Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Úterky jsou za čtyři

  20:44aktualizováno  20:44
- Už jste měli možnost vyrazit si v Americe do kina? Nevím, jak kde jinde, ale v Torontě jich je nespočetně. Kino – cinema nebo také theatre - je pro Američany prostě kultura. Filmy, ty milují stejně jako svůj národní sport baseball. Každý Američan zná filmové hvězdy jako vlastní rodinné příslušníky. Mnohdy i lépe. Zná jejich životní příběhy, jejich skandály, jejich bývalé i současné manžele a manželky, milence a milenky, jejich filmové role. Když se vypraví zrovna do kina, tak jdou buď na příběh, anebo na konkrétního filmového herce.

Společnost americká a kanadská

A že je kam chodit, o tom nepochybujte. Např. jen v Torontě jsem napočítala na dvacet filmových, nebo chcete-li kinových komplexů. Prakticky si můžete vybrat ze dvou provozovatelů: tím prvním a mnohem větším, protože americkým, je Cineplex Odeon Corporation, který vybudoval skutečně grandiózní filmová střediska; ty novější jsou patrová s nákupními středisky a širokým výběrem občerstvení, zabírající plochu až 100 000 fítů čtverečních.

Tou druhou společností je kanadská s historií sahající do roku 1916, kdy postupně vznikala pod názvem Famous Players-Lasky Corporation, a která zhruba po čtyřech letech své existence byla přejmenována na do současnosti existující název Famous Players Canadian Corporation Limited. Svoje komplexy má dnes již po celé Kanadě. Zatímco ve svých začátcích vlastnila 20 kin s 19 840 sedadly, dnes má108 kin s 804 plátny, 225 000 sedadly a 7000 zaměstnanci. Jen pro zajímavost stojí dále uvést, že vstupenka v 60. létech stála v průměru 60 centů, o deset let později l,57 dolaru, za dalších deset let už 4,25 dolaru a dnes bych to tipovala na takových průměrných 5-6, protože úterky jsou všeobecně za čtyři, odpolední představení za pět, a čas od času jsou provozovateli ve vytipovaných kinech pořádány týdny (nezávisle na dni či na promítací hodině) za opravdu levné vstupné 2,5 dolaru.

Big screen, big sound…

Jen v centru Toronta jsem takových ”cinema komplexů” napočítala pět, přičemž k největším patří ten na Canada Square s osmi sály a v každém z nich se promítá představení až čtyřikrát, někdy i vícekrát denně. Obdobně je tomu na západní a severní lokalitě Toronta, kde největšími komplexy jsou Sherway Cinemas se 14 či Colosseum se 16 sály, na východě Toronta pak Coliseum Scarbourough s dvanácti promítacími sály. Všechny z nich jsou opatřeny moderní vzduchotechnikou, většina z nich pak nejmodernější digitální zvukovou technickou, jak hlásá Famous Players: Big screen! Big sound! Big difference!

Hned několikrát?

Začátky představení se od sebe moc neliší. Mají pouze malá časová posunutí. To proto, aby se lidi nenakupili v jednom chumlu do všech sálů najednou (a aby bylo možné se vystřídat na velkých a bezplatných parkovištích) . Lajny se tvoří obvykle před začátkem představení vždy před stojanem s názvem toho kterého filmu, a to tam, kde je více sálů pohromadě. Vzhledem k tomu, že kontrola lístků (které můžete platit i credit kartou) probíhá jen na jednom místě, není problém vejít do sálu s jiným číslem, tedy i s jiným promítaným filmem, kde už návštěvníka nikdo nekotroluje, i když lístky mají vyražený název filmu a číslo sálu. Ovšem uvnitř sálu už žádná kontrola neprobíhá, protože lístky mají jednotnou cenu a nejsou označeny číslem sedadla. Jak kdo přijde, tak si i sedne. Stejně tak je možné po skončení filmu vstoupit do jiného sálu a podívat se ještě na další film. Ale pokud vím, tak toho bezelstní a morálně čistí rodilí Kanaďané nezneužívají, alespoň nikdo z mých kanadských přátel se tím nepochlubil. Ale věřím tomu, že tato až dětská poctivost se jednoho dne rozplyne a že i tento způsob “kinování” se jednou také uplatní. Jenže také věřím tomu, že pak správa kin přistoupí i ke dvojí kontrole lístků.

Hurá na popcorn!

