Toruň, město mohutných kostelů, bohatých měšťanských domů a úctyhodných hradeb patří neoddělitelně k rozložité řece Visle, která byla od pradávna tepnou celého Polska.
Je to město, jež si jako jedno z mála v Polsku dokázalo zachovat středověký půvab a tajemnost. V roce 1995 jej UNESCO zařadilo na seznam svých památek.
Ztělesněním bohatství města je mohutná radnice, která je sama o sobě architektonickým skvostem. Je v ní i zajímavé muzeum historie Toruně. Před radnicí se nachází pomník nejvýznačnějšího toruňského rodáka Mikoláše Koperníka, jehož muzeum je v gotickém domu nedaleko náměstí. Koperníka připomíná i městské planetárium na severním okraji historické zástavby.
Na Staroměstském náměstí, které má díky květinovému trhu zvláště na jaře pestrobarevný půvab, je v novogotickém Artušově domě prodejna další místní pozoruhodnosti - toruňského perníku, který je v Polsku proslavený nejméně tak, jako pardubický v Čechách.
Starobylá Toruň to není jen Staroměstské náměstí. Takřka bez rušivých vlivů moderní architektury se zachoval celý komplex Starého i Nového města a to i s částmi mohutného opevnění připomínajícího ne tak vzdálené časy, kdy byla Toruň pevností a významným posádkovým městem.
Mezi kostely vévodí mohutný gotický dóm svatého Jana, ještě starší je však kostel svatého Jakuba. Z měšťanských domů - od gotických až po secesní, vyniká renesanční dům "Pod Gwizdami" a palác Dambskich, v němž je dnes zajímavá galarie. Samostatnou kapitolou jsou středověké špejchary, vzpomínka na dobu, kdy byla Toruň jedním z nejvýznamněších kupeckých center na Visle.
Z křižáckého zámku po jeho dobytí a vyplenění zbyly hromady sutin a jedna strážní věž. Toruňští měšťané rozhodli, že na místě jeho ruin nesmí být už nikdy nic postaveno, aby zbytky zničeného zámku trvale připomínaly zúčtování obyvatel Toruně s řádem Německých rytířů.
Ve velmi dobrém stavu se zachovalo mohutné městské opevnění ze čtrnáctého století, včetně většiny bran a strážních věží. K toruňským pozoruhodnostem patří místní "šikmá věž" Krzywa Wieza, kde bylo od osmnáctého století vězení pro povětrné ženy.
Centrum Toruně, které bylo přeměněno v pěší zónu, je plné zajímavých obchodů, nouze není ani o dobré restaurace a hospůdky.
Jak šly dějiny
Dějiny Toruně jsou v průběhu prvních staletí svázány s řádem Německých rytířů. Ve dvacátých letech třináctého století pozval mazowský kníže Konrád řádová vojska do země na obranu proti pohanským Prusům. Po jejich vyhnání z okolí dnešní Toruně zde při starobylém brodu přes Vislu založili Němečtí rytíři město, které se záhy stalo významným obchodním centrem.
Rytíři si v Toruni postavili řádový hrad, jehož dobytí a vypálení vzbouřenými měšťany roku 1454 se stalo počátkem konce vlády Německých rytířů nad polským územím.
V Toruni však i poté, co se stala součástí Polského království, přetrval, podobně jako v jiných městech, silný vliv německé kultury. Ta se promítá do dnešní tváře města o to více, že se Toruň koncem osmnáctého století při dělení Polska stala součástí Pruska. Nikoli ovšem s nadšením - měšťané před přicházejícím německým vojskem demostrativně zavřeli všechny městské brány.
Částí Německé říše zůstala pak Toruň, německy Thorn, až do roku 192O, i když čistě polským městem se stala až po druhé světové válce.
Rady na cestu: Na cestu z Varšavy do Toruně počítejte nejméně se třemi hodinami. Parkovat se především o víkendu dá až takřka v samém centru města. Průvodce městem prodávají hned v několika knihkupectvích na náměstí, vzhledem k rozsáhlosti historického jádra města se neobejdete bez mapy.
 Artušův dům, kde se prodávají slavné Toruňské perníky |
 Jedna z nejromantičtějších uliček Starého města v okolí gotické Mosntranční bašty |
 Mostová brána je nejmohutnější baštou opevnění Toruně. Právě tady začínal most přes Vislu, přes který procházela jedna z nejvýznamnějších kupeckých tras v Evropě |
