Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Co české památky před turisty skrývají: divadlo pro císaře i strašidlo

  1:00aktualizováno  1:00
I když historikové prošli české památky od sklepů po půdy a všechno objevené vystavili, přece mají některé hrady a zámky svoje třinácté komnaty. Zavedeme vás na tři místa, jež nejsou vůbec k vidění, a na dalších sedm, kam kasteláni nechávají turisty nahlédnout jednou za uherský rok.

Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti | foto: Luboš Stiburek

Například v Mnichově Hradišti mají klasicistní divadlo staré přes 180 let. Ne že by ho kastelán zámku Radim Chmel turistickým výpravám zatajoval, vstup do jeho hlediště patří k běžné prohlídce, ale šanci vyšlapat po schůdkách na jeviště a nahlédnout do jeho technického zázemí dostane jen pár vyvolených při zvláštních příležitostech.

"Chceme ochránit unikátní technickou památku, která se zachovala v podobě z první poloviny 19. století," říká kastelán. "Navíc ani z bezpečnostních důvodů není vhodné, aby návštěvníci zámku chodili mezi kulisami, kde vedou kabely k žárovkám."

Zmíněné žárovky jsou tu vlastně jediným přesahem do 21. století, jinak veškerá jevištní technika má téměř sto osmdesát let starý rodný list. Tam, kde dnes v jiných divadlech všechno funguje na stisknutí vypínače, ne-li klávesy počítače, tady se při příležitostných představeních všechno dělá ručně na originálních zařízeních. Kulisy se v dřevěných kolejničkách ručně vysouvají a zašupují, opona se spouští a vytahuje pomocí téměř dvě stě let starého provazu, totéž platí o zadních prospektech a vůbec celém provazišti.

Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti

Divadelní klenot je nedocenitelný nejen svou technickou propracovaností, ale také zajímavou historií. V září 1833 zámek hostil vrcholné reprezentanty Svaté aliance, rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a německého korunního prince Bedřicha Viléma. A aby se dobře pobavili, zařizovalo se kvapem nové divadlo.

V té časové tísni šlo o akci spíše potěmkinovskou, celou vestavbu do zámeckého sálu tvořily jen dřevěné konstrukce a látky zdařile imitující dřevo nebo mramor. I ty jsou tu dodnes.

Hrála se celkem tři představení, o něž se postaral soubor Stavovského divadla. Krátce nato se panovníci rozjeli, divadlo ve své provizorní podobě pokračovalo ještě několik let, pak se sál změnil ve skladiště, zámeckému personálu sloužil k sušení prádla a podle ústního podání se v něm chovaly i husy.

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Když v 90. letech 20. století přišel do Mnichova Hradiště jako kastelán Radovan Chmel, našel sice sál notně zaneřáděný, ale pod tím svinčíkem se divadlo uchovalo prakticky tak, jak ho v roce 1833 zřídili. Žádné pozdější přestavby ani vylepšování se ho nedotkly. Práce restaurátorů, kteří sem nastoupili, spočívala hlavně v čištění od ptačího trusu.

V sále i v dalších místech zámku se nakonec našlo deset sad bočních kulis a prospektů čili pláten na zadní stěnu jeviště. Mezi nimi dva unikáty, jaké se nedochovaly v žádném podobném divadle: dva prospekty, jeden s krajinnou vedutou a druhý s pohledem na Malou Stranu. Přežila opona i provaz, jímž se spouštěla, kostýmový fond čítající na dvě stě kusů a slušná sbírka rekvizit včetně dvou párů andělských křídel.

