Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Údolí smrti nabízí ojedinělý zážitek

  11:44aktualizováno  11:44
- Ojedinělost a pozoruhodnost národního parku na západě Spojených států vystihuje jméno nahánějící téměř strach Údolí smrti. Jeho vyprahlé a až vražedně od slunce vyhřáté území leží při východní hranici státu Kalifornie v sousedství hranic s Nevadou. Jak již jméno naznačuje je to údolí a to skutečně pořádné. Dosahuje délky 354 kilometrů a táhne se ve směru od severozápadu k jihovýchodu.
Nevytvořila ho žádná řeka, nýbrž vzniklo poklesem zemské kůry. Zcela pusté a rozpálené pásy hor, které ho lemují, byly naopak tlaky v zemské kůře vytlačeny vzhůru. Jedná se tedy o příkopovou propadlinu. Její dno zakrývají ve výši 2440 metrů sedimenty. Hory při západní straně údolí jsou vyšší. Některé vrcholy přesahují tři tisíce metrů. Uvážíme-li, že nejnižší místo v údolí leží 86 metrů pod hladinou světových oceánů, zdají se skutečně při pohledu zdola mohutné. Úbočí hor jsou rozčleněna do množství divoce rozeklaných kaňonů. Co asi nejvíce napomohlo národnímu parku k jeho jménu, je teplota, která zde panuje. Rekordní, dosud nepřekonaná, zde byla naměřena v červnu 1913 a to celých 56,7 stupňů Celsia ve stínu. V letním období se tu teplota běžně pohybuje mezi 4050 stupni. Skály nebo zřícené balvany zvláště tmavých barev se rozpalují až na 90 stupňů. Takové teploty nemilosrdně vysušují vše živé. Ani v noci se příliš neochladí. Vzdor drastickým životním podmínkám existuje i v Údolí smrti život. Rostliny pochopitelně rostou jen tam, kde není příliš vysoká koncentrace soli hlavně tedy v oázách. Životu jsou přizpůsobeny kořeny, sahajícími do velkých hloubek nebo naopak do velkých šířek, aby v případě několika kapek deště zachytily vodu z co největší plochy půdy. Kvetou v brzkém jaře. Živočichové den přečkávají v děrách hluboko pod povrchem a teprve po západu slunce vycházejí ven. Největším savcem tu je kojot, žijí tu zemní veverky, ještěrky, hadi, ptáci, netopýr pouštní a vzácně i králík pouštní. Délkou celého údolí prochází silnice. Z ní odbočující příčně vedou k místům, kde je možno vidět něco zajímavého. Lze tam dojet autem a pak se pěšky projít. Nejčastěji se navštěvují velké písečné duny, vysoké až pětadvacet metrů. Nikdo asi nevynechá proláklinu s nejnižším místem pevniny na západní polokouli (mínus 86 metrů) - Badwater a zámeček Scottys Castle. Ten si v severní části údolí nechal postavit výstřední milionář obchodník z Chicaga ve třicátých letech našeho století. Užíval ho pro prázdninové pobyty. Nyní je přístupný. Často se také zajíždí k místům, kde již od devatenáctého století probíhala těžba některých nerostů jako zlata, stříbra, olova, mědi a boraxu. Jsou tu dosud části původních staveb, strojů i dalšího technického vybavení. Zajímavé jsou mohutné dřevěné vozy, ve kterých se suroviny odvážely k nejbližší železnici, vzdálené 265 kilometrů. Náklad, dosahující až 27 tun táhlo osmnáct mul a dva koně. Pro turisty je dobré vědět, že nejlepší čas pro návštěvu Údolí smrti je mimo hlavní sezonu tedy v zimě. Tehdy jsou průměrné denní teploty okolo 25 stupňů. V té době je otevřeno i všech devět kempů, zatímco většina z nich je od začátku května do konce října pro vedra mimo provoz. Celoročně je otevřen soukromý kemp Furnace Creek Ranch. Turistických poznávacích tras je tu několik v délkách od tří do dvaadvaceti kilometrů. Lze vystoupit i na nejvyšší vrchol západní strany údolí Telescope Peak, vysoký 3368 metrů s převýšením 914 metrů. Ale ani tady se příliš neochladíte. V létě se vyplatí přivstat si a projít vybranou trasu do té doby, než se údolí rozpálí. Pak už je pohyb mimo klimatizované prostory pro Středoevropany vysloveným utrpením.


Autor:




Nejčtenější

V noci z pátka na sobotu 19. srpna 2017 se nad jižními Čechami prohnala prudká...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.