Když v roce 1933 oficiálně poprvé spouštěli lanovou dráhu na Ještěd, byla to prestižní událost. Akci organizovalo tehdejší ministerstvo železnic a do Liberce se sjeli vedle šéfů Českých drah regionální politici, podnikatelé a zástupci firem, které se na výstavbě podílely.
"V úvodu odeslali telegram prezidentu republiky Masarykovi a ministrovi železnic a pak už se červená kabina vydala na svou první veřejnou cestu," poznamenal Pavel Vursta, který je už osmnáct let jejím přednostou.
"Liberec tak získal ojedinělou atrakci, kterou je lanovka dodnes. A to i přes to, že slouží lidem už pětasedmdesátým rokem."
Atrakce pro turisty
Do Liberce kvůli lanovce začaly mířit davy lidí. Platilo, že kdo přijel do Liberce a nebyl lanovkou na Ještědu, v Liberci jako by ani nebyl.
"Dá se říct, že to platí dodnes, protože v průměru ročně přepravíme čtvrt milionu cestujících," říká Vursta.
"Výhodou je, že se s námi mohou svést slečny v lodičkách i turisté s batůžky nebo lyžaři."
První zmínka o záměru výstavby lanové dráhy na vrchol Ještědu spadá do roku 1924. Tehdy německá firma Balichert, podnikající v lanové dopravě, předložila projekt majiteli hotelu na Ještědu, jímž byl Německý horský spolek pro Ještěd a Jizerské hory.
Po peripetiích s povoleními a výběrovými řízeními byla nakonec stavbou pověřena firma František Wiesner, dnes Transporta Chrudim. Stavbu ukončili stavitelé za dvanáct měsíců a dvanáct dnů.
Náklady na stavbu byly šest a půl milionu korun a zařízení celé bylo dílem domácích firem. První lidi začala lanovka přepravovat v červnu 1933.
Trať ještědské lanovky začínala na stanici v Horním Hanychově a končila na plošince pod hotelem. Vodorovně měřila přes 1 111 metrů, našikmo měřila o něco víc.
"Byla druhou kabinovou lanovkou v Československu, po lanovce z Janských Lázní na Černou horu v Krkonoších. Dnes je už ale jedinou, protože lanovka v Janských Lázních byla zrušená," poznamenal Vursta.
"Po obsazení Sudet Němci převzaly lanovku Německé říšské dráhy a pak ji na dva roky přebralo město Liberec. Po osvobození se stala zase součástí železnice a vrátili se sem původní zaměstnanci," vypráví Vursta.
Zdejší pracovníci tu vůbec vydrželi obvykle dlouho. Za celou dobu trvání se tu vystřídali jen čtyři přednostové, což je průměrná služba na jednoho kolem dvaceti let.
V roce 1971 začaly dráhy s rekonstrukcí, která trvala až do roku 1975. Z původního zařízení zbyla jen nepatrná část stavební konstrukce ve stanicích. Trať byla opravená jako dvoulanová.
Navíc byla lanovka prodloužena o pět metrů na 1 188 metrů s převýšením 402 metrů. Dvojice podpěr byla nahrazena podpěrou jedinou o výšce 30 metrů. Nové kabiny mají kapacitu až 525 osob za hodinu.
Kontroluje se rentgenem
Kabinová lanovka na Ještěd je sice nejstarší v Česku, musí ale splňovat všechny bezpečnostní a technické parametry.
"Dvakrát do roka ji kontrolujeme a opravujeme. Zatímco na jaře je revize kratší, na podzim je složitější. To totiž demontujeme kabiny a pod rentgenem prohlížíme všechny součástky a hledáme možné vady," říká Vursta.
"Také s sebou vozíme bezpečnostní zařízení, které nám umožňuje otvorem v podlaze evakuovat do devadesáti minut všechny cestující."
To je podle něj rychlejší než například u lanovek sedačkových, kdy jsou lidé rozmístěni po celé trase a záchranářům trvá mnohem déle, než lidi dostanou na zem.
"Vozíme s sebou také náhradní agregát na výrobu elektřiny, aby v případě výpadku proudu lanovka vždy dojela do stanice," doplnil Vursta.
Pracovníci lanové dráhy také pravidelně cvičí společně s Horskou službou, lékařskou záchrankou a drážními hasiči evakuaci cestujících z lanovky.
|
