Koho by ještě nedávno napadlo, že pokud by se snad styděl udělat pár cviků v letadle, ohrožuje se na životě...
Teď už nemůžeme říci, že jsme nebyli varováni. Nejdříve tu byl v říjnu případ Emmy Christoffersonové, která zemřela na trombózu po dlouhém letu z Austrálie do Londýna. Tento týden se objevila v deníku ještě zlověstnější výstraha: podle britských lékařských výzkumů se za letu letadlem tvoří krevní sraženiny každému desátému pasažérovi. Na věku ani momentální kondici příliš nezáleží. Emma Christoffersonová byla osmadvacetiletá mladice, navíc velká sportovkyně. Přesto se jí během letu v žilách vytvořil smrtelný chuchvalec krve, který zablokoval plíce. Každému desátému cestujícímu se to prý může stát také. Létání najednou vypadá jako velmi nebezpečná záležitost. Ale nemusí tomu tak být. Jistě, můžeme si mezi sebou stěžovat, že aerolinky ve snaze vydělat co nejvíc zmenšily mezery mezi sedadly. Tím nic nevyřešíme. Můžeme však přece jen něco podniknout. Stačí vědět, že "syndrom turistické třídy", jak se už trombóze začalo říkat, je kromě stísněného prostoru zaviněn i nedostatkem pohybu a dehydratací během cesty. A tak, velmi stručně řečeno, i v letadle platí zlaté pravidlo z Rychlých šípů: Nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík. Volně se oblékni a spolkni jeden aspirin, zbývá ještě dodat. To by tak stačilo. Obrana je vlastně jednoduchá. Pomáhá všechno, co podporuje krevní oběh a ředí krev. Škodí vše, co stahuje cévy - tedy například kouření a těsný oděv, který může při dlouhém letu mučit člověka jako španělská bota. Krev rozředíme snadno. Stačí hodně pít. To ovšem znamená zalévat se víc, než jsme zvyklí, protože suchý vzduch v letadle hodně dehydratuje. To mnozí nevědí - ale každý ví, že velmi pěkně vysušuje tělo také alkohol. Nechme si tedy při letu zajít chuť. A jestliže chce někdo mít jistotu (anebo má problémy se srážlivostí krve), může si vzít aspirin, jenž krev lehce naředí. Pokud jej nemáte s sebou, žádný problém. Snad v každém letadle jej mají na palubě. Řekněte si letušce, je to mezinárodní slovo. Ale tou nejdůležitější věcí je pohyb. Můžete sníst deset aspirinů, ale deset cviků každé tři hodiny, to je něco mnohem lepšího. Všimli jste si už, že někteří lidé bloumají chodbičkami mezi sedadly? Cvičí, aniž si to uvědomují. Stačí totiž hrozně málo. Projděte se, dojděte k toaletám nebo na konec stroje a tam, kde vás nikdo nevidí, si udělejte pět dřepů, protáhněte si záda, zatlačte proti stěně (ale málo, jste přece jen v letadle), udělejte výpon na špičkách. Udělejte cokoli. Samozřejmě, že kliky by už vypadaly trochu divně, ale protahovat se můžete s klidem. Až pak zjistíte, kolik lidí dělá něco podobného. A když nemůžete vstávat, protáhněte se vsedě tak, že nohy zapřete proti podlaze, pak se opřete o špičky a zatnete lýtka. Udělejte cokoliv. Všechno vám rozproudí usazující se krev, a i když cvičení potrvá jen chvilku, pomůže vám čelit té podivné nástraze, která na vás v letadlech zřejmě opravdu cení zuby.
Teď už nemůžeme říci, že jsme nebyli varováni. Nejdříve tu byl v říjnu případ Emmy Christoffersonové, která zemřela na trombózu po dlouhém letu z Austrálie do Londýna. Tento týden se objevila v deníku ještě zlověstnější výstraha: podle britských lékařských výzkumů se za letu letadlem tvoří krevní sraženiny každému desátému pasažérovi. Na věku ani momentální kondici příliš nezáleží. Emma Christoffersonová byla osmadvacetiletá mladice, navíc velká sportovkyně. Přesto se jí během letu v žilách vytvořil smrtelný chuchvalec krve, který zablokoval plíce. Každému desátému cestujícímu se to prý může stát také. Létání najednou vypadá jako velmi nebezpečná záležitost. Ale nemusí tomu tak být. Jistě, můžeme si mezi sebou stěžovat, že aerolinky ve snaze vydělat co nejvíc zmenšily mezery mezi sedadly. Tím nic nevyřešíme. Můžeme však přece jen něco podniknout. Stačí vědět, že "syndrom turistické třídy", jak se už trombóze začalo říkat, je kromě stísněného prostoru zaviněn i nedostatkem pohybu a dehydratací během cesty. A tak, velmi stručně řečeno, i v letadle platí zlaté pravidlo z Rychlých šípů: Nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík. Volně se oblékni a spolkni jeden aspirin, zbývá ještě dodat. To by tak stačilo. Obrana je vlastně jednoduchá. Pomáhá všechno, co podporuje krevní oběh a ředí krev. Škodí vše, co stahuje cévy - tedy například kouření a těsný oděv, který může při dlouhém letu mučit člověka jako španělská bota. Krev rozředíme snadno. Stačí hodně pít. To ovšem znamená zalévat se víc, než jsme zvyklí, protože suchý vzduch v letadle hodně dehydratuje. To mnozí nevědí - ale každý ví, že velmi pěkně vysušuje tělo také alkohol. Nechme si tedy při letu zajít chuť. A jestliže chce někdo mít jistotu (anebo má problémy se srážlivostí krve), může si vzít aspirin, jenž krev lehce naředí. Pokud jej nemáte s sebou, žádný problém. Snad v každém letadle jej mají na palubě. Řekněte si letušce, je to mezinárodní slovo. Ale tou nejdůležitější věcí je pohyb. Můžete sníst deset aspirinů, ale deset cviků každé tři hodiny, to je něco mnohem lepšího. Všimli jste si už, že někteří lidé bloumají chodbičkami mezi sedadly? Cvičí, aniž si to uvědomují. Stačí totiž hrozně málo. Projděte se, dojděte k toaletám nebo na konec stroje a tam, kde vás nikdo nevidí, si udělejte pět dřepů, protáhněte si záda, zatlačte proti stěně (ale málo, jste přece jen v letadle), udělejte výpon na špičkách. Udělejte cokoli. Samozřejmě, že kliky by už vypadaly trochu divně, ale protahovat se můžete s klidem. Až pak zjistíte, kolik lidí dělá něco podobného. A když nemůžete vstávat, protáhněte se vsedě tak, že nohy zapřete proti podlaze, pak se opřete o špičky a zatnete lýtka. Udělejte cokoliv. Všechno vám rozproudí usazující se krev, a i když cvičení potrvá jen chvilku, pomůže vám čelit té podivné nástraze, která na vás v letadlech zřejmě opravdu cení zuby.
