Jeden z dlouho řešených problémů mě zaujal. Souvisí s nadále se zhoršujícím životním prostředím kanadských měst. Bohužel, pověst země javorového listu o nedostižitelnosti čistoty vod a ovzduší je ta tam. Toho druhého zejména.
Proto současné přepovědi počasí poskytují více než jen jednoduchou informaci a předpověď teploty a pravděpodobnost deště. Nyní meteorologové ohlašují novinky ve stupních vlhkosti, hladiny ultrafialového záření a index kvality vzduchu. Televizní kanál o počasí dokonce přidává pravidelné informace o alergii. Tento labyrint varování může připadat trochu neurotický, ale definitivně to má něco do sebe.
Environment Canada (kanadský úřad pro životní prostředí) odhaduje, že znečištěné ovzduší v zemi je odpovědné za více než pět tisíc úmrtí ročně. Kanada má jeden z nejvyšších výskytů astma na světě – trpí na ně 6,2 procenta obyvatel, u dětí je výskyt až patnáctiprocentní. Tedy počet, jež se v letech 1978-95 čtyiřkrát znásobil - z 2,5 na 11,2 procenta. Počet výskytu rakoviny kůže se v posledních 30 letech dokonce ztrojnásobil na 10,5 případu na 100 tis.obyvatel.
Jak se mohlo stát, že pobyt venku je v podstatě hazard a našemu zdraví může tolik uškodit? - ptají se obyvatelé a lékaři a odpovídají. Největším podílníkem na tomto tragickém vývoji ma především smog. Montrealský případ je typický pro většinu severoamerických měst. Město, jež se potýkalo s těžce řešitelným problémem znečišťování ovzduší v 70. letech (tehdy se mezi frankofony Montrealu přezdívalo “le smog” ), zavedlo o devět let později nová přísná pravidla, kterými donutila průmyslové znečišťovače učinit patřičné kroky.
Ve stejném období bylo zavedením bezolovnatého benzínu a katalyzátorů splodin automobilových výfuků dosaženo rapidního snížení emisí způsobené automobily a Montreal se mohl chlubit trvalým zlepšováním kvality ovzduší nepřetržitě od 80. roku až poloviny let devadesátých.
Ovšem nyní jsou v horských bezvětrných dnech všechna města východní Kanady pokryta smogem. Na rozdíl od 70. let již nelze označit za hlavního viníka průmysl. Ale stalo se jím téměř výhradně rozšiřování automobilových emisí. Počet automobilů v Kanadě stoupl ze 497 na 1000 obyvatel v roce 1975 na 582 na 1000 obyvatel loňském roce.
Ovšem ne pouze smog je špatný pro dýchání: smog a ultrafialové paprsky (UV) se vyvinuly do ohavné symbiozy. Jak výfukové splodiny stoupají nahoru, dostávají se do kontaktu s paprsky UV a slučují se v něco, co nikdy nezmizí – v ozon. Přirozeně naše oslabená ozonová vrstva způsobuje znepokojení před vystavením se UV paprskům. Bylo by krásné se domnívat, že smog může způsobit díru v ozonově vrstvě, ale naneštěstí ozon, který je na zemském povrchu, nemá schopnost zmíněnou díru ovlivňovat.
Zatímco letní nebezpečí trvá, úmrtí v důsledku zimy mají v posledních dvaceti letech sestupnou tendenci: 80 případů počet v roce 1998. Riziko, vyplývající z veder, např. inhalace smogu, ahma a rakovina kůže v zimě takřka neexistují. Částečným problémem, jak říká Liz Janzen z Toronto Public Health, jsou varovací systémy lidského organismu: “ Všichni víme, jaký pocit máme v případě omrzlých prstů. Ale často nejsme schopni cítit úžeh či úpal způsobený hodinami pobytu na slunci. A to je pro obyvatele měst přinejmenším důvod, proč by se měli těšit na dlouhou a velmi studenou zimu.“
Samozřejmě že více než žádoucí je maximálně snížit množství výfukových splodin. S řešením přišla společnost Toronto Hydro – a ať se vám to zdá sebepodivnější, přece je to pravda – východisko společnost našla v produkování plynu ze sojových fazolí. Jak první pokusy napovídají, procento výfukových plynů by se za použití tohoto pohonného média snížilo až o třicet procent.
Jestliže tato nová pohonná látka bude fungovat v zimních měsících, Toronto Hydro převede svůj celý vozový park o 500 dieslových automobilech na tento pohon,“ oznámil manager dopravního oddělení Roger Smith. „Doufáme v přeměnu naší hydro-karbonní společnosti do karbo-hydrogenně založené společnosti,“ řekl Smith. „Přeměna celého vozového parku zabrání uvolnit do ovzduší 35 tisíc liber znečišťujících látek ročně. Palivo vyrobené ze sojových bobů je jen o něco málo dražší, bio-palivový provoz bude ve srování s klasickým zhruba o 35 000 až l,25 miliónu ročně dražší. Celkové náklady se ale sníží, pokud se zvýší počet automobilů, které pohání tento pohon, a samozřejmě pokud se k tomuto hnutí přidají i soukromníci, jako že věříme, že nás budou následovat.“
Jak dále rozvedl svou teorii pan Smith, automobily nebude zapotřebí nikterak upravovat k tomu, aby v nich mohla být použita látka z 20 procent obsahující sóju a z 80 pak nízkosirnatou naftu. A konečně pak optimisticky prohlásil, Toronto Hydro doufá, že všechny jejich automobily budou jezdit na upravenou naftu dováženou z rafinerie v Detroitu.
Torontští ochránci životního prostředí a Ontario Soybean Growers tento plán plně podporují. „Konečně je tady projekt, který opravdu změní ovzduší k lepšímu – sníží denní dávku smogu a zkvalitní vzduch, který Toronťané dýchají,“ řekl Jack Layton, viceprezident společnosti Toronto Hydro.
Snad nebude od věci, když uvedu, že Torontem projede jen v jedné sekci dálnice denně na 600 tis. automobilů všeho druhu, což ji dělá jednou z nejfrekventovanějších oblastí na světě. Po dálnicích provincie Ontario, kam pochopitelně Toronto spadá, je ročně převezeno zboží za 1,2 trilionů dolarů. Na 94 procent Ontarijců používá provinční dálnice denně - buď po nich cestují do práce nebo za byznysem. A o tom, že automobil je dopravním prostředkem číslo jedna, svědčí i skutečnost, že v provincii je registrováno 9,1 mil. vozidel.
Takže si zajisté umíte představit, jakým přínosem by byla bio-palivová látka pro životní prostředí každé průmyslové oblasti. Ale že by tuto revoluční změnu přinesly obyčejné sojové boby... nu což, necháme se překvapit.
Z ontarijského Bramptonu své čtenáře zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
