Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výlet na kopec za hranicí, odkud má britská královna topazy v koruně

aktualizováno 
Unikátním fenoménem se pyšní jihozápadní půle Krušných hor. Na saské straně se tyčí půvabná skála, která v minulosti poskytovala nádherné topazy prvotřídní drahokamové kvality. Skoro pět set jich ozdobila i tehdejší britskou královskou korunu.

Z vrcholu topazové skály se otevře pohled na nejbližší okolí. Částečně je ale omezen vzrostlými stromy. | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Ideálním východiskem k pěknému sobotnímu výletu je městečko Klingenthal, německé dvojče našich Kraslic. Nedaleko železniční zastávky a poblíž kruhového kostela stojí rozcestník, odkud k věhlasné topazové skále zbývá asi devět kilometrů pochodu. Celodenní putování za topazy pak dosáhne okolo dvaceti kilometrů.

Značená cesta nás nejdříve vyvede do luk nad městem, kde se otevřou malebné výhledy na protilehlou masu Aschbergu. S rozptýlenými chalupami, odlesněnými stráněmi a drobnou siluetou vrcholové rozhledny. Z nich sejdeme do okrajové části Brunndöbra, mineme okraj volně přístupného arboreta a pohodlným výstupem se dostaneme až k rozcestí u památkově chráněného vodního kanálu Flossgraben. Odtud povede většina trasy po devítikilometrovém okruhu naučné stezky. Jazykové bariéry se bát nemusíte, protože texty informačních panelů zahrnují též českou mutaci.

Ke zdroji saských diamantů

Takřka rovný úsek podél kanálu brzy vystřídá mírné stoupání. Zájemce o daleké rozhledy potěší netradiční vyhlídka z vrcholu někdejší důlní haldy. Dalšími lákadly jsou mineralogické muzeum a zpřístupněný bývalý důl, kde byly dobývány rudy cínu, bismutu i uranu.

Fotogalerie

Unikátní topazová skála se ukrývá o kousek dál, v přilehlém lesním porostu. Komplikované procesy vzniku neobvyklého jevu srozumitelně objasňuje několik informačních panelů. Konečným výsledkem je, že tamější hornina vyniká vysokým obsahem hrubozrnného topazu. Ten však ještě není tak velkou vzácností.

Legendární schneckensteinské drahokamy pocházejí z dutin, uvnitř kterých tvoří medově žluté krystaly, které dosahují až třícentimetrové velikosti. Zprvu byly dobývány pokoutně. Oficiální těžba začala roku 1727 a kulminovala v půli 18. století.

Přesně 485 kusů topazu bylo tehdy zasazeno do britské královské koruny. Pro svou krásu dostaly schneckensteinské topazy výstižné označení „saské diamanty“. Těžba se zastavila počátkem 19. století. Jednak kvůli částečnému vyčerpání ložiska, a také kvůli konkurenci mimoevropských nalezišť.

Výjimečnou kolekci dobových šperků se zdejšími drahokamy a nejlepší světovou sbírku broušených topazů můžeme spatřit v drážďanském Zwingeru.

Přísně střežené skalisko

Od roku 1937 je Schneckenstein chráněnou přírodní památkou. Nicméně ani to nezabránilo nájezdům amatérských mineralogů. Proto byla později celá skála oplocena. Po jistou dobu se přivíraly oči nad sběrem mimo areál, dnes už tu platí úplný zákaz.

Všude kolem plotu lze pozorovat stopy usilovné činnosti amatérských mineralogů.

Všude kolem plotu lze pozorovat stopy usilovné činnosti amatérských mineralogů.

Pokušení ochutnat zakázané ovoce a najít alespoň trochu atraktivní vzorek s dutinou vystlanou úhlednými krystaly topazu je však stále velké. Zpola zarostlá suťoviska jsou podél plotu provrtána bezpočtem mělkých výkopů, obklopených čerstvě roztlučenými kusy horniny. Touha urvat si kus pomyslného bohatství saské Bonanzy ovšem leckdy končí dialogem s policií.

Těžbě drahého kamene padly za oběť zhruba dvě třetiny původní skály. Nyní se tento malebný rozeklaný pahýl změnil v atraktivní výletní cíl.

Spolu s dalšími pár turisty postávám u beznadějně uzamčené branky. Tabulka s provozní dobou chybí. Naštěstí se brzy objevuje příjemná paní a po zaplacení nízkého vstupného již stoupám vzhůru na vyhlídkovou plošinu. Pod nohami křupe jemný písek plný lesklých úlomků krystalů křemene. Neochvějně věřím, že se mezi nimi najde i spousta drobných topazů.

Louky s arnikou a radioaktivní pramen

Pokračování po naučné stezce je vlastně příjemný pochod obohacený pohárem lokálních zajímavostí. Nejdříve nás uprostřed smrkových lesů překvapí hluboké propadliny bývalých dolů. S trochou fantazie připomínají přírodní propasti, natolik se jim podařilo splynout s okolím. Kvůli bezpečnosti jsou ale ohrazeny plotem.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Klingenthal bezprostředně navazuje na naše Kraslice a z přilehlých oblastí Sokolovska se sem často jezdí za nákupy. Přímé spojení veřejnou dopravou se Sokolovem obstarávají osobní vlaky společnosti GW Train Regio.

Mekka skoků na lyžích
Klingenthal je znám dlouhou tradicí zimních sportů. A tamní skokanský areál Vogtland Arena náleží mezi nejmodernější střediska svého druhu na území Evropy. Pro zájemce o prohlídku má otevřeno prakticky po celý rok.
Město proslavila také výroba hudebních nástrojů, především houslí a akordeonů. V  muzeu se dozvíte, že tradici založil v 17. století jeden uprchlý Čech.

Kam ještě z Klingenthalu
Kromě Schneckensteinu skýtá okolí Klingenthalu bezpočet dalších zajímavých turistických cílů. Příhraniční putování si lze zpestřit návštěvou populární rozhledny na Aschbergu-Kamenáči nebo výletem k rašeliništím u Velkého jeřábího jezera.

Internet: www.klingenthal.de
www.schneckenstein.com

Posléze, v těsné blízkosti samot Winselburgu, lze počátkem léta obdivovat louky plné žlutých sluncí květů prhy arniky. Jižně od osady Mühlleiten zase sestoupíme do temného údolí a podél pitoreskního skalního útvaru připomínajícího obří pantofel se dostaneme k vzorně upravenému prameni slabě radioaktivní vody.

Dobří pozorovatelé si povšimnou, že smrkové monokultury vystřídala malebná enkláva původního smíšeného porostu s nádechem pralesa. Od pramene nás čeká už jen krátký příkrý výstup a vzápětí standardní rovinka. Opětovně podél kanálu Flossgraben, kde u známého rozcestí s červenou značkou definitivně uzavřeme okruh naučné stezky.

Kdo chce zpět do Klingenthalu putovat jinou cestou, může využít zelené spojnice od zastavení u působivého útesu Hirschensteinu. Odměněn pak bude hezkým výhledem z vrcholu Mittelbergu.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.