Ščerbinský viadukt vysoký 39 m

Ščerbinský viadukt vysoký 39 m | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Úžasný ukrajinský Semmering: železniční lahůdka, kterou zná málokdo

  • 30
Horských železnic nesoucích přívlastek věhlasné rakouské dráhy Semmering je mnoho. Jedna z nich se nachází také na Ukrajině. Přestože patří k nejúchvatnějším železničním tratím v Karpatech, její kouzlo turisté zatím neobjevili.

Tato železnice vede z Čopu přes Užhorod do Lvova a vine se těsně kolem slovenské a polské státní hranice. V době vzniku roku 1905 tvořila strategickou dopravní spojnici dvou důležitých zemí habsburské monarchie: Uher na jihu a Haliče na severu. Stavěla se hlavně z vojenských důvodů a jak je dodnes patrné, penězi se nešetřilo. Téměř 900 m vysoký Užocký průsmyk na hlavním karpatském hřebeni trať překonává pomocí odvážných mostů, tunelů a obrovských zákrutů, takže koleje vedou místy až ve třech úrovních nad sebou!

V letech 1919–1938 patřila tato pozoruhodná železnice mezi tratě Československých drah. V tomto období zřejmě vznikl romantický název Podkarpatoruský Semmering, uváděný v dobové turistické literatuře. O jeho oživení se v 90. letech 20. století pokusili fandové železnic a příznivci bývalé Podkarpatské Rusi. Název sice pronikl do současných map a průvodců, turisty však ve větší míře k projížďce touto železnicí nemotivuje.

Vyhlídka na Užanský národní park

Trať z Čopu do Lvova začíná být zajímavá za městem Velkyj Bereznyj na 65. kilometru. Údolí řeky Uh se tady začíná zužovat a výška kopců znatelně narůstat. Koleje se vinou z jednoho břehu na druhý, z mostů je vidět divoké koryto řeky s peřejemi a skalními prahy. V rozšířených částech údolí se objevují horské vesnice s všudypřítomnými kopkami sušícího se sena a nad nimi další a další kopce.

Nádherná, člověkem po staletí kultivovaná krajina v povodí horního Uhu byla vyhlášena roku 1999 za mezinárodně uznávaný Užanský národní park. Ten přes státní hranice navazuje na Národní park Poloniny (Slovensko) a Národní park Bieszczady (Polsko).

Na zastávce Užok

Interiér širokorozchodného vlaku

Jízda elektrickou vlakovou soupravou (pantograf) připomíná spíše než dopravu vyhlídkovou jízdu. Rychlost je velmi nízká, na mnoha úsecích se zpomaluje, staví se na každé zastávce. Pro místní lidi je však skřípající a kolébavý vlak s průměrnou rychlostí  něco málo přes 30 km/h nejvýznamnějším dopravním prostředkem, navíc intenzivně využívaným. Všech pět párů vlakových souprav za den nemá o cestující nouzi.

Železnice stoupá na hlavní karpatský hřeben.

Úžasná horská železnice

Vlastní "Semmering" o délce zhruba 18 km začíná za stanicí Volosianka na 104. kilometru ve výšce asi 490 m a končí v Užockém průsmyku na 122. kilometru ve výšce 852 m. Původně tu bylo šest tunelů o celkové délce 2,271 km a pět viaduktů.

Koleje sledující údolí Uhu, vstupují za Volosiankou do 450 m dlouhého tunelu a v něm začíná první velký zákrut o 180º. Součástí tohoto zákrutu je na tunel navazující 170 m dlouhý viadukt o šesti pilířích napříč údolím nad vesnicí Užok. Ve své době to byl nejdelší most na území ČSR.

