Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Trabantem až na dno mrtvého Aralského jezera

aktualizováno 
"Rozvedeme vodu do všech potřebných míst! Lidé zapomenou, co je bída, poušť se zazelená kukuřicí a bavlnou. Soudruzi, pokrok je nezastavitelný!" Tak zněla idea dnes pálící jako sůl v popraskaných rukách lidí, kteří den co den nosí vědra plná vody z poslední studny usychající vesnice Uchsay zapomenuté na ztraceném poloostrově.

Trabantem v Kazachstánu - Chtěli jste autem až k lodím? Tak teď kopat a tlačít... | foto: Trans Trabant TeamiDNES.cz

Trans National Trabant TOUR 2007

Pálící jako pesticidy spláchnuté ze zoufalých pokusů vyždímat úrodu z míst, kde se zhroutil ekosystém a přestalo pršet.

Šumění moře zůstalo jen jako ozvěna ve zrezlých lodích zapadlých v písku a smutně vyprávějících příběhy krachujících přístavů. "Móře není… Karáby nejsou… Nic není…“ svěsil ruce pamětník, ukazující nám dávný břeh, co dnes nabízí jen pohled na bezútěšnou poušť. Břeh je pryč… desítky kilometrů… tak daleko, že většina místních lidí ani nevěří, že tam někde ještě je. Moře není.

Trabantem v Kazachstánu

Gigantický zavlažovací projekt, započatý v padesátých letech na řekách Amudarje a Syrdarje se zhroutil. Amudarja mizí desítky kilometrů před břehem Aralu, který se smutně scvrkává. Vyhlídky na záchranu? Kazachstán zahradil severní část a nechal ji překvapivě úspěšně napouštět ze zbytků Syrdarji. Tento malý Aral nejspíše přežije, ale sláva obrovského jezera je u konce a jih je zřejmě beznadějně odsouzen do písečného vězení.

Uhranuti atmosférou lodních kolosů stojících vprostřed pouště nocujeme na rezavé palubě a druhý den opouštíme Mojnak, v němž život přestal proudit s odchodem vody. Ani desítky propagandistických plakátů kolem hlavní ulice na tom nic nezmění.

Trabantem v Kazachstánu 

9472 km: Cestou necestou, pouští nepouští

Stojíme na nejobávanější křižovatce naší výpravy… popravdě jsme příliš nečekali, že vůbec existuje. Jen jediná z čtyř map tohoto území, které máme, ukazuje silnici mezi uzbeckým městem Konirat na jih od Aralu a kazašským Bejnu.

Již od Prahy spekulujeme nad tím, zda nejde o bodrý vtip kartografů. Teď ale koukáme na ceduli Bejnu 420 km a navzdory všem nejistotám se zdá, že cesta tudy vede. Místňák dokonce poplácává Dana po ramenou a říká "Asfalt! Asfalt.“ Nabíráme vodu, doplňujeme benzínové zásoby, utahujeme opasky a s podstatně lepší náladou vyrážíme na nejdelší pouť napříč pouští.

Trabantem v Kazachstánu
Bejnu 420 km.. Že by opravdová silnice s opravdovým asfaltem? Až takhle naivní jsme byli...

Absolutně přímá silnice! Slyšíme, jak nám drnčí pod koly, vidíme, jak ubíhá desítky kilometrů k obzoru, cítíme, jak její žár stoupá a fučí jako fén všemi otvory napříč vozidlem. Náš optimismus se stává bezbřehým! Jedeme po asfaltu! Ano… sem tam díra, drobnější nerovnost nebo hrbolek, ale je to asfalt!

DRC DRC DRC DRC DRC DRC DRC DRC… všechno, co není pevně spojeno s trabantí konstrukcí, na nás padá, sype se, vše vibruje do neuvěřitelných period a noha na brzdě o sobě dává vědět obtiskem palubní desky na čele. Co to je?

Koukáme nevěřícně na vozovku, ze které záhy zmizel asfalt. Nebyl ještě hotov. Okolo popojížděly ohromné stroje. Nebyla to pouštní cesta… ty už známe. Byla to cesta z hrubého štěrku, vypadající jako vlnitý plech.

