Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Trabantem Afrikou. Přes Libyi s policejní eskortou a pod reflektory

  6:00aktualizováno  6:00
Eskorta od nejzápadnější hranice Libye k nejvýchodnější. Bez dozoru ani krok, pořád na nás někdo kouká. Spíme dokonce na osvětlené pláni, asi abychom neukradli kýbl zelené barvy, který by pak chyběl k výrobě kilometrů čtverečních zelených vlajek, píšou Češi, kteří jedou s trabanty napříč Afrikou.

Trabantem napříč Afrikou. Egyptští dělníci se vrací s výslužkou z Libye | foto: Dan PřibáňiDNES.cz

Luxus na vlnách

Středozemní moře, kdesi uprostřed, kus za Sicílií. Pomalu se blížíme k břehům Afriky, k Tunisu. Pět nadšenců pevně rozhodnutých dojet z Prahy do Kapského města a dva trabanty, neméně důležití členové posádky, před nimiž leží úkol dovést tuhle bandu cvoků až na jih. Zatím se ale všichni plavíme na palubě na první pohled luxusní lodi. Ale jen na ten první.

Salonek na přídi trajektu Splendid zabrala policie. Okna, která kdysi hleděla na modravou dál před lodí, jsou zatemnělá. Polámané žaluzie, plastové židličky a hromady papírů. Stolky kolem jsou obsazené většinou dost ošuntělými pasažéry vyplňujícími formuláře.

Druhý konec na tom není lépe. Bazén na zádi pozná vodu, jen když do něj zákazníci kavárny hodí kelímek od čaje. Sličné krásky opalující se na palubě z ušlechtilého dřeva vystřídali polehávající Arabové.

Trabantem napříč Afrikou. Vylodění v Tunisu

Happy Ramadan!

Tunis, samoobsluha u silnice. "Do you have some bread?" … "Le pain?" Předvádíme bochník chleba při porcování, že by na nás byl i Boris Hybner pyšný. Arab začne mávat před obličejem rukama a kroutit hlavou… tady jsou dveře, rádi jsme vás viděli, už se nevracejte.

Ramadán. Jíst, pít, kouřit, souložit… za světla zapovězeno. Šouráme se k autům. Míjí nás chlapík s čerstvými plackami! Odkud přišel? V utajení hodném Phila Marlowa pátráme. Někdo nás odbyl, jiný halasně odmítá naši nehoráznost. Jak velí víra. Ale nám, kteří se před východem slunce nenasnídali, velí hlad. První vlaštovkou jsou tři placky, podpultovka. Po dalších ani stopy.

Naděje mizí, když tu se zjevuje… Mohamed. Ne ten... jiný, ale nám jako prorok snídaně stačí. Vede nás úzkými uličkami, prašnými cestami, mezi zahrady až na okraj města. Po seznámení s jeho matkou, otcem, manželkami, dcerou, synem, koněm a psem přináší čerstvě upečený arabský chléb, k němu pytel datlí, šest granátových jablek, svou adresu a telefonní číslo. "Napište mi z Kapského Města!" volá na rozloučenou, když se konečně přestal bavit mapou na naší kapotě.

Trabantem napříč Afrikou. Mohamed. Jediný, kdo nám byl v Gabesu o ramadánu ochotný prodat jídlo

Mohamed byl jediný, kdo nám byl v Gabesu o ramadánu ochotný prodat jídlo

Benzinová alej

Tunis, nedaleko libyjské hranice. Jedeme benzinovou alejí, ale bez jediné benzinové pumpy. Tady by nepřežily. Tady vládne benzin a nafta pašované z Libye a města po setmění halí mihotavé světlo červených luceren. Ne ne, nic takového, jsme sice u hranic, ale tohle není tuniské Dubí. Červená vábí noční poutníky ke koupi paliva tak levného, že by se sem snad vyplatilo jezdit i z Čech.

Malé nádrže malých aut potřebují benzin. "Zastavíme, kde to bude fotogenické," rozhodujeme, když míjíme přehršel stánků, stanů, chýší a chatrčí nabízejících benzin. Těžko vybírat, fotogenické jsou tyhle "pumpy" všechny. Zrezivělé barely, pyramidy kanystrů plných benzinu a promaštěná zem, která by sama vydala palivo k provozu lokomotivy na trati Praha - Bratislava.