Viadukt v Užoku

Pohled na celkové převýšení tratě (dole vesnice Užok)

Odtud železnice stoupá úbočími hor, kde vytváří další velkolepé oblouky. Pod osadou Ščerbin v místě druhého zákrutu o 180º trať trpěla sesouváním, což vedlo na konci 70. let 20. století k vybudování přeložky, výstavbě dvou nových a zrušení jednoho původního tunelu. Provoz byl obnoven v roce 1981. V novém tunelu se údajně nachází i podzemní vlečka, což signalizuje, že důvody přestavby byly také vojensko-strategické. Vzhledem k tomu, že trať se téměř dotýká západních hranic někdejšího sovětského impéria, je to víc než pravděpodobné.

Poslední, v pořadí třetí velký zpětný oblouk o 270º obepíná ze tří stran horu Čolovyčok (835 m). Pak následuje horská stanice Ščerbin, odkud koleje sledují východní směr a vytrvale stoupají (maximum 22 promile) úbočím hlavního karpatského hřebene přes mosty, tunely, zářezy a mohutné náspy až do průsmyku.

Viadukt v Užoku

Pěšky podél kolejí

V Užockém průsmyku byly v dobách Československé republiky hraniční přechod do Polska a malá vlaková stanice o dvou kolejích. Ta však již neexistuje, takže vlak zastavuje až v první haličské vesnici Sianki, kde je přestupní stanice a neobvykle velké nádraží. Do průsmyku je třeba se vrátit pěšky asi čtyři kilometry po silnici. Dnes je tu policejní kontrolní stanice, informační tabule a vojenský hřbitov s pomníkem, upomínajícím na krvavé boje, které se tu odehrávaly na začátku I. světové války mezi střídavě úspěšnými ruskými a rakouskými vojsky.

Tunel pod Ščerbinem

Vlaková zastávka Zahorb

Na dohled je odtud ukrajinsko-polská hranice znemožňující svobodný pohyb v této oblasti. Situace se však v tomto ohledu v posledních letech zlepšila a v okolí Užockého průsmyku se objevily dokonce i turistické značky. Jedna vede kolem kolejí zpět do stanice Ščerbin, což umožňuje ještě důvěrnější a bližší poznání železnice. Značená trasa vede po staré vojenské zásobovací cestě z I. světové války, která sloužila coby náhrada za dočasně zničenou a nefunkční trať. Otevírají se z ní krásné pohledy do hlubokého údolí Uhu, okolní hory, portály tunelů a hlavně na mosty, pod nimiž prochází. Za prohlídku stojí především Ščerbinský viadukt s výškou pilířů 39 m.

Na nádraží Ščerbin lze opět nasednout do vlaku, nabízí se však i další pěší putování po krásách a zajímavostech okolního kraje.

Může se hodit

CO VIDĚT V OKOLÍ
Užok – kousek od nejdelšího viaduktu v dolní části obce se ukrývá malý, avšak mimořádně cenný dřevěný kostelík sv. Michala z roku 1745. Patří k bojkovskému typu karpatských kostelů a je přezdívaný "černý koráb". Je navržený k zápisu na seznam památek UNESCO.

Kostryna – další překrásný dřevěný kostel bojkovského typu. Je zasvěcen ochraně Panny Marie a pochází z roku 1645. Vlaková stanice Kostryna je vzdálená asi 1 km.

Čeremcha – plochý kopec (1 130 m), kde se v zimě roku 1915 odehrávaly kruté boje o Karpaty. Jsou tu nově rekonstruované hromadné hroby padlých vojáků (celkem 654) a nádherný výhled na polské Bieszczady. Na úbočí hory stojí samoobslužná turistická útulna.

Stužica-Užok – lesní komplex o rozloze 2 532 ha je součástí slovensko-ukrajinské přírodní památky UNESCO vyhlášené roku 2007 pod názvem Karpatské bukové pralesy. Jádrové území se rozkládá severně od vesnice Stužica, ochranné pásmo též v okolí "Semmeringu".

MAPA
Užanský národní park 1 : 50 000. Aurius Hradec Králové, 2011.

, pro iDNES.cz