Chvíli jsme se pokoušeli po tomto povrchu jet… tryskem… krokem… báli jsme se ale, že pochodující vlny pod koly rozšmelcují náš vůz jako pochodující vojsko most, takže nezbývalo, nežli se vrhnout do pouště. A nebyli jsme zdaleka sami. "Vozovku“ sledovaly stopy souputníků, kteří také odmítli darovat svůj oběd třaslavému povrchu.

Po sto kilometrech asfaltu se krásný žlutý trabant proměnil v tancující béžovou kouli s prachovým ocasem jak kometa. Nebylo snadné udržet jej v přímém směru.

Nebylo vůbec snadné udržet ho v pohybu, přesto se nám po několika lopatkových kreacích podařilo získat dostatek zkušeností, abychom dokázali jet… to co jsme vůbec nevěděli bylo, jak si s velejemnými zrníčky poradí motor.

Trabantem v Kazachstánu
Na předměstí Mojnaku můžete narazit i na takováto obydlí

Trans National Trabant 2007: Etapa č.7

Od Mrtvého jezera před silniční peklo na Kazachstán, zemi zoufalých silnic. Jízda dramaticky zpomalena, spotřeba rapidně narůstá.
Na expedici:
Celková ujetá vzdálenost:  10632 km
Trvání cesty (včetně zastávek): 26 dní 16 hodin
Maximální dosažená rychlost: 111 km/h
Nejnižší dosažená cest. rychlost: 8 km/h
Na etapu:
Běžná cestovní rychlost: 35 km/h
Běžná cestovní rychlost do kopce: 35 km/h
Průměrná rychlost během cesty: 20 km/h  
Průměrná spotřeba: 13 l/100 km
Dojezd na jednu nádrž (26l): 200 km


Závadovník
Všudypřítomný prach likviduje Egu. Motor se dusí, svíčky se zatavují prachem, jízda na jeden válec není nic výjimečného. Kameny modelují výfuk, poloosa hrozí zadřením. Welcome to Kazachstán.
1.2200 km – výměna svíček (Istanbul, Turecko)
2.3400 km – dotažení sytícího šroubku u karburátoru (Malatya, Turecko)
3.3950 km – prasklé lanko náhonu tachometru (Van, Turecko)
4.5627 km – natekla nám voda do klaksonu! Naštěstí se včas probral… (Amol, Írán)
5.6005 km – zlobí čtyřka, snad nám, holka, neumře (Pol, Írán)
6.6207 km – ztracena měrka paliva, náhradní z větve od oka funguje (Magtymguli, Turkmenistán)
7.7403 km – odražený zadní ráfek, kolo přestěhováno na střechu (Turkmenabad, Turkmenistán)
8.9760 - 9810 km – opakované výměny svíček (cesta ke kazašským hranicím, Uzbekistán)
9.9800 km – startér smutně cvaká, nestartuje. Na hranicích provedena oprava systémem restart (rozeberu, kouknu, složím a ono to funguje)
10.9870 km – experiment se svíčkovými kabely (cesta na Bejnu, Kazachstán)
11.9952 km – výměna cívek, které následně spálily programovatelné zapalování (Bejnu, Kazachstán)
12.10 336 km – stržená manžeta a zanesené ložisko poloosy (Dossor, Kazachstán)
13.10 632 km – startér znovu smutně cvaká, nestartuje, oprava provedena doopravdy

Trabantem v Kazachstánu




9790 km: Setkání v zemi nikoho

Na cestě k hranicím jsme v protisměru v záblescích mezi oblaky prachu zahlédli dvě zvláštní auta. Obě byla malá, polepená reklamami, se zahrádkou, náhradními koly a polní lopatkou. Následný opakovaný výskyt takovýchto vozů byl na nejopuštěnější uzbecko-kazašské spojce, která není pořádně zakreslená v mapách a ani místní vlastně neví, jak vypadá, minimálně zarážející.

Teprve na hranicích se nám tajemství koncentrace těchto divných lidí odkrylo. Lidí, kteří k naprostému nepochopení domorodců tráví čas tím, že křižují nepohodlným slabým vozem zaostalejší a chudší místa, než je jejich domovina. Po zoufalých silnicích jedou tisíce kilometrů, aniž by se stěhovali, jeli pracovat či cokoli prodávat… Prostě jedou proto, aby jeli.