Trabantem napříč Afrikou. Čerpací stanice v "benzinové aleji"

"17 litrů," žádám naivně. Víc do nádrže nenacpeme. "Sedmnáct?" ptá se nejistě jeden ze dvou kluků majících tuhle výbušnou půdu na povel. "Ano, sedmnáct." "Tak sedmnáct," rozhodl ten větší a část benzinu z dvacetilitrového kanystru vylil. "Asi takhle?" Ukázal na vlnící se zelenkavou hladinu, která byla prokazatelně o kousek níž než předtím. Ale o kolik, to nemáme tušení ani my, ani pumpař.

Ptám se na cenu. Po menší debatě jsme na třetině oficiální. Souhlasíme. Ten menší bere hadici, nasává benzin a tankuje. Benzin v puse je tu, zdá se, denním chlebem.

Trabantem napříč Afrikou. Chuť černého zlata na jazyku

Chuť černého zlata na jazyku

A bohužel záhy i pro nás. Těžko říci, zda za to mohly nečistoty v pofiderním palivu, ale trabant Babu tiše stojí. Neměl by, jeho motor má teď zvonit ve volnoběžných otáčkách. Otevřít karburátor, vysát pusou benzin a vyčistit volnoběžnou trysku. Nepomáhá, ať foukáme, jak foukáme, motor nejede. Tohle chce stlačený vzduch a dílnu.

Trabantem napříč Afrikou. Babua začal zlobit karburátor. A už nepřestal

Babua začal zlobit karburátor. A už nepřestal.

Trabantem napříč Afrikou. Tak tečou brzdy, nebo netečou?

Tak tečou brzdy, nebo netečou?

Konec policajta

Trabantem  Afrikou

Navštívené země: Německo, Rakousko, Itálie, Tunis, Libye, Egypt
Ujeto: 4 000 km
Závady:
Egu:
rozbitá volnoběžka
Babu: rozhozený karburátor, zřejmě netěsnící hlavní brzdový válec, klakson

Libye, silnice na Tripolis, první dílna, kterou jsme našli. Už druhou hodinu si Dan s arabským mechanikem halasně vyjasňují taje fungování karburátoru, každý má evidentně jiný názor. Je vedro k zalknutí, nad silnicí se tetelí vzduch, slabý větřík žene jemňoučký prášek, který škrábe v očích a mezi zuby. Napít se nemůžeme – je ramadán.

Pod otevřenou haubnou sleduji policajta, kterého nám přidělili. Pořád má stejně kamenný výraz. Občas se zvedne a prohlédne si můj foťák. Když mu ho nabízím do ruky, odmítá. Fotit se taky nechce. Pak vezme mou známku na krku s krevní skupinou a alergií na penicilin. "Army? Military?" "Ne, jen pro jistotu." Kývne hlavou, po tváři se mu mihne náznak úsměvu, ale hned zas zkamení.

Trabantem napříč Afrikou. Nocování v poušti inspiruje k ledasčemu

Nocování v poušti inspiruje k ledasčemu

Trabantem napříč Afrikou. Vstávání v poušti už tak povznášející není

Vstávání v poušti už tak povznášející není

Konečně se zvedne a vejde do šera servisu. Za autem sáhne za pas a vytáhne pistoli. Pak mobil. Za půl hodiny přijíždí mladík, který vypadá jako jeho mladší kopie. Ani jeden se nerozloučí a odjíždějí. "To byl jeho syn, Masúde?" ptám se nám přiděleného a těžce placeného průvodce. "Ne ne, bratr." Když se zajímám, jestli se něco nestalo, pousměje se: "Vy už prý ochranu nepotřebujete..."

Trabantem napříč Afrikou. Ani v noci jsme si tmy neužili. V Libyi nás chtěli mít na očích

Ani v noci jsme si tmy neužili. V Libyi nás chtěli mít na očích, tak na nás svítili reflektory.

