Devadesátiletý Jaroslav Císler brázdí sjezdovky v Česku i Alpách

Devadesátiletý Jaroslav Císler brázdí sjezdovky v Česku i Alpách

V devadesáti brázdí na lyžích alpské sjezdovky

  • 23
Staršího lyžaře na sjezdovce těžko potkáte. Plzeňan Jaroslav Císler je považován za raritu i v Alpách, kam dodnes rád se svými carvingovými lyžemi vyráží. V úctyhodných 90 letech! Hádal by mu je málokdo. Tím méně, když se oblékne do lyžařské výstroje a bez problémů sjíždí 14 kilometrů dlouhé svahy.

Jaroslav Císler míří každý rok do Alp aspoň dvakrát. Právě před pár dny se vrátil z Rakouska. "Když už nemůžu, tak zastavím, odpočinu si a jedu dál. Padat nepadám, když mě někdo nesejme. Na to jsou nejhorší snowboardisté," říká lyžař. Základem podle něj je udržet si váhu, protože kila navíc jsou silná zátěž.

Jaroslav Císler má však postavu jako proutek. Také díky rotopedu, na který u manželů Císlerových narazíte hned v předsíni.

"Je to dobrá věc. Dá se při něm například koukat na televizi," vysvětluje bývalý tělocvikář, který každý den hodinu cvičí i různé protahovací a posilovací sestavy. Hlavně díky tomu se dodnes bez větší námahy předkloní a dotkne se špiček nohou. Podobné je to s předklonem v sedu roznožmo, kdy opře čelo až o zem.

"Cvičit musím, protože bez toho bych na Alpy šetřil zbytečně. Žene mě i to, že čtyřicet let před revolucí jsme tam nemohli, tak si to teď vynahrazuji. Ty výhledy ze sjezdovky v třech tisících metrech mě fascinují," líčí Císler, kterého si určitě dodnes pamatují studenti z katedry tělesné výchovy na předrevoluční Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni.

Po lyžování pivo v hospůdce

"Ale jestli si někdo myslí, že v devadesáti může být člověk zdravý, tak z logiky věci vyplývá, že to není možné. Devadesát let musí být někde znát. Já jsem například po operaci páteře," říká. Věk podle něj přinesl i to, že si jako dřív nemůže jít zaběhat. "Běhat ve stáří je totiž opravdová volovina, protože je to zbytečná zátěž na klouby a na páteř," vysvětluje celoživotní milovník všech druhů sportů.

Obtíže mu prý bohužel dělá i ježdění na běžkách, na kterých v dobách výuky tělocviku strávil většinu zimy. "Šumavu i Krkonoše mám proběhané, běžky jsem opravdu miloval, teď mi hodně chybí, ale nedá se nic dělat, při běhání mě bolí záda. Když ale jedu na sjezdovkách, tak mě nebolí vůbec nic," říká stařec, který je stále svěží nejen fyzicky, ale také duševně. Má vystudované i učitelství francouzštiny, v plzeňské Francouzské alianci si půjčuje knihy, čte, studuje.

Svěží je podle svých slov také proto, že celý život trávil s mladými lidmi. "I teď to tak je, do Alp vyrážím v partě s mnohem mladšími přáteli. Jsou tak hodní, že mi odnesou i bagáž až na pokoj," usmívá se sportovec, který na lyže vyráží vždy tak v devět ráno a končí kolem druhé odpoledne. "To mi bohatě stačí, pak pozoruji panorama hor, dám si něco v místní hospůdce, protože není nic lepšího než pivko po námaze," dodává Jaroslav Císler.

V těchto dnech se však ze sportovce aktivního mění ve sportovce - fanouška. "Během zimní olympiády ho od televize nic neodtrhne," říká jeho manželka.