Plátno, za nímž jezdí až z Vídně

Jaroměřice nad Rokytnou patří k drahokamům českého baroka, vyčíslenou hodnotou budovy i mobiliáře jsou v první desítce našich památek. Čistá architektura, nádherný park, bohaté interiéry, kterým dominuje impozantní Sál předků se skvostnou nástropní freskou a dřevěným obložením, do něhož jsou zasazeny rozměrné portréty členů rodu Questenberků.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou
Plán fasády zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou připravený architektem Jakubem
Prospekt, na nějž v roce 1700 malíř Nicolas Milich nakreslil představu pána

Jenže důvod, proč sem jezdívají studenti architektury dokonce z Vídně, leží tiše a nenápadně v depozitáři. Při těch příležitostech tu kastelán Radim Petr vytáhne ze zásuvky velké desky a z hedvábných papírů se vynoří obraz. Přesněji (či technicky) řečeno: ideální prospekt, na němž někdy v roce 1700 malíř Nicolas Milich nakreslil představu Jana Adama Questenberka, jak by měl v Jaroměřicích nad Rokytnou vypadat jeho budoucí barokní zámek.

Jistěže dnešní architekti používají vizualizaci, na které je dům jako živý včetně rodinky sedící na terase. Na zeď si ji však nepověsíte. Zatímco tady Milich odvedl vlastní rukou výtvarné dílo, jaké by nebylo od věci zarámovat a pověsit v salonu. Jemně vypracované detaily oken a sochařské výzdoby, valená střecha s bohatou balustrádou, na které je vidět každá kuželka, zdi budov vrhají stíny, kdosi jde přes nádvoří, střecha kostela září v podvečerním slunci...

Více než tři sta let je té kresbě a Questenberkovi nakonec chyběla náležitá suma na to, aby tenhle projekt stoprocentně dodržel. Díky němu je však znát, že hrabě neměl malé cíle.

Jenže mezi hedvábnými papíry je tu ještě další kresba, svým způsobem zajímavější. Plán barokní fasády, tentokrát dílo stavitele zámku a významného vídeňského architekta Jakuba Prandtauera.

13. komnaty českých hradů

Stručný, výmluvný, krásný ve své jednoduchosti. Veřejně vystavený zatím nebyl nikdy, koneckonců docení ho spíše lidé, kteří se v praxi potýkají s dnešními předpisy, jak projekty kreslit. Plán pochází z roku 1707 a je na něm vlastnoručně napsaná Questenberkova poznámka: Prandtauerische fasiada von Jaromeritz. "Důvod, proč si ho ceníme, je i v tom, že na kresbě máme prokazatelně Questenberkův podpis," říká kastelán. Dojemná drobnost. Tak trochu symbol příběhu o hraběti, který si plnil sen.

"On byl tím hlavním, kdo o podobě zámku rozhodoval," komentuje to Radim Petr. "Byla to jeho představa, jeho dílo a nenechal si do něj foukat. Architekta měl jen k tomu, aby stavbě dal jako odborník tvář, ale Questenberk přesně věděl, co chce. Viděl Versailles a věděl, jak to vypadá v moderním světě. A přestože byl laik, neprosadil tu nic, co by se dalo nazvat malérem. Je to vyvážená stavba."

Přeměna renesančního sídla do barokní podoby trvala od roku 1700 do roku 1737 a přestože Questenberk nakonec musel ze svého ideálu z finančních důvodů slevit, zrodila se stavba, která v 18. století patřila k nejmohutnějším barokním architekturám v Evropě.

Čapkovo strašidlo

Na zámku Chyše našel Karel Čapek svoji "věc Makropulos". Ano, jde o paní, které se vyhýbá smrt a v srdci nosí tíseň nekonečného života. Nebýt Čapka, asi by ta zdejší nesmrtelná dáma spadala do kategorie pozapomenutých strašidel.

Běžný návštěvník ji tu nepotká, její přízrak má svoje hlavní stanoviště ve věžní místnůstce, která je součástí soukromého křídla majitele zámku a oddělena od obývacího pokoje skleněnými dveřmi vyhlíží zcela nenápadně.

Turisty sem nevodí, ale hosty, kteří tu přespávají, občas děsí jakýsi tichý pohyb. "Ostatně, nejčerstvější příhoda je stará pouhé tři neděle," říká bez dalších podrobností majitel zámku Vladimír Lažanský, potomek jedné z větví starého rodu. Člověka, který sem vstupuje s čistou duší, vesměs nesmrtelná dáma prý nechává na pokoji, jen se občas někde mihne. Tak ji tušila i česká houslová virtuoska Gabriela Demeterová, která tu nedávno krátký čas bydlela.

