Stejně nakonec musí vypomoci schody, které vyvedou člověka do nevelké skalní soutěsky. A tady, na jednom skalním výběžku, až do poslední chvíle skryt pohledům, je socha kamzíka - cíl cesty. Kamzík patří ke Karlovým V arům stejně jako kolonády a horké prameny. "Každý návštěvník, který si chce projít lesy v okolí Karlových V arů, by se měl podívat ke kamzíkovi," říká Pavel Reiser, pracovník Lázeňských lesů, který je ve V arech považován za největšího odborníka na lesní procházky a túry. To není jen reklamní trik. Už dávno v minulosti doporučovali proslulí karlovarští lékaři, že pití pramenů a další "statické" léčebné kúry je potřeba doplnit pohybem. Chůze je zdravá! vyháněl už v osmnáctém století pacienty do okolních lesů lékař David Becher. A lidé chodili: byli mezi nimi básníci i hudební skladatelé, podnikatelé i politici, Češi i Arabové. A jak se jim v lázních a jejich okolí líbilo a jak se chtěli před ostatními předvést! T u nechali postavit altán, támhle chatu nebo aspoň sedátko na odpočinek. V okolí Karlových V arů je zhruba sto třicet promenádních cest a stezek, čtyřicet lesních chat a altánů, přibližně tři sta laviček. Kdyby chtěl člověk všechny stezky a lesní zákoutí projít, ušel by více než sto kilometrů. První lesní stezku, která byla určena výhradně k procházkám, nechal vybudovat v druhé polovině 18. století hrabě Chotek. Cesta vedla nad dnešním Grandhotelem Pupp pod skály u Jeleního skoku, kde je socha kamzíka. Pak začalo stezek přibývat. "Po obou březích Teplé, bukovými stráněmi, smrkovým šerem i slunečními pasekami se klikatí pěšiny lázeňských lesů. Lze tudy chodit týdny a měsíce, od vyhlídky k vyhlídce, od hospody k hospodě, mezi altány, kříži, křížky, kamennými sedátky, obelisky, kapličkami, mechem, kamením a smolnou vůní lesa," napsal karlovarský spisovatel Zdeněk Šmíd v knize o lázeňských vycházkách. "Budeme-li pokorní, možná potkáme v nejtišších koutech stíny: džentlmen smekne na pozdrav cylindr nebo dokonce třírohý klobouk, dáma laškovně zatočí paraplíčkem, v mlze se ztratí. Možná nás mine básník Schiller na oslíku či Johann W olfgang Goethe s nějakou ženskou. To se tu stává. Cestovateli Humboldtovi bývá připisován výrok, že karlovarské lesy jsou nejkrásnějším přírodním parkem Evropy. Onen muž prošmejdil kus světa, a věděl tedy, o čem mluví." I zmiňovaný kamzík, jeden ze symbolů města, už toho hodně pamatuje. V minulém století ho na skále nechal postavit baron Lützow jako výsměch karlovarské legendě o jelenovi. Král Karel IV. totiž podle pověsti založil Karlovy Vary poté, co v tamních hvozdech štval jelena, který pak ze skály skočil do horkého pramene, Vřídla. Jelen ale nemohl šplhat po skalách, tvrdil volnomyšlenkář Lützow , a aby rozzlobil karlovarské radní, nechal vyrobit zinkového kamzíka. Radní byli samozřejmě pořádně rozzuření, ale po čase zjistili, že kamzík na skále se docela vyjímá, a nakonec baronovi-provokatérovi udělili čestné občanství města. Ovšem najít kamzíka nemusí být pro výletníky tak snadné. Je totiž umístěn tak šikovně, že je vidět až na poslední chvíli. A kdo by snad nezvedl zrak, může ho i minout. "Jsou lidé, kteří kamzíka hledali celý den," usmívá se Pavel Reiser z Lázeňských lesů. K e kamzíkovi vedou dvě cesty - od kolonády do prudkého kopce a svrchu, třeba od rozhledny Diana, která ční na kopci nad městem a je vidět prakticky odkudkoli. K Dianě vede od Grandhotelu Pupp lanovka, která je teď v sezóně pořád přecpaná Rusy, Němci, Italy či Holanďany. Mnozí z nich se spokojí s tím, že vyjdou nebo vyjedou výtahem na rozhlednu, pokochají se krásným výhledem na Karlovy V ary, Krušné hory a Slavkovský les, posedí ve výletní restauraci a pak se zase nechají svézt lanovkou do města. Je ale opravdu škoda nevydat se po některé z lesních stezek. T i méně zdatní se mohou vydat třeba ke kamzíkovi a po cestě se zastavit ve výletní restauraci Jelení skok, "odvážnější" mohou zvolit například trasu k Restauraci svatého Linharta a odtud si ještě odskočit na rozhlednu Aberg. Možností je spoustu, ať se vydáte jakoukoli pěšinou, téměř pokaždé se vám na nějakém místě otevře zajímavý pohled na Karlovy Vary a spatřit můžete i zajímavé výletníky. "Když třeba potkáte Araba zabaleného ve svém bílém hábitu, jak je tlustý a tou procházkou dost zničený, a navíc bez velblouda, jako by sem vůbec nepatřil," říká Reiser. Díky státním penězům a sponzorským darům se postupně daří rekonstruovat a obnovovat lesní altány, které byly po desítky let zcela neudržované. Duchovním otcem projektu se stal právě Pavel Reiser z Lázeňských lesů, který při četbě Knihy rozkoší, smíchu a radosti Vladimíra Párala zjistil, že příběh se částečně odehrává v karlovarských lázeňských lesích. Spolu s vydavatelkou karlovarského informačního měsíčníku Promenáda Jitkou Kulhánkovou oslovili spisovatele, který se stal patronem záchrany altánů. Zatím bylo opraveno na tři desítky altánů a nedávno se dočkal mecenáše i dřevěný pavilon nad kamzíkem.
Může se hodit
V lázeňských lesích jsou dva typy značených cest.Tradiční turistické a pak trasy, které vyznačila karlovarská radnice. Zelené "radniční" značky označují vycházky s malou náročností, modrá barva označuje střední náročnost a červená vysokou náročnost. Mapy lze koupit v karlovarských knihkupectvích, v některých lázeňských domech a na parkovištích. Cesty jsou v lesích dobře značené a na důležitých místech navíc visí velké mapy.
 Z rozhledny Diana je výhled na celé město i okolní lesy. |
 Socha kamzíka, cíl mnoha výletníků. |
 Pohled z Petrovy výšiny na lázně, v popředí pavilon nad kamzíkem. |
 Pamětní desky vyjadřují vděčnost návštěvníků Karlových Varů za návrat ztraceného zdraví. |
