Shodou okolností jsme se jen pět dní před požárem, který památnou boudu srovnal se zemí, vydali s rodinou na výlet právě v oblasti Petrovky.
Jistota, teplo a čaj s rumem
Petrovu boudu si poprvé vybavuju jako naši oblíbenou zastávku během běžkařských přejezdů mezi Pecí a Harrachovem. Po brutálním sjezdu z Malého Šišáku jsme většinou minuli sousední Špindlerovku s věčně zmateným personálem číšnických učňů a směřovali na kopec k Petrovce. Stála tam uprostřed svahu pod Dívčími kameny jako jakýsi dřevěný hrad, uvnitř kterého se rozlévalo teplo a vůně čaje s rumem.
Po letech jsem se letos na jaře na místo vrátil na víkend a pobýval s rodinou v nedalekém hotelu. Překvapilo mě, v jakém dezolátním stavu jsem tento bývalý skvost našel. Okna zatlučená OSB deskami, strhané plechy ze střechy, odloupaná prkna a to vše potvrzeno cedulí "chata mimo provoz". Že to tady kdysi žilo i v létě, mlčky potvrzuje nedaleký zarůstající volejbalový kurt, poházené lavičky nebo vyhlídková terasa.
Záchytný bod pro mnohé tuláky
Místo je to sice nehostinné - už jen nadmořská výška a položení na svahu nafoukávaném od jižní i východní strany nepřálo příliš "plážovým povalečům". O to vyhledávanější bod to však byl pro návštěvníky, které nějaký ten sníh za límcem či vodorovný déšť nerozhodí.
Z jejích okem se za hezkého počasí otevíral nádherný pohled k jihu a východu – směrem k Malému Šišáku, Luční hoře a Kozím hřbetům a pokud jste vystoupali kousek nad chatu, spatřili jste i typickou siluetu Sněžky.
Protože krajina mezi Malým a Velkým Šišákem nám učarovala, rozhodli jsme se sem vrátit na prázdninovou dovolenou, strávili jsme tu celý minulý týden. V úterý jsme se vydali s dětmi a kamarády na výlet od Špindlerovky po hřebeni k Dívčím a Mužským kamenům. Průchod kolem Petrovky vyvolal ve skupině diskuzi, jaký osud ji asi čeká.
Kousek nad boudou jsme našli pod stromem "kešku" a já si pak ještě chatu vyfotil. Netušil jsem, že to bude jedna z jejích posledních fotografií...