Tajemná komnata v zámku Chyše
Zámek Chyše

Větší hrůzy si prožil sládek, jenž v obývacím pokoji přespával v únoru 2006 při renovaci zámeckého pivovaru. Samy od sebe se otvíraly dveře, nekonečně vrzaly parkety, přepínala se televize a všechno vyvrcholilo pátou noc, kdy ho cosi tvrdě tlačilo přes peřinu k posteli.

"Pravda, sládek nebyl moc solidní, museli jsme se s ním rozloučit a náš duch, který po takových lidech jde, to zřejmě pochopil dřív než my," napůl vtipkuje Vladimír Lažanský.

Ale ani on o všech těch historkách nepochybuje. "Říká se, že to byla neprovdaná sestra majitele panství a zemřela jako pětašedesátiletá, což se tehdy mohlo zdát biblickým věkem. Odhaduju to na renesanci, soudě podle elixíru mládí, kterým byla ta doba posedlá," říká zámecký pán.

Karel Čapek sice o žádných svých zkušenostech se záhadnými zvuky a pocity svědectví nezanechal, jenže s velkou pravděpodobností ho právě místní pověst o ženě, která nikdy neumřela, inspirovala k sepsání jedné z jeho nejslavnějších her.

Na počátek té historie se musíme vrátit do května roku 1917, kdy Čapek přijel do Chyší, aby se tu jako preceptor staral o synka hraběte Lažanského. Ačkoli ho zámek a krajina nedaleko Karlových Varů okouzlily, příliš šťastný tu nebyl. Chyběla mu Praha, třináctiletý Prokop se ukázal jako spratek a Čapek byl nakonec rád, že smlouvu podepsal na pouhých sedm měsíců.

Busta Karla Čapka v zámeckém parku v Chyších

Busta Karla Čapka v zámeckém parku v Chyších

Naštěstí sem za ním přijel kamarád Jiří Foustka, a když ti dva jednou prolézali zámek od sklepů až po střechu, objevili nahoře ve věži utajený pokojíček s krásným výhledem. Vyžádali si na hraběti dovolení, aby se tam mohli na pár dnů nastěhovat, a k velkému znepokojení služebné Mařenky se pakovali do nového bydlení. "Vy tam chcete?" žaslo prý to dobré děvče. "Já bych tam nebyla ani za nic."

Proč? Protože tam bydlí duše jakési ženy, která nemůže umřít… Její otec sloužil u císaře, "co pořád hledal něco, aby dlouho žil; prý to vyzkoušel na té slečně a ona od té doby… No vůbec neumřela!"

Tak alespoň zachytila o půl století později vyprávění Mařenky Havránkové spisovatelka Marie Šulcová v knize Kruh mého času. Kdo ví, jak dlouho se pověst v Chyších traduje, ale proč by se nemohla vztahovat až k časům Rudolfa II. a jeho posedlosti elixírem mládí? Ta představa začala Čapka vzrušovat – mít na dosah ženu, která přežila Bílou horu, třicetiletou válku, Marii Terezii, baroko, rokoko, biedermeier, Napoleona, války, svoje nápadníky, synovce i praprasynovce…

Další skryté poklady českých hradů a zámků

Zámek Vizovice
Jsou tu trvale uloženy dosud nevystavované kapesní sluneční hodiny s kompasem a orientální hlavolam "tangram" vyřezaný ze slonoviny.

Zámek Valtice
První patro ukrývá apartmá, jehož součástí je balkonzimmer s unikátní výmalbou z počátku 20. století.

Klášter Sázava
V kapitulní síni bude k vidění dosud nevystavovaná dřevěná gotická soška. Není jisté, zda je to Madona s Ježíškem nebo sv. Anna samotřetí s Marií.