Za 1 000 kilometrů pěšky do vězení

"Tady se toho moc dělat nedá. Lovit ryby, nebo dělat hlouposti. Když jsem dodělal školu, tak jsme se s kamarády sebrali a šli, dokud jsme neušli tisíc kilometrů," vykládá Masúd, zatímco sedíme ve tmě u aut a potahujeme z doutníků. Dává si pozor, aby nevdechoval – doutníky tu neznají. Usměje se do obláčku kouře a pokračuje: "Myslel jsem, že si uděláme pauzu a všechno bude v pořádku. Když jsme se vrátili, přišla si pro nás policie." Valím oči a namítám, že nic neudělali. "Jenže oni se tomu právě divili. Pořád se ptali, proč jsme šli, kam jsme šli, proč nás bylo, kolik nás bylo, co jsme tím chtěli dokázat. Těžko se dostávalo ven…"

Navíc on to prý nemá na libyjských úřadech jednoduché. Většinou ho považují za Maročana, podruhé za Alžířana. Nechápu. "Já mám v arabštině hrozný přízvuk. Mluvím tak jen občas, jako anglicky. Jinak všude mluvím berbersky." Poprvé si všímám jeho kudrnatých vlasů, světlejších očí a orlího nosu s velkou jizvou u kořene. Navíc na každého Araba kouká z výšky. "My sem patříme, ale když někam přijdu, stejně musím většinou vyndat papíry. Jednoduše nemluvíme ani nevypadáme jako Libyjci."

Trabantem napříč Afrikou. Buď do Libye, nebo nikam!

Buď do Libye, nebo nikam!

Trabantem napříč Afrikou. Masúd – průvodce se svatou trpělivostí

Masúd – průvodce se svatou trpělivostí

Jak se krade oficiálně (a ve velkém)

Egyptská hranice, palčivá přítomnost. Libye byla divná, ale z našeho pohledu alespoň férová. Všechny poplatky, a že jich nebylo málo, celkem asi 15 000 korun, hlásila předem. Egypťané po nás ale teď chtějí skoro 16 000 korun jen za to, že pustí auta přes hranice.

Žádné clo platit nebudeme, hulákám na podivného chlapíčka v pruhované košili, co se tváří jako úředník. "Právě jsem telefonoval s naší ambasádou, když máme karnet, clo neplatíme." Pravda je jen to druhé, odsud telefonovat nemůžeme, mobilní signál pořád chytáme z Libye, kde vládne mobilní blackout. "Ne ne, musíte zaplatit."

"Za co?" ptám se. "Například za změření emisí," usměje se pruhatec. Emisní kontrola made in Egypt je jednoduchá. Z přístroje na měření výfukových spalin zbyl jen terminál sloužící jako tiskárna na potvrzení, auto není potřeba.

"Máme dvoutaktní motory, tomu se emise měří jinak," kontruju. Je to trochu vratká odpověď, ale zabírá. "Tak emise vlastně platit nemusíte," vzpomíná si náhle pruhatec. "Ale zbytek ano," dodává rychle. "Dobře, ale chceme potvrzení." Pravý hák ho sráží k zemi. "Tak si vyměňte peníze a vyběhejte si všechno sami."

Trabantem napříč Afrikou. Egyptští dělníci se vrací s výslužkou z Libye

Trabantem napříč Afrikou. Egyptští dělníci se vracejí s výslužkou z Libye

Po šesti hodinách a jedné večeři s celníky (zapadlo slunce a Korán povolil po celodenním půstu jíst) máme všechno. I tak nás "přátelský" Egypt pěkně oškubal, ale proti požadovaným 16 tisícům jsme ušetřili pět a půl tisíce. Clo nám s klidem napočítali, vše opsali z karnetu sloužícímu k bezcelnímu odbavení a řekli si o 3 500 korun, další necelé 3 500 za povinné ručení a nakonec 3 500 za egyptské značky.

V Libyi jsme za ně zaplatili jen zálohu, obáváme se, že tady už našich 1 000 egyptských liber nikdy neuvidíme. Welcome to Egypt, the land of civilisation, hlásá oprýskaná cedule.

Autoři:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.