V dolech afrického Nigeru riskují děti život kvůli zlatu

Dvanáctiletý Suley Zourkeley si nedělá o životě horníka ve zlatém dole žádné iluze. "Když se na to dáte, přepadne vás brzy únava. Jste-li příliš utahaný, mohou vás vytáhnout nahoru na laně, ale občas tam člověk natáhne bačkory," říká. Ve zlatém dole v nigerské poušti dřou tisíce dětí za pár šupů nebo zadarmo - zaplaceno totiž dostanou jen když najdou zlato. Pomalu slézají úzkými důlními šachtami až do 80metrové hloubky, aby tam odštípávaly úlomky skály a hledaly zlatý prach.

Na dole Koma Bangou, ležícím 160 kilometrů od metropole této západoafrické země Niamey, stoupá teplota vzduchu na povrchu nad plus 40 stupňů Celsia. V podzemí vládne mnohem větší vedro, což je pro děti velmi nebezpečné. Podle propočtů Ibrahima Balla z Mezinárodní organizace práce (ILO), jednoho z mála humanitárních pracovníků pravidelně navštěvujících důl, žije a pracuje v tomto dole na 50.000 lidí, z toho 30 procent dětí. "Pracuje se tu v podmínkách, které jsou nesnesitelné pro dospělé, natož pak pro děti," konstatuje Ibrahim Balla.
   

Na otrockou práci dětí v západní Africe se opět soustředila pozornost po nedávném zadržení eritrejské lodi Etireno, která jak se potvrdilo vezla děti za prací do Gabonu. Ať už jsou zahrnovány mezi otroky nebo ne, milióny dětí po celém tomto regionu denně riskují své životy a zdraví v zápase o přežití své i svých rodin.
   

V Koma Bangou šplhají děti dolů po lanech do nezabezpečených důlních šachet. Stovky dalších sedí ve stanech nebo v hlukem a prachem prosyceném vzduchu, ručně rozbíjejí kusy skály nebo promývají a třídí úlomky. Podle dělníků jsou šachty obzvláště nebezpečné v noci, protože v neosvětleném městě hrozí neustále nebezpečí, že se do nich někdo zřítí. Přesto však kopání pokračuje čtyřiadvacet hodin denně - proč by ne, když i za dne je jediným zdrojem světla v podzemí kapesní svítilna připevněná na čele?
   

Město je magnetem pro kopáče z vesnic sahelského regionu na jižním okraji Sahary - jedné z nejchudších oblastí světa. Vesničany sem vábí prchavý příslib brzké kořisti a trvalého bohatství, konstatuje Ibrahim Balla. Zlatý prach je prodáván nákupčím v Niamey, zatímco město drží při životě obchodníci z celého regionu.
   

Ve městě zmítaném zlatým opojením kypí rušný život - svědectví vytrvalého lidského úsilí a hybná síla chudoby. Oslíci vlečou do Koma Bangou vyprahlou krajinou barely s vodou. Led je sem dopravován ve velkých kvádrech, které jsou pak ručně rozporcovány sekyrou a kusy zabalené v pytlích prodávány majitelům barů.
   

Ibrahim Balla doufá, že se podaří realizovat série plánů na zlepšení situace pracujících dětí, na která číhá podle jeho mínění ve městě, kde bují prostituce a narkomanie, celá řada nebezpečí. Byl by rád, kdyby se podařilo zakázat práci dětem do věku 12 let a umožnit jim vyučit se nějaké profesi. Nedostatek vzdělání představuje podle Ibrahima Bally stejně velké riziko jako kterékoliv jiné nebezpečí. "Děti nemají možnost vyučit se nějakému řemeslu. Práce v dole je pro ně činností bez budoucnosti."
   

Ale děti, které dostávají za práci peníze - pokud je vůbec dostávají - si příliš nestěžují, patrně však proto, že nemají příliš na výběr. "Musím tady pracovat," vysvětluje 17letý Adama Isaac, který právě celý upocený a zaprášený vylezl z důlní šachty. "Nutně potřebuji peníze."