Nicméně, než vstoupíte do sálu, musíte se probojovat seskupeným davem u rychlého občerstvení. Vlastně proč probojovat, vy se do té fronty postavíte taky, protože vám to prostě nedá. Davová psychóza pracuje na všech frontách stejně. Zavede vás tam vůně, které nelze odolat. Nejčastěji popcornu a roztaveného másla, kterým si kukuřici Kanaďané rádi polévají, pak nějakého toho opečeného párku v rohlíku, nebo třeba chrupínků na mexický způsob, polévaných roztaveným sýrem, či dokonce pizzy. Pražená kukuřice, to je ta pravá kinová hydra, ovládající bez ohledu na věk všechny. Pytlík malý za skoro tři dolary, střední za čtyři a ten velký, kterého objímáte jako malé dítě, za pět. K tomu odstupňované velikosti soft drinku a můžete jít. Takový pytel chroupáte jako doma po celou dobu filmu. Usrkáváte brřkem colu a jste spokojeni. V sedadlech si většinou sedíte jako v křesle, a aby vás nebolelo za krkem při koukání na plátno, opřete si hlavu o prodloužená opěradla. Tam zapadnete mnohdy tak pohodlně, že nejednou můžete slyšet skutečné chrápání. Zvuk filmu, ozývající se dnes už ze všech stran sálu, je tak hlasitý, že vás neruší ani sousedovo srkání, ani šustění papírových pytlíků, popřípadě ani jeho (a ani vlastní) křupání kukuřice či brambůrků. A pokud je sedadlo před divákem volné, můžete ne vzácně ohodnotit velikost jeho nohy i s botou.

Jako doma u televize

Kanaďané si s chováním v kině nedělají žádné starosti. Jsou absolutně bezprostřední. Vykřikují do děje, fandí hlavnímu hrdinovi, vysmívají se potrestanému, tleskají nebo klukovsky pískají. Nejednou jsem viděla na pozdním odpoledním představení mladé rodiče, kteří si do kina přivezli dítě v kočárku. Samozřejmě se rozbrečelo v době, kdy jste to zrovna nepotřebovali, ale nikoho to nerozčílilo natolik, aby dítě nebo dospělé okřikoval. Nakonec je lepší vzít dítě do kina, nežli je nechat doma samotné. Také řešení. Naše maminky by oželely raději to kino. Ale jiný kraj, jiný mrav.

Ovšem to nejlepší jsem nechala naposled. Krátce po rozsvícení světel. Sotva diváci postřehnou, že je filmu konec, dále nečekají - ostatně jako u nás doma – na ono THE END a zvedají se z křesel. Jen jedinkrát, vlastně dvakrát jsem tady zažila, že diváci zůstali sedět v křeslech a dodýchávali atmosféru filmu: poprvé bylo na na Schindler’s list a podruhé na festivalovém filmu Kolja ( kdy dílo ocenili potleskem). Je po kultuře a tedy hajdy domů k televizi.

A je po kultivované kultuře?

Ano, po kultuře se vším všudy. To byste to museli vidět, abyste mi dali za pravdu. Po kultuře, za kterou si zaplatili nemalé peníze – vstupné 8,5 dolaru, občerstvení skoro deset. Když si spočítáte, že jde pár nebo rodina, tak mi dáte za pravdu, že jít do kina znamená prostě vydat peníze. A pak člověk možná i pochopí, proč ta spoušť kolem dokola. Jaká? Jo, vlastně jsem ještě neřekla, že při vykročení ze sedačky máte strach postavit nohu na zem. Kolem dokola zbytky papírů, jídla, kelímky, papírové pytlíky, rozlitý drink, ač u dveří stojí odpadový koš velký jako vrata u stodoly. Kanaďan si zaplatil za kulturu, Kanaďan ji tedy bude mít po svém… A že ji má, to si pište. Nikdo si vycházejícím divákům nedovolí nadávat do nevychovanců či nutit je, aby si ten svinčík po sobě uklidili… jak že k tomu přijdou nově příchozí návštěvníci.

Ale má to atmosféru

Tak i tohle je Kanada. A jestli se vám to nelíbí, pak máte možnost pouze jedinou: do kina prostě nejít, protože toto je jev celotorontský, celobramptonský, ne-li celonárodní. Jenže stále ještě existují filmy, které chcete zhlédnout na tom obrovském makroplátně mnohem raději, nežli na obrazovce už také proto, že to kino má přece jen svou nenapodobitelnou atmosféru i s tím popcornem po zemi…

Z ontárijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. A chcete-li nám psát: vera.kohout@sympatico.ca

Autor:




Nejčtenější

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.