Údolí smrti nabízí ojedinělý zážitek

- Ojedinělost a pozoruhodnost národního parku na západě Spojených států vystihuje jméno nahánějící téměř strach Údolí smrti. Jeho vyprahlé a až vražedně od slunce vyhřáté území leží při východní hranici státu Kalifornie v sousedství hranic s Nevadou. Jak již jméno naznačuje je to údolí a to skutečně pořádné. Dosahuje délky 354 kilometrů a táhne se ve směru od severozápadu k jihovýchodu.

Nevytvořila ho žádná řeka, nýbrž vzniklo poklesem zemské kůry. Zcela pusté a rozpálené pásy hor, které ho lemují, byly naopak tlaky v zemské kůře vytlačeny vzhůru. Jedná se tedy o příkopovou propadlinu. Její dno zakrývají ve výši 2440 metrů sedimenty. Hory při západní straně údolí jsou vyšší. Některé vrcholy přesahují tři tisíce metrů. Uvážíme-li, že nejnižší místo v údolí leží 86 metrů pod hladinou světových oceánů, zdají se skutečně při pohledu zdola mohutné. Úbočí hor jsou rozčleněna do množství divoce rozeklaných kaňonů. Co asi nejvíce napomohlo národnímu parku k jeho jménu, je teplota, která zde panuje. Rekordní, dosud nepřekonaná, zde byla naměřena v červnu 1913 a to celých 56,7 stupňů Celsia ve stínu. V letním období se tu teplota běžně pohybuje mezi 4050 stupni. Skály nebo zřícené balvany zvláště tmavých barev se rozpalují až na 90 stupňů. Takové teploty nemilosrdně vysušují vše živé. Ani v noci se příliš neochladí. Vzdor drastickým životním podmínkám existuje i v Údolí smrti život. Rostliny pochopitelně rostou jen tam, kde není příliš vysoká koncentrace soli hlavně tedy v oázách. Životu jsou přizpůsobeny kořeny, sahajícími do velkých hloubek nebo naopak do velkých šířek, aby v případě několika kapek deště zachytily vodu z co největší plochy půdy. Kvetou v brzkém jaře. Živočichové den přečkávají v děrách hluboko pod povrchem a teprve po západu slunce vycházejí ven. Největším savcem tu je kojot, žijí tu zemní veverky, ještěrky, hadi, ptáci, netopýr pouštní a vzácně i králík pouštní. Délkou celého údolí prochází silnice. Z ní odbočující příčně vedou k místům, kde je možno vidět něco zajímavého. Lze tam dojet autem a pak se pěšky projít. Nejčastěji se navštěvují velké písečné duny, vysoké až pětadvacet metrů. Nikdo asi nevynechá proláklinu s nejnižším místem pevniny na západní polokouli (mínus 86 metrů) - Badwater a zámeček Scottys Castle. Ten si v severní části údolí nechal postavit výstřední milionář obchodník z Chicaga ve třicátých letech našeho století. Užíval ho pro prázdninové pobyty. Nyní je přístupný. Často se také zajíždí k místům, kde již od devatenáctého století probíhala těžba některých nerostů jako zlata, stříbra, olova, mědi a boraxu. Jsou tu dosud části původních staveb, strojů i dalšího technického vybavení. Zajímavé jsou mohutné dřevěné vozy, ve kterých se suroviny odvážely k nejbližší železnici, vzdálené 265 kilometrů. Náklad, dosahující až 27 tun táhlo osmnáct mul a dva koně. Pro turisty je dobré vědět, že nejlepší čas pro návštěvu Údolí smrti je mimo hlavní sezonu tedy v zimě. Tehdy jsou průměrné denní teploty okolo 25 stupňů. V té době je otevřeno i všech devět kempů, zatímco většina z nich je od začátku května do konce října pro vedra mimo provoz. Celoročně je otevřen soukromý kemp Furnace Creek Ranch. Turistických poznávacích tras je tu několik v délkách od tří do dvaadvaceti kilometrů. Lze vystoupit i na nejvyšší vrchol západní strany údolí Telescope Peak, vysoký 3368 metrů s převýšením 914 metrů. Ale ani tady se příliš neochladíte. V létě se vyplatí přivstat si a projít vybranou trasu do té doby, než se údolí rozpálí. Pak už je pohyb mimo klimatizované prostory pro Středoevropany vysloveným utrpením.