstupné pro individuální prohlídku je také 20 korun.

KDE NAKOUPIT: Výrobky tasické sklárny si lze koupit přímo ve zdejším areálu, kde funguje prodejna skla. Návštěvníci mohou rovněž využít služeb místní restaurace a občerstvit se s výhledem přímo na sklářskou pec.

CO JEŠTĚ VIDĚT: Návštěvu huti je možné spojit s prohlídkou dalších zajímavých míst v okolí: Kutné Hory, Českého Šternberka, Konopiště, Kačiny, Sázavy či Žehušické obory.

Domek Jakuba Cirkla a strom, pod nímž sedával.

Silueta Huti Jakub, která uvítá návštěvníka Tasic hned na okraji obce. Sklářský komplex vypadá stejně už po dlouhá desetiletí.

V Huti Jakub mohou návštěvníci vidět na vlastní oči obtížnou práci proslulých českých sklářů.

Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.