 

V době dostavby zámku a dokončení zámecké zahrady ve druhé polovině 18. století

Zámek Vizovice

Zámek Valtice

Zámek Valtice

Podle legendy o založení kláštera na Sázavě nabídl Prokop nabídl knížeti

Klášter Sázava

Grabštejn

Grabštejn

Zámek ve Slatiňanech se věnoval zejména koním, nyní se to změní

Zámek ve Slatiňanech

Prvním cílem byly Hanácké Atény nebo chcete-li město Kroměříž. Zde nás hlavně

Hanácké Atény - Kroměříž

Hrad Grabštejn
Občas tu otevírají místnost imaginárního kastelána grabštejnského, která připomíná, jak by bývala vypadala, kdyby hrad nepodlehl zkáze.

Zámek Slatiňany
Čas od času zpřístupní oratoř, velkou zámeckou koupelnu a gotické sklepení s boxy na víno.

Kroměříž
Letošního 30. dubna byl poprvé vystaven unikátní nález měděných matric olomoucké diecéze z 18. století.

Zámek Rájec nad Svitavou
V prvním patře v takzvané pokladnici jsou letos od 1. května výjimečně vystaveny knížecí koruna, komornické klíče či Řády zlatého rouna.





Nejčtenější

Každý rok iglú ve Speikbodenu roztají a každý rok tu postaví nové. Ráz...
Kde se dá koupat na sněhu a bobovat jako mistr. Tip do neobjevené Itálie

Jen pár hodin cesty autem na jih leží region Jižní Tyrolsko, který láká na nádherné sjezdovky až do druhé poloviny dubna. Některá zdejší lyžařská střediska...  celý článek

KARAVAN. Vyjet s obytným přívěsem se zprvu zdálo jako skvělý nápad. Po...
Hotel s sebou. Karavany a obytné vozy Češi milují, nejvíc rodiny s dětmi

Češi stále častěji vyrážejí na dovolenou v zapůjčených karavanech či obytných vozech. Poptávka roste i po těch luxusnějších. Řada půjčoven už má kapacity na...  celý článek

Pohled z Vysoké hole směrem na Šumperk a Zábřeh
VIDEO: Světelné moře a krásná souhvězdí. Co dokáže inverze v Jeseníkách

V době, kdy si většina lidí užívala hluboký spánek, vydávali se v zimě a s těžkou technikou na hřebeny Jeseníků a fotili. Na tisících fotografií zachytili...  celý článek

Tereza Kretschmannová
Letuško, chci si stáhnout okno. Jaká je práce 11 kilometrů nad zemí?

Dostanete pěknou uniformu a létáte si po světě. Tak si většina lidí představuje práci letušky. Přidejte k tomu ale ještě náročný výcvik, velkou odpovědnost,...  celý článek

Dinosauří stopa objevená na pobřežním pásu mysu James Price Point v...
V Austrálii našli největší otisk stopy dinosaura na světě

Na severozápadním pobřeží Austrálie vědci objevili otisky stop 21 druhů dinosaurů. Některé z nich jsou až 140 milionů let staré a jedna je největší dinosauří...  celý článek

Další z rubriky

Letiště Václava Havla v Praze
Začíná letní letový řád, Praha bude mít přímé spojení se 154 letišti

V neděli 26. března vstoupí na Letišti Václava Havla Praha v platnost nový letní letový řád, který potrvá až do 28. října 2017. Během letní sezony bude možné...  celý článek

Hráz Hořejšího padrťského rybníka
Turisté v Brdech budou mít letos více značených tras pro pěší

Turisté v Brdech budou mít proti loňsku více značených pěších tras. Správa nové Chráněné krajinné oblasti Brdy, která funguje 14 měsíců, a také brdské obce...  celý článek

KARAVAN. Vyjet s obytným přívěsem se zprvu zdálo jako skvělý nápad. Po...
Hotel s sebou. Karavany a obytné vozy Češi milují, nejvíc rodiny s dětmi

Češi stále častěji vyrážejí na dovolenou v zapůjčených karavanech či obytných vozech. Poptávka roste i po těch luxusnějších. Řada půjčoven už má kapacity na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.