Ale nejlepší na ní je, že tam lidi pustí, i když mají normálně zavřeno a hostí jenom vybranou, objednanou společnost. A věru, starali se tam o ni příkladně. Tři pečené husy donesli na stříbrném podnose k vedlejšímu stolu a před očima natěšených Němců je rozporcovali. Knedlíky a zelí servírovali zvlášť. K tomu všemu pivo, červené víno i kořalka. "My máme dneska zavřeno, ale počkejte, zeptám se manžela," řekne hospodská v úterý navečer příchozím a za chvíli přiběhne s dobrou zprávou: "Můžete zůstat, něco vám uvaříme." V jídelním lístku husy nenajdete, ale dá se vybrat. Zůstala ještě česnečka, poctivá polévka - ostatně, v Podještědí nejde o žádné překvapení. Plave v ní opečený chleba a drobky zadrhávají v krku. Mezi hlavními jídly se střídají stopadesátigramové vepřové a kuřecí speciality. S hranolky vyjdou kolem sta korun, patří k nim i obrovská pestrobarevná zeleninová obloha - do mrtě připravená z čerstvých surovin. Svědomitě nakládá kuchař i s masy - nekladou noži téměř žádný odpor a chuťově patří mezi mírně pikantní. Točený Gambrinus (dvanáctka, 16 korun) se řadí mezi průměrná česká piva, jakých lze potkat nespočet. Co se ale v tuzemsku jenom tak nevidí, to je prostředí U Uhlířů. V krbu hoří silná polena, nad stolem stojí přihrádka s kuchařskými knihami. Ve stejném rohu visí reklamní plechová cedule na ševcovství, o kus dál na pivovar. A všude jsou desítky historických relikvií. Řada z nich nezapře, že před druhou světovou válkou bylo Kryštofovo Údolí hodně německou horskou vesničkou.
 |
