Útok na vrchol se blíží

Vladimír, Láďa, Libor, Kalda a Alice odešli po snídani z BC do C2 připravit se na vrcholový útok. Kalda s Alicí si nesli lyže, Vladimír už je má vynesené do C2 z předchozího pokusu, který hned v počátku zhatilo korejské neštěstí. Láďa je horolezec, skialpy nemá. Libor chce zůstat jen v C2, na vrchol jít nechce.

Klíčovou událostí ten den byl obnovený průstup středeční lavinou poničené cesty mezi C1 a C2. Do skalního úseku cesty z C1 do C2 nastoupili jako první Láďa a Vladimír, kteří museli znovu zavěsit lavinou strhané fixy a opravit štandy v celém spodním strmém úseku cesty.

V těsném závěsu za Láďou a Vladimírem šplhali nahoru Alice, Kalda a Libor. Všichni byli dost nervózní a neustále kontrolovali terén nad sebou v obavě, aby se neutrhl další kus séraku a cestou neprojela další lavina. Nebylo kam uhnout a je pravda, že jsme dali lavinám, aby po špatném počasí spadaly, čas jen jeden den, a to je málo.

Horní část cesty byla nepoškozená a bezpečná a všichni dorazili do C2 bez dalších problémů mezi třetí a čtvrtou odpoledne.
Odpoledne v C2 probíhalo ve znamení balení a příprav na cca třídenní práci ve stěně. Batohy utěšeně nabývaly na váze.

Po skončení všeho toho balení a kontrol maček, cepínů i lyží, prováděných jako vždy před vrcholovým útokem s důkladnou pečlivostí, si kluci a Alice v C2 uvařili typickou výškovou večeři sestávající se ze dvou chodů - instantní polévky a instantního guláše nezaměnitelné univerzální chuti a zápachu. A kolem sedmé šup do hajan.
Kaldovi není moc dobře, dnes mu to moc nesedlo.

Jana a Robin se krátce po odchodu vrcholového týmu ze základního tábora dopoledne vypravili s notebookem a spoustou drátů do Chuckungu za italskou vědeckou výpravou, aby se pokusili nabít baterii notebooka s pomocí jejich silnějších solárních panelů. Italové "nebyli doma", měřili GPS souřadnice BC pod jižní stěnou Lhotse. Solár měli položený i s baterií na zídce lodžie, kde v Chuckungu přebývají, a podle toho, jak jim to Robin a Jana omrkli, by zpravodajským účelům naší výpravy stejně pomoci nemohli, neměli vůbec výstup, kam bychom mohli připojit náš konektor.
Zkusili jsme nabít notebooka ještě ze soláru mladého majitele Sunrise lodge, ale i když byl velice ochotný, neuspěli jsme. Chlapík se svojí ženou a s Janou alespoň zavzpomínali na zimu, kdy tudy Jana se třemi kamarády procházela na Mera Peak přes sedlo Amphu La. Chlapík si čtveřici dobře pamatoval, se zájmem a úsměvem se ptal na výsledek a Janu to velmi potěšilo.

Odpoledne dorazili do našeho základního tábora po Nepálu trekující kamarádi Míla a Ota. Přinesli nám kromě veselé nálady také spoustu dobrot v podobě uheráku, slivovice, voňavé meruňkovice a whisky.

Napsáno 11. října