Mezi razítky a celními formuláři jsme potkali další tři vozy Mongol Rallye. Posádky dvou set britských aut s motory do jednoho litru obsahu složily v Londýně peněžitou zálohu a vyrazily na charitativní trip do dalekého Mongolska, kde oblaží místňáky svými dary a prodají jim svá auta.

Trabantem v Kazachstánu
Obrázek z Mojnaku

My ale křižujeme hranici (bohužel) opačným směrem. Všechna celní opatření šla opět velmi hladce, několik zběžných prohlídek, vyplněných papírů. Potřásli jsme si s Angličany rukama, sdělili jim, že je čeká asi tak dvě stě kilometrů té nejšílenější silnice, jakou jsme zatím potkali a vyrazili na cestu.

Oni nám na oplátku říkali, že tam dál je taky „very bad road“, ale co může být horšího nežli ta děsná roleta?

Nasedli jsme do auta a ještě chvíli se bavili představou, že Angláni teprve poznají, co je to "very bad road“. Vždyť oni přijeli podle mapy po tlusté červené čáře! Jen jediný z členů posádky procedil tiše mezi zuby, že jejich auta byla krapet špinavější, a že vypadali potrhaní a ušmudlaní, jako kdyby se vrátili ze stavby. "Troubové… prostě to neumí! Není důležité umět se vykopat, ale umět se nezahrabat!“ honosil se Dan již bravurně zvládající trabantí tanec na prachu.

9962 km: Objížďka po 'kazašsku'

Když jsme se v Bejnu ptali na kvalitu silnice, po níž jsme se chystali vyrazit dál – na jeden z důležitých tahů zemí – lidé jen klopili oči k zemi a občas špitli „plocha“ (špatná). Došla-li řeč na politickou situaci, padaly metafory jako: „Kaky naš prezident? Pasmatri darogu!“ (volně přeloženo: chceš-li vědět jaký je náš prezident, koukni se na silnici). Silnice jsou holt v Kazachstánu problém.

Pomalu se snášela tma, ale chtěli jsme být prostě pryč. Prvních pět kilometrů. Paráda… sice rozbitý asfalt, sem tam díra jako hrom, ale kam se to hrabe na roletu. Opět jsme si s úsměvem vzpomněli na Anglány. Ti museli koukat. Neuběhlo ani pět minut a koukali jsme my s dusícím se Egu zahrabaným po světla v prachu.

Kdybyste někdy chtěli stavit novou silnici po 'kazašsku', udělejte to následovně – rozkopejte dvacet kilometrů najedou tak, že z původní silnice zbude jen drť. Značku zákaz vjezdu můžete použít, ale mnohem účinnější je velká hromada hlíny, případně hluboký příkop. Na začátku udělejte šipku objezdu mimo silnici, na konci naveďte šipku zpátky a hotovo. Kudy objížďka povede? Vždyť je všude kolem tolik místa!

Po obou stranách silnice se rozprostře široký pás ohromných prachových dun rozježděného terénu stavebními stroji, četnými náklaďáky a kamiony. Kromě výrazného zpomalení husté místní dopravy tak vznikne i poměrně veselé divadlo zapadajících osobních automobilů, kamionů, převrhávajících se náklaďáků, zoufalých chlapíků s lopatkami, lopatami, popojíždějícími záchrannými buldozery… vše impozantně dokresleno ohromnými oblaky prachu.

Když jsme na několika metrech už potřetí vytahovali lopatku a prováděli Č-P1, roztáhli jsme prostě plachtu tam, kde jsme byli a před spaním pozorovali tu šílenou změť světel a pípajících strojů, nápadně připomínajících Kocourkov.

Trabantem v Kazachstánu
Martin právě prohrává našeho trabiho v kartách

Trabantem v Kazachstánu
Válečný památník s krásným výhledem na šumící moře...

Trabantem v Kazachstánu
Zakotveno. Na věky.

10050 km: Really very bad road

Když jsme druhý den za úporné lopoty projeli tuto šílenou dvacetikilometrovou objížďku a spatřili cestu za ní, začali jsme vzývat roletu a proklínat sami sebe za všechnu hanbu vrženou na hlavy Angličanů.

My jsme byli ti, kdo nevěděli, co je "very bad road“, my byli ti, kdo neznali Kazachstán! Hlavní severojižní tah kolem Kaspiku vypadal jako motokrosová trať s tím rozdílem, že ve dvoumetrových dírách plných prachu mizely kola kamionů, Kamazů a Zilů, slabší nátury zapadaly ve snaze uniknout dírám v přilehlé poušti. Sem tam bylo možno u krajnice vidět zrezlá torza aut, která to prostě "nedala“. Silnice, po které se dá při hodně silných nervech jet i dvacet.

Trabantem v Kazachstánu
Díra, písek, smyk. Tohle není žádné rallye, ale hlavní tah Uzbekistán-Kazachstán.

Trabi se smutně potácel v rozhodování mezi prachovou závěji a truplámající dírou. Občas jedoucí na jediný válec. Jeho břicho, šusplech a výfuk byly masakrovány a filtry pravidelně zasypávány. Tak přišla skutečná očista, kterou jsme v Praze barvitě všem líčili, ale nikdy jsme si ji vlastně nedokázali představit. Sranda skončila, Egu měl problémy.

Ihned jak jsme vjeli na jednu z výjimečně zrekonstruovaných částí silnice, motor jsme podrobili koupeli zbytky drahocenné vody. Nevěřili jsme vlastním očím, kde všude prach byl. Večer jsme před spaním, unavení a za tmy provedli celkový rozbor motoru. Omlácený výfuk a povolené šrouby… prasklé oplechování motoru… to všechno byly drobné závady. Stržená manžeta na poloose, vrstva prachu nebezpečně blízko životně důležitého ložiska. Jak rádi hrajete ruskou ruletu? Zadření jednoho kola by mohla být konečná.

Trans Trabant Team, www.transtrabant.cz





Nejčtenější

V květnu letošního roku oslavil David Glasheen oficiálních 20 let svého pobytu...
Bývalý milionář žije 20 let na osamoceném ostrově

David Glasheen měl všechno, po čem moderní člověk většinou touží. Během propadu akcií na newyorské burze v roce 1987 ale přišel o vysokou sumu peněz a postupně...  celý článek

třesoucí se letadlo
VIDEO: Airbus se musel vrátit do Austrálie, třásl se jako stará pračka

Nedělní let společnosti AirAsia do Kuala Lumpur se musel kvůli technickým problémům vrátit zpět do Austrálie. Kapitán se rozhodl stroj otočit nad Indickým...  celý článek

Ilustrační snímek
K moři po vlastní ose? Cesta v noci je lepší, ale jen pro odpočaté

Za pár dní startuje sezóna dovolených a tisíce Čechů se vydají po vlastní ose autem k moři. Vloni vyjeli Češi na 5 552 000 soukromých zahraničních cest. Na...  celý článek

Velký bariérový útes, obrazem
Velký bariérový útes má hodnotu 996 miliard korun, tvrdí studie

Finanční hodnota Velkého bariérového útesu po započtení nejen ekonomických, ale i sociálních či ikonických hledisek činí 56 miliard australských dolarů (996...  celý článek

Letušky byly prvními čínskýmki civilistkami, které se v roce 2016 prošly po...
Vybuduji ostrov, přivlastním si moře. Umělé kusy souše staví hlavně Čína

Je plné ryb, ropy a zemního plynu. A proto rostou v Jihočínském moři umělé ostrovy. Je to území, o které se přetahuje nejméně šest zemí a budování ostrovů má...  celý článek

Další z rubriky

Před římskou fontánou jsou každý den takové davy, že je velice těžké se k jejím...
Římu došla trpělivost. Ve fontáně di Trevi se smočíte za 240 eur

Věčnému městu došla trpělivost s neukázněnými turisty. Ti, kteří si budou chtít v parném dni ochladit nohy nebo se dokonce koupat v některé ze slavných...  celý článek

Velký bariérový útes, obrazem
Velký bariérový útes má hodnotu 996 miliard korun, tvrdí studie

Finanční hodnota Velkého bariérového útesu po započtení nejen ekonomických, ale i sociálních či ikonických hledisek činí 56 miliard australských dolarů (996...  celý článek

Českoslovenští legionáři v Itálii na historickém snímku legionářů
Země skropená krví borců. Výlet za českými legionáři u Lago di Gardy

Několik míst v blízkém okolí severního cípu jezera Lago di Garda nese zřetelné české/československé stopy, nejčastěji v souvislosti s událostmi 1